Interview s kazašskou politoložkou Kamillou Šerjazdanovou o Šanghajské organizaci spolupráce (ŠOS). Co čeká organizaci v další dekádě? Nedojde kvůli čínské ekonomické expanzi k sporu mezi Moskvou a Pekingem? Může se ŠOS podílet na regulaci afghánského konfliktu? Kdy se členem stane Írán?

Minulý týden oslavila svou desetiletou existenci Šanghajská organizace spolupráce (ŠOS). Uskupení, které nejdříve vzniklo jako mechanismus k mírnému a rychlému řešení otázky delimitace hranic mezi někdejšími republikami SSSR a Čínou, se v průběhu několika let změnilo v organizaci s daleko většími ambicemi.

Organizace se stala místem spolupráce a sblížení dvou velmocí – Moskvy a Pekingu. Pozitivně se podílí i na integračních procesech ve Střední Asii, neboť přesahuje tradiční postsovětský rozměr ostatních organizací (ODKB, EvrAzES, apod.) a rozšiřuje ho o dalšího významného hráče na středoasijském prostoru.

Jak hodnotí výroční summit a co čeká organizaci v další dekádě, jsem se zeptal Kamilly Šerjazdanové, kazašské politoložky z Euroasijské národní univerzity L. N. Gumiljova.

Expertka rovněž zhodnotila šance rozšíření organizace o Afghánistán či Írán, a zda-li se může ŠOS podílet na regulaci afghánského konfliktu.

Minulý týden se v Astaně uskutečnil desátý výroční summit Šanghajské organizace spolupráce. Jak byste ohodnotila setkání a jeho výsledky? Přinesl něco zásadního pro organizaci a její členy?

Summit byl velmi produktivní. Jeho agenda se zaměřila na nemalé množství problémů a mezinárodních otázek.

Hlavním výsledkem summitu je podepsání klíčových dokumentů, které byly členskými státy projednávány: astanská deklarace, protidrogová strategie pro období 2011 až 2016, memorandum o povinnostech států usilujících na vstup do organizace.

Objevily se rovněž nové iniciativy. Prezident Kazachstánu například navrhl vytvořit Cyberpol (speciální orgán ŠOS, jenž by měl bojovat s kyberterorismem – pozn. autora), či vytvoření společných projektů ve finanční sféře. Tedy, objevilo se mnoho iniciativ a budeme doufat, že budou realizovány.

Jednou z nejzajímavějších iniciativ, o kterých se na summitu diskutovalo, byl návrh kazašského prezidenta Nursultana Nazarbajev vytvořit Konferenci pro vyřešení územních a regionálních konfliktů. Jak hodnotíte tuto iniciativu?

Iniciativa vznikla k realizaci preventivních opatření, v případě vzniku konfliktů. Je ale těžké si představit plnohodnotnou účast ŠOS v řešení vnitropolitických konfliktů. Organizace není vojenskopolitickým uskupením a nemá mandát ani mechanismy k zásahu do podobných konfliktů.

Tento institut v rámci organizace je nicméně potřebný. Členské státy rozděluje velké množství nevyřešených problémů – hraniční spory, problém transhraničních řek, který se ostře dotýká například vztahů mezi Tádžikistánem a Uzbekistánem, a podobně. Proto je takový mechanismus potřeba.

Není to pokus zesílit vojenský rozměr organizace?

Ne, Šanghajská organizace spolupráce od svého počátku nebyla vojenskou organizací a nečelí hrozbě nějakého konkrétního státu nebo uskupení států, proto se ani netransformuje do takového bloku.

V názvu se hovoří o vyřešení regionálních konfliktů. Týká se to také afghánského konfliktu? Bude ŠOS nyní věnovat větší pozornost situaci v Afghánistánu?

Šanghajská organizace spolupráce je otevřená organizace a spolupracuje se všemi státy, a tedy i s Afghánistánem. Organizace se nikdy nevyhýbala spolupráci s Kábulem. V první řadě se to týká boje proti drogám, protože všechny středoasijské státy velmi trpí přílivem drog z Afghánistánu.

Nemyslím si však, že iniciativa svědčí o tom, že ŠOS začal věnovat větší pozornost situaci v Afghánistánu.

Ještě před summitem se diskutovalo o tom, zda se může ŠOS zapojit do řešení konfliktu v Afghánistánu. Ale to je samozřejmě nereálné. Situace v Afghánistánu je složitý vnitropolitický konflikt, a pokud zde neuspěly takové organizace jako OSN, NATO a OBSE, ŠOS sotva může nějak pomoci.

Před summitem se diskutovalo o tom, že v Astaně mohou do organizace být přijati noví členové. Proč k tomu nakonec nedošlo? A proč, podle Vašeho názoru dokonce Afghánistán, který dlouho spolupracuje s ŠOS, nezískal status pozorovatele?

Na summitu se hovořilo o tom, že přihláška neodpovídala požadavkům procedury ŠOS. Já si myslím, že je třeba zvážit všechna pro a proti. Přijetí nových členů nebo udělení statusu pozorovatele není jednoduchá otázka.

Jakýkoliv členský stát ŠOS musí přinášet pozitivní vklad v rozvoj organizace. A země, jako Írán, Indie, Pákistán, které usilují o členství, přinesou s sebou problémy. Na Írán jsou uvaleny sankce OSN, Afghánistán se nedaří stabilizovat, Indii a Pákistán rozděluje spor okolo Kašmíru. Všechny tyto se problémy prohloubí.

Někteří jsou toho názoru, že rozšíření přidá organizaci globální charakter, rozšíří se geografická zóna odpovědnosti, ale to vše hrozí rozmytím cílů a úkolů. Můžeme se podívat na zkušenost Evropské unie - jaké problémy se objevily po dvou vlnách rozšíření v roce 2004 a 2007.

Proto si myslím, že není nutné spěchat s rozšířením počtu členů nebo států pozorovatelů. Lepší je prohlubovat spolupráci mezi členskými státy a pokoušet se upevnit mezinárodní roli ŠOS jako globálního hráče. Protože takovou roli zatím nemá.

Před astanským summitem se často hovořilo o možném zavedení společné valuty. Nakolik je taková iniciativa reálná?

Co se týká zavedení nové regionální valuty v rámci ŠOS, tak to je krajně problematická otázka. Tato iniciativa byla pojena s loňskou finanční krizí a prudkým propadem dolaru.

Jakékoliv zavedení regionální valuty, včetně té v rámci ŠOS, vyžaduje vytvoření určitých finančně ekonomických podmínek. Zatím není jasné, jakou valutu zvolit či jak realizovat vzájemná vyrovnání – v rámci ŠOS nebo na bilaterální úrovni?

Odlišná je rovněž úroveň potenciálu Ruska, Číny, Kazachstánu a ostatních členských států. Nyní je čínský juan považován, společně s dolarem a eurem, za hlavní valutu v mezinárodním platebním styku. Upevňuje se ruský rubl. Budou Rusko a Čína chtít zavést novou regionální valutu?

A pokud bude v budoucnu přijato rozhodnutí o vstupu v ŠOS Indie a Pákistánu, dojde k ještě větším komplikacím.

Zavedení regionální valuty v rámci Šanghajské organizace spolupráce proto zatím není dostatečně opodstatněné.

Formát Šanghajské organizace spolupráce je zajímavý tím, že v jeho rámci spolupracují dvě velmoci – Rusko a Čína. Avšak poslední dobou Peking posiluje svůj vliv nejen v ŠOS, ale i ve Střední Asii. Nemůže to v budoucnu přivést ke konfliktu uvnitř organizace nebo dokonce k jejímu rozpadu?

Ano, často se v souvislosti s Čínou hovoří o ekonomické expanzi, nebo dokonce o tom, že čínský kapitál kontroluje velkou část společné ekonomiky. Nicméně každý členský stát má své priority a plány. Čína má především zájem na exportu své produkce výměnou za energetické zdroje.

Samozřejmě Rusku a středoasijským státům se tato pozice příliš nelíbí. Rusko klade důraz v první řadě na bezpečnost a strategickou přítomnost v regionu. Čína naopak více na zmíněnou ekonomickou expanzi.

Jaké tu mohou být perspektivy? Je nutné vytvářet ekonomické projekty, které by měly vliv na vnitropolitické a sociální procesy členských zemí ŠOS. Proto by bylo lepší pokusit se v rámci organizace postrčit Čínu řešit strategické otázky ekonomického charakteru třeba ve formátu vztahů ŠOS a Společenství nezávislých států (integrační projekt, který měl zachovat ekonomické a politické vazby bývalých sovětských republik po rozpadu SSSR – pozn. autora).

Nepředpokládáte tedy, že by mohlo dojít k nějakému konfliktu mezi RF a Čínou?

Takové rozpory mezi Čínou a Ruskem nejsou.

Co pro Kazachstán znamená členství v organizaci? Je pro republiku výhodné? A s jakými zahraničněpolitickými zájmy Kazachstán spojuje své členství v organizaci?

Letos Šanghajská organizace spolupráce slaví desáté výročí založení. Ne náhodou toto výročí připadlo na stejnou dobu, jako předsednictví Kazachstánu. Jak je známo, naše země je jedním ze zakladatelů této mezinárodní regionální organizace.

V kontextu perspektiv organizace, bych chtěla zmínit několik návrhů, týkajících se strategie Kazachstánu v rámci ŠOS.

Pro Astanu by bylo přijatelnější přidržovat se moratoria na přijetí nových členských států. Společně s tajemníkem Šanghajské organizace spolupráce se aktivně podílet na vytvoření výhodných forem spolupráce se státy pozorovateli ŠOS.

Pokračovat účasti kazašského kapitálu v realizaci investičních projektů členských států ŠOS. Je možné zvážit projekty jako například rozšíření Volgo-Donského kanálu (Volgo-Don 2), nebo vytvoření obchodní flotily ŠOS v Tichém oceánu, která by umožnila Kazachstánu získat přístup k moři.

A samozřejmě, nadále hájit vlastní pozice v Šanghajské organizaci spolupráce, v souladu s národními zájmy Kazachstánu.

Jaká budoucnost podle Vás čeká Šanghajskou organizaci spolupráce? Je možné po deseti letech její existence říci, že splnila očekávání členských států? Jaké úkoly ji v budoucnu čekají?

Je nutné konstatovat, že mezinárodní společenství zatím různě hodnotí činnost ŠOS, přičemž toto hodnocení zatím není vysoké. Ani výsledky realizace společných ekonomických projektů zatím nejsou příliš potěšující. Projekty existují zatím pouze na papíře.

Vážným úkolem pro Šanghajskou organizaci spolupráce je povýšení efektivity. Konkrétně akceschopnost ŠOS jako subjektu mezinárodních vztahů, roli organizace v regionálních záležitostech, efektivitu při realizaci konkrétních, například ekonomických projektů.

Je třeba pokračovat v dialogu s USA a Evropou. Vždyť dialog je taková forma spolupráce, který odkrývá politické a ekonomické kontakty, snižuje napětí a nejasnosti kvůli nedostatku informací.