Smysl elektroauta jsem dosud nechápal a od včerejška jej chápu ještě méně.
Divím se, jak to, že v Německu zřejmě patřím k nepatrné menšině, pochybnostmi takto nahlodané.


Fukušima nám mediálně polevila, Německo si podruhé zamanulo vypnout ustavičně vybuchující jadené elektrárny a od té doby zavládl společenský mír a v rozhlase, tedy v německém, se lze občas doslechnout i o jiných záležitostech.
Elektromobilita je například jednou z věcí, které na stanici Deutschlandfunk momentálně neujdete stejně jako fotbalu.
Elektřinou poháněná vozidla jsou všestranně výhodná. Nehlučí (prý jsou tak tichá, že jimi hravě dostanete i poměrně ostražité chodce), nemají výfuk a proto neznečišťují ovzduší a nedemolují nám klima kysličníkem uhličitým. A dojedou prý dále, než by se jeden nadál. Nedávno se v TV rozběhly reklamy na Renault Z.E. – za čistotu našeho ovzduší.
Elektřina nutná na dobíjení akumulátorů se jednoduše čerpá ze zásuvky, kde se jaksi sama od sebe vyskytuje.

Vzpoměl jsem si na to, co nám kdysi ve škole říkal náš fyzikář pan Witt:
napřed celou třídu obtěžoval sáhodlouhými výpočty ohledně energie a entropie a pak to, s ohledem na blbouny co nedovedou do pěti počítat, shrnul:
Dle druhé věty termodynamiky nelze přeměnit jednu formu energie v jinou, aniž by se značné procento, vykouřilo coby teplo. Nasypeme-li tedy palivo (třeba uhlí) o hodnotě 100 kWh do generátoru, nevyzískáme z něj více než slabých 40 kWh elektrické energie i kdybychom se na hlavu postavili. Tak nějak to říkal.
Později jsem se sám dočetl v drobných nápisech na všemožných akumulátorech, že je nutno napumpovat je o 50% více kWh než kolik z nich později možno vyždímat. A též jsem nemohl nepostřehnout, že transformováním a prostým vedením proudu se nezanedbatelná část rovněž promění v neužitečné teplo, o čemž například svědčí větráky na našich počítačích.

Pokud mé počty s nasliněnou tužkou souhlasí, má moderní elektromobil dva- až třikrát větší výfuk než můj starý benzínový křáp. Jenomže je namontován jinde.
Smysl by elektromobilita dávala teprve, až vodní, solární a větrná energie pokryje nejen veškerou dnešní spotřebu elektřiny (v Německu kolem 500TWh ročně), nýbrž až jí bude natolik přehršle, že bude schopna nasytit i silniční dopravu (jen osobní doprava si žádá 45 Mio litrů paliva ročně).

Po vypnutí jadené energie není v Německu otázka, zda se budou stavět nové uhelné a plynové elektrárny, nýbrž zda se podaří postavit je dost rychle. Energetické koncerny se totiž do budování těchto elektráren příliš nehrnou, protože se jim to prý nevyplatí. Zejména plynové elektrárny mají sloužit k flexibilnímu vyplnění mezer v zásobování energií zelenou energií, vznikající vlivem nespolehlivého počasí a nevítaně neslunečných nocí. V takto liknavém provozu prý konveční elektrárny nejsou dostatečně rentabilní.

V tomto světle by dávala propagace elektromobility přecejen jakýsi smysl:
uvědomělý prosťáček, připraven kdykoliv zachraňovat svět a tající lední medvědy, by si takové auto koupil – zejména pak ten akumulátor, kterým by ke všeobecnému blahu vyrovnával výkyvy větrné a sluneční energie. Puzen komplikovanými tarify a s předpovědí počasí před očima by tu dobíjel, tu zas odpojoval, jezdil či nejezdil, respektive by investoval do nějakého přerafinovaného elektronického systému, který by pak akumulátor dobíjel dle potřeb elektrokoncernů, nikoliv majitele. Občan by si každé dva roky kupoval veledrahé nové baterie, dával recyklovat ty staré a vozil celý kufr náhradních, aby se ješte týž den mohl vrátit domů. Ve volném čase by se věnoval svému povolání a rodině.
Alternativně by se po zemi rozložila hustá síť přepřahových stanic, jak bývalo za d’Artagnana, kde by bylo možno místo čerstvých koní získat nabité akumulátory.
(Já sám se tedy už dnes držím zásady, že zubní kartáčky, manželky a akumulátory se nepůjčují. Zejména ty akumulátory ne, protože je lze velmi snadno zmršit a není to na nich zvenčí ani vidět. Takže do systému jaksi veřených akumulátorů bych vstoupil teprve až bych vynašel metodu, jak svůj drahý, leč zmrvený aku vyměním za zánovní.)
Nebylo by to ostatně poprvé, kdy idealističtí troubové financují technické hříčky ve stádiu nevyzrálém.

Včera, krátce po jedenácté, mi přesto zůstal rozum stát, zaslechlť jsem v rádiu, že německý Umweltamt doporučuje elektrifikovat pravou stopu dálnic pro hybridní náklaďáky (tedy snad i bez akkumulátoru?), které budou jezdit na elektřinu bez ohledu zda svítí slunko či fouká vítr.
Jeden pán od Siemense se vyjádřil, že prý budou nehlučné a efficientnější a tudíž ekologicky prospěšné a dodal, že stoprocentní úspory emisí CO2 dosáhnou, budou-li poháněny výlučně regenerativními zdroji. Co neuvedl, že za stávajících podmínek budou zapříčiňovat několikanásobně vyšší emise než konvenční náklaďáky.
http://www.dradio.de/dlf/sendungen/umwelt/1794153/
Další příspěvek ve stejné relaci pak pojednával o povážlivě stoupající hladině oceánů...

Tak nevím. Pochopil jsem druhou větu thermodynamiky špatně já, nebo jsou to ti ostatní, kteří ve škole sice bezvadně zvládli matematický základ, ale podstatu věci jaksi přehlédli či pozapoměli?
Odborníci pomozte (pokud možno kusým způsobem, bez nechutných matematických formulek)!




Pozoruhodné je, že podobných pochyb o smysluplnosti elektromobility, jaké jsem tu teď vylíčil, jsem v německém rozhlase zaslechl všehovšudy ... dvě.
Též se divím, že nikdo veřejně nezpochybňuje reklamy, dle nichž elektromobilita slouží ochraně životního prostředí. Co kdyby se petrolejářské firmy chvástaly, že vrtají v mexickém zálivu v zájmu čistoty oceánů?

Byť bych snad pochyboval chybně, zdá se mi mé stanovisko natolik ucelené, že názorová uniformita ve prospěch elektromobility v německé televizi i rozhlase je mi podezřelá a hodna nedůvěřivého šetření. Tento úkaz lze ostatně pozorovat i v jiných tématických oblastech, zejména tzv. ekologických.

V komentářích k dřívějším blogům mi nick „aga“ opakovaně nabízel své podezření, že veškerá media jsou zaprodaná a zákulisně řízená. Přiznávám, že mu dnes nerad poskytuji vodu na jeho mlýny...
Přesto si nemyslím, že by tato jednostrannost byla následkem nějaké zákulisní direktivy. Ze zkušenosti vím, že redakce, přinejmenším v Německu, pokynům z politiky vzpurně neotročí, veřejnoprávní pak ani žádným sponzorům. Otročí-li čemus, pak vlastní sledovanosti a mainstreamu, protože redaktoři neradi dostávají zuřivé dopisy mainstreamových diváků.
Media, jsou-li, tak tedy „předkulisně“ ovládána a servilně utvrzují lid v jeho doměnkách, než aby se odvážila mu odporovat. A že eletrický auta nemaj vejfuk, to přece vidí každej.
Tudíž tuším, že se opět jedná o jeden z neblahých následků školství, v němž se dává přednost přebujelému tzv. „Wegwerfwissen“* oproti objasňování souvislostí ve vší selské jednoduchosti.


Téměř za pomocí lupy jsem konečně vygoogloval jedno z hnízdišť vzácných německých kverulantů, illustrující v jaké politikum elektromobilita v Němcích dozrála:
http://forum.spiegel.de/f9/elektroautos-soll-der-staat-alternative-antriebe-foerdern-8203-80.html
Ke kritcie elektromobilů je tam m.j. připojen návod, jak zkonstruovat benzínový CO2 neutrální vůz:
K výfuku se připevní dvoumetrová trubice a opatřená nápisem: „není součástí vozidla!„



------------
*) Wegwerfwissen – krásný německý termín pro který neznám český ekvivalent. Jedná se o nabiflované detailní znalosti jež mozek dokonale eliminuje do čtyřiadvaceti hodin po zkoušce.