Uznání Kosova má velký význam, neboť země, která jej uzná, zpochybňuje zákaz změny hranic v Evropě jinak než se souhlasem dotčených států. Tato zásada po roce 1945 zamezila válkám v Evropě. Ty vznikly na Balkáně až s jejím porušením v 90. letech. Ovšem vedle mezinárodního práva se uplatňuje i síla mocností. Ale i ty se snaží své kroky ospravedlnit a získat pro ně co nejvíce států, neboť vychází z předpokladu, že pravdu má většina. To byl důvod, proč po útoku USA a Británie na Irák se do války tyto státy snažily zapojit jiné alespoň symbolicky. I Tisovo Slovensko 1941 vyhlásilo válku USA po boku Německa, byť vojenský význam byl nulový.

Již roku 1999 po leteckém útoku na Jugoslávii bez souhlasu Rady bezpečnosti Organizace spojených národů s cílem dosáhnout stažení srbského státu z Kosova byl pochybný souhlas útočníků s proklamací, že Kosovo zůstává srbské. Není logické očekávat, že někdo vojensky získá určité území, aby je pak předal tomu, na nějž zaútočil. To bylo známo kosovským Albáncům a ti nebyli nuceni k přijetí kompromisu se srbským státem. I Konrad Henlein znemožnil vyřešení sudetské krize, když Československo chtělo 1938 přistoupit na požadavky německé autonomie, neboť mu byl znám cíl Německa - připojit Sudety.
Právo platí pro všechny, ne jen pro někoho. Uznání Kosova může být vnímáno jako podřízení se některým mocnostem anebo může být projevem rovného přístupu ke všem v této oblasti, pokud stát uznávající právo Albánců na odtržení od Srbska deklaruje připravenost uznat právo kosovských Srbů na odtržení od Kosova či právo na plné sebeurčení Republiky srbské v Bosně a Hercegovině. Uznání státu má dvě varianty. Uznání de facto je odvolatelné a řeší praktické problémy. Uznání de iure je neodvolatelné a vyjadřuje právní souhlas s existencí nového státu. Ve vztahu k odtržení Kosova jako následku užití síly bez souhlasu Rady bezpečnosti OSN, je logická opatrnost bez neodvolaného závazku. Navíc Kosovo nenaplňuje podstatu státu, což je svrchovaná moc na svém území. To je okupováno NATO a fakticky jde o protektorát. I Československo uznalo de iure Sovětský svaz až 1934, i když de facto tak učinilo mnohem dříve a smlouvou se sovětským Ruskem z roku 1922 s ním udržovalo styky. I Kypr ukazuje, že absence mezinárodního uznání může donutit k hledání kompromisu, který je možný i na Balkáně.