Mnozí předvídali, že v Egyptě nastane válka mezi Muslimským bratrstvem a armádou. Právě začala - jako spor o pravomoci institucí. Zatím není jasné, zda je to fraška v boji o veřejné mínění, či drama v boji o demokratické instituce.

Před týdnem Egypt zažil hned tři premiéry: do prezidentského paláce se poprvé od začátku republiky nastěhoval svobodně zvolený prezident, civilista a šéf islamistické opozice. Muslimských bratrům se podle všeho jen tak tak podařilo předejít falšování výsledků ve prospěch jeho soupeře, bývalého generála a posledního Mubárakova premiéra Šafíka a zakonzervování starého režimu. Mursí byl opravdu vítězem jmenován (ironie je zde záměrná).

Mnozí předpokládali, že v zákulisí přistoupil na podmínky generálů. Armáda se proti islamistům totiž pojistila: nechala s pomocí ochotného ústavního soudu rozpustit parlament a tzv. ústavním dodatkem si přisvojila legislativní moc, jakož i přímý vliv na formování vlády a tvorbu ústavy. Navíc těsně před volbami vedení armády odsouhlasilo nový, poměrně úsporný rozpočet, který bude Mursího silně omezovat v uskutečňování jeho ambiciózního ekonomického programu.

Mursí jako státník

První kroky Mursího ovšem naznačují, že jeho revoluční a proti-armádní rétorika nezůstane u slov. Nejprve se obratně vyhnul potupnému skládání slibu před ústavním soudem, ke kterému ho nutila absence parlamentu. Večer před obřadem symbolicky „přísahal“ před statisíci v přímém přenosu z Tahríru. Pro mnoho Egypťanů toto gesto znamenalo svého druhu dokonání revoluce: předání moci z rukou nevolené armádní junty volené instituci. Mursí ukázal, že umí mluvit jako politik, ale i jako státník.

Po svém jmenování učinil hned několik sebevědomých gest: první řeč jako prezident držel na Káhirské univerzitě, zvedl platy a penze státním zaměstnancům, ceny plynu pro průmysl a otevřel dvě kanceláře, které mají sbírat stížnosti občanů.

Předání moci bylo následováno řadou dobrých zpráv. Egyptská burza posílila. Začala práce na ústavě. Rozhodnutí o právoplatnosti ústavní komise bylo totiž odloženo na září. Kdyby byla rozpuštěna, bude novou komisi jmenovat armáda. Ve stávající komisi, jmenované parlamentem, mají většinu islamisté. Má tedy dva měsíce na to sepsat ústavu a nechat ji odsouhlasit v referendu. Zda se to povede, je otázka: za týden začíná ramadán. Hned první týden propukly diskuse o roli šarí’y, poměrně rychle však skončily dohodou o zachování původního textu. Nakonec soud zrušil dekret bývalého ministerstva vnitra, kterým se povolovalo zatýkání protestujících např. pro rušení provozu. Tento vývoj je tedy velmi pozitivní.

Právní cirkus

V překvapivém tahu z minulé neděle potom Mursí zrušil rozhodnutí armády o rozpuštění parlamentu. Bez podpory parlamentu, ve kterém mají Muslimští bratři téměř polovinu křesel, se Mursímu bude těžko vládnout. Trvání na zvoleném parlamentu je tedy logické.
Potíž je v tom, že i ústavní soud parlament rozpustil a znovu to potvrdil tento týden. Odpor proti soudu, jakkoli bylo jejich rozhodování politicky motivováno, zatahuje do politického boje soudní moc, která navíc čas od času prokazuje překvapivou nezávislost. Proti Mursímu rozhodnutí se postavili i všichni ostatní liberální prezidentští kandidáti. Dalia Ziada, ředitelka liberálního thinktanku Ibn Chaldún, říká: „Zvolili jsme prezidenta a jsme rádi, že došlo k předání moci, ale nechceme tu nového faraóna“.

Parlament se skutečně sešel a jeho krátká schůze byla Mursího malým symbolickým vítězstvím. Dostavili se islamističtí poslanci i část liberálních členů sněmovny. Zasedání bylo krátké: předseda oznámil, že sněmovna požaduje rozhodnutí správního soudu o tom, jak naplnit rozhodnutí ústavního soudu. Mursí tedy soud samotný nenapadl, ani nechystal větší konfrontaci: v dekretu uznal nutnost nových voleb a vzápětí odjel na státní návštěvu Saúdské Arábie. Postavil se ale symbolicky proti armádě poté, co si před dvěma týdny a půl roku po volbách přisoudila legislativní moc.

Situace odráží absurdní důsledky mocenského boje: Egypťané jej na twitteru začali nazývat cirkusem. Není totiž jasné, kdo vládne, jaká ústava platí a zda má vůbec někdo právo parlament rozpustit. Každý druhý právník má opačný názor a může se stát opravdu cokoli. Tato právní volatilita znamená i to, že celé Muslimské Bratrstvo může být postaveno mimo zákon: konečně si totiž podalo žádost o registraci jako občanské sdružení a čeká na rozhodnutí. Je tedy v jeho zájmu zdůrazňovat svůj populární mandát a kritizovat politizaci soudů.

Lidová suverenita nebo populismus

Otázkou je, zda první konfrontační tah islamistického prezidenta bylo jen laciné populistické gesto, nebo jestli jde začátek dlouhé strategické hry o prosazení autority civilních institucí na úkor autokratické armády, jak je zatím čte například americký historik Juan Cole.
Podle Muhamada Baradeího výroku Mursí „vyměnil vládu práva za vládu lidu“. Jakkoli je nebezpečné podrývat autoritu soudů, právě o to zde jde. Mursí má jako jediný demokratický mandát. Zároveň má za sebou masovou organizaci, která je schopná se postavit mocenským strukturám, stále ještě ovládajícím většinu státní správy. A Mursí dává najevo, že nenechá věci tak, jak byly: Jeho dalším rozhodnutím je nahradit minulý rok rozpuštěné místní výbory „občanskými organizacemi“, dokud nebudou provedeny místní volby.

Pokud se Muslimské bratrstvo bude držet zákona a bude podporovat vytváření otevřených struktur, jako např. širokou vládní koalici a konsensuální ústavní proces, bude pro Egypt jeho síla spíše požehnáním.
Pokud však bude prosazovat vládu lidu (rozuměj Muslimských bratrů) na úkor institucí, nebude jeho vláda ničím jiným, než kontraproduktivním populismem. Vliv prezidenta navíc není nutné přeceňovat: zmínky o jeho omezeném manévrovacím prostoru zvláště na poli hospodářství nadále platí. Možné je tedy i to, že Mursí pracuje na kompromisu s armádou ohledně sestavení nové vlády. Armáda v ní bude jmenovat jednoho až čtyři nejdůležitější ministry. Potom by populistické gesto mohlo zakrývat jeho reálnou slabost.

Psáno pro LN