Za provokaci bylo označeno právo Osetů jako bývalých občanů sovětské federace získat ruské občanství. Tento princip však uplatňuje řada států, především dřívějších členů různých federací, včetně nás. I my jsme změnili zákon o státním občanství, aby bývalý československý občan mohl získat naše státní občanství, ať byl v době Československa občanem České nebo Slovenské republiky. Je to provokace? Obdobně Chorvatsko udělilo své občanství Chorvatům v Bosně a Hercegovině, kde naprostá většina Chorvatů i Srbů má dvojí občanství – bosenskohercegovské a dále chorvatské či srbské. Stejně německá ústava již od roku 1949 udělila právo na občanství všem Němcům, nejen obyvatelům západního Německa. I naši občané německého původu např. na Hlučínsku získali vedle našeho i německé občanství ještě v době Československa a stali se tak občany Evropské unie před naším vstupem roku 2004. Tedy kritizován byl právní princip, který je uplatňován více státy, ale kritika se soustředila jen proti právu Osetů. To je projev právní bezzásadovosti, kdy není hodnocen čin podle jeho právního obsahu.

Boj ruské armády o Jižní Osetii nevybočuje z jiné vojenské angažovanosti ve světě, pokud jej srovnáme s útokem USA na Irák nebo dřívější agresí USA, Británie, Německa a dalších států vůči Jugoslávii. I možné budoucí uznání Abcházie a Jižní Osetie Ruskem je v souladu s politikou uznání Kosova. Pokud nemá být kritika Ruska směšná, mohou jej kritizovat jen státy, které nepodpořily útok na Jugoslávii a Irák a které důsledně trvají na principu zákazu změn hranic bez souhlasu dotčených států, tedy neuznají Kosovo ani Osetii či Abcházii. Hodnocení mezinárodního práva nemůže vycházet z překvapení Američanů, že i jiní se v mezinárodních vztazích chovají jako Američané.