Kulturní válka, vnitro-muslimská

18. 09. 2012 | 12:38
Přečteno 4278 krát
Obrázky hněvivých a agresivních muslimů, protestujících proti videu, hanobícímu proroka, okamžitě dávají za pravdu těm, kdo v muslimech vidí zakomplexované fanatické extrémisty. Křesťané přece nezabíjejí, když někdo hanobí Ježíše. Násilí a spontaneita protestů potvrzují stereotyp: křesťané jsou nanejvýš rozhořčení, muslimové jsou naopak zuřiví.
Co z protestů ale mělo něco společného s obranou islámu? Pouze záminku, a to v situaci složité vnitro-muslimské kulturní války.

Vyráběný hněv

Útoky byly totiž sotva spontánní. Neuvěřitelně agresívní útok v Bengází byl bez pochyby plánován. Soukromá milice použila válečné zbraně a čekala na prchající Američany v záloze u tajné americké rezidence. Přesnost střel dokazovala podle agentury Reuters dílo profesionálů.

I prvotní protesty v Egyptě a Tunisku byly podle všeho předem organizované. Datum útoků i protestů, 11. září 2001 považuje velká část Arabů za cílený začátek války proti islámu. USA jsou v očích arabské veřejnosti všemocné a nic jiného než velký podvod nedává dobře smysl. I samotný prezident Mursí patří ke konspirátorům, spolu s radikálními salafisty. Ti podle všeho na 11. září demonstrace plánovali a několik imámů k nim mobilizovalo předem. Vysílání videa na náboženské televizní stanici Nás, blízké právě salafistům, potom celou vlnu odstartovalo.
Násilné protesty také nebyly motivovány všude stejnými důvody.

V Libyi lze o důvodech symbolicky datovaného útoku jen spekulovat: Byla to pomsta za svržení Kaddáfího? Nebo pomsta za červnové zabití Abu Jahjá Líbího, dalšího prominentního libyjského kádra al-Káidy v Pákistánu? Nesmíme zapomínat, že USA stále ještě vedou válku proti džihádismu a zbraněmi na dálkové ovládání v Pákistánu a Jemenu pravidelně útočí na vesnice, v nichž se má skrývat al-Káida. Přenesení odvety proti USA na cíle v „měkčím“ území není tedy nepravděpodobné a ani není bez precedentu. V Jemenu byly také útoky na velvyslanectví mimořádně násilné. Ironicky ale zemřeli Američané v zemi, která je po intervenci NATO ze všech arabských (silně protiamerických) zemích USA nakloněna nejvíce a málokdo tam útoky schvaluje.

Zástupná politika

Egypt a Tunisko jsou ovšem země, ve kterých se neválčí a ve kterých se teoreticky věci posouvají dopředu. Proč se jim násilí nevyhnulo? Odpověď je podobná, jako v roce 2006 během protestů proti dánským karikaturám: napjatá vnitřní politika.
V Egyptě neprotestovali jen muslimští fanatici. Mezi protestujícími v Egyptě byli Kopti a mezi útočníky, kromě salafistů, i řada fotbalových ultras. Ti také nejdéle válčili s policií. Ultras už měsíce často a násilně protestují za potrestání úmrtí jejich kolegů na stadionu v Port Saidu na začátku roku.

Rok a půl po revoluci Egypt neprošel ani náznakem smíření za tisíce obětí revoluce. Tyto porevoluční „vášně“ pravidelně propukají, a to proti různým cílům, nejčastěji proti policii, ale i proti izraelské, syrské, a saúdské ambasádě. Ovšem ve většině případů (kromě posledního útoku na izraelské zastoupení) budovy dobře střeží armáda. Tentokrát se to nestalo, což je ještě větší skandál, než očekávané protesty salafistů a ultras.

V Tunisku zase premiér a ministr vnitra, oba z islamistické Nahdy, vedou už několik měsíců vleklý mediální i policejní konflikt s vlastními salafisty. Patří k němu i vypalování kanceláří Nahdy a obchodů s alkoholem, bitky s policií a napadání civilistů. Po určitém váhání vláda pokojnou část salafistů konečně registrovala jako politickou stranu a násilnou část začala zatýkat. Salafisté od podzimu minulého roku využívají jakoukoli příležitost širší mobilizace k poškození vlády.

A co může islamistickým vládám uškodit víc než to, že je extrémisté donutí bránit USA, které prokazatelně dovolují hanit jejich víru (svobodu projevu v USA nechme stranou) proti rozhořčeným obráncům proroka?

Kulturní válka s krajní pravicí

V zemích arabského jara se totiž rozhořela kulturní válka mezi samotnými islamisty. Do roku 2011 stáli proti sobě nominálně sekulární autoritářské státy a houževnatá islamistická opozice. Nebyla legální a mohla se pohybovat ve velmi úzkých mantinelech. Fundamentalisté používali právě islám v tlaku na „bezbožné“ vlády. Státy se samy do velké míry islamizovaly, aby si udržely alespoň nějakou legitimitu, když už ji nečerpaly z prosperity a souhlasu občanů.

Volby v roce 2011 vynesly k moci středové islamisty z hnutí Muslimských Bratrů. Politizovali se však i salafisté, onen fundamentalistický a konzervativní proud, který trvá na doslovné četbě Koránu. Vznikla obava ze spojení středového a krajního islamismu; dosud se však děje pravý opak. Salafisté se do vlád nedostali, buďto proto, že nebyli vůbec připuštěni k volbám (Tunisko), nebo proto, že post prezidenta obsadila silnější strana (Egypt).

Jelikož je se v této nové, otevřenější politice, z náboženství stalo politikum a mobilizační nástroj, vedou od začátku islámské proudy válku o to, kdo má větší právo islám představovat, čili, jak říká evropský islámský teolog Tariq Ramadán, souboj o náboženskou kredibilitu. Je to právě mimoparlamentní krajní pravice, která (jako u nás) z kulturní války doslova žije, a frustracemi dovedně manipuluje.

Nelze se tedy úplně divit, že prezident Mursí s odsouzením útoků otálel: nejprve pečoval, jako rozhořčený muslim, o své konzervativní voliče. Ovšem prezident musí pečovat o i kredibilitu své vlády, jde mu např. o půjčku od MMF. Muslimské bratrstvo tak hrálo svou dvojí hru: Když prezident Obama konečně zakročil a odmítl Egypt označit za spojence USA, Chajrat Šáter, stratég a finančník Bratrstva, se dopisem v New York Times za incident v Káhiře omluvil.

Jak píše komentátor Issandar Amrání, jednou z velkých nadějí arabského jara byla proměna arabské politiky: že s diktaturami vezme za své zástupná politika a nahradí ji politika věcná a střídání elit. Jakkoli se k tomuto cíli část islámské scény posunula, ukazuje se, že podobně jako ve Východní Evropě, symbolická a manipulativní politika zavádění demokratických procesů naopak doprovází.

Psáno pro LN

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy