Rozklížení, k němuž berlínská koalice přišla jako slepej k houslím, je jenom zánlivé.

Poslanec Edathy je nevinnen. A nejspíš nevinným zůstane, protože proti němu vznášená obvinění se už asi nepodaří prokázat. Vlastně ani o obvinění nejde. Jde o podezření, ovšem takového rázu, že se netřeba zdržovat dalšími důkazy, aby kariera podezřelého byla na místě ukončena. Mezi taková podezření patří prodávání drog (ve větším měřítku), trápení zvířat, pojídání žiraf, pedofilie, v Německu pak i popírání nebo schvalování Shoa a veřejné čtení Bildu.
V tomto případě šlo původně, tedy ještě minulý týden, o případnou pedofilii nadějného politika.
Dnes ale už nejde jen o poslance Edathyho, nýbrž o kalibrování koaličních vztahů pomocí čistky.

Po pořádku:
Po loňských volbách do německého Bundestagu bylo jasné, že velká koalice bude nevyhnutelná. Věděli to všichni a jenom zástupci obou velkých stran po nějaký čas ještě hlásali, že tuto koalici v žádném případě nechtějí. Hlásali to před volbami a teď museli během pozvolného dohlásávání sehrát tichou partii pokeru o ministersva.

V této době, tedy už v říjnu, tehdejší ministr vnitra Hans-Peter Friedrich (CDU) pošpital předsedovi SPD Siegmarovi Gabrielovi, který právě zdárně bluffoval a hodlal vynést trumf, že jeden z jeho nejnadějnějších kandidátů je podezřelý z pedofilie. Prý tak učinil z obavy, aby do koaliční vlády nebyl ze strany SPD jmenován ministr, populární Edathy, který by po krátké době mohl skandálně vybouchnout.
Jednalo se tedy o altruistický akt ve prospěch jak SPD, tak celé budoucí koalice.
Gabriel to pod příslibem mlčenlivosti v zápětí rozkafral po svých kolezích a předseda SPD-frakce Oppermann dokonce nelenil a vyzvídal detaily telefonicky přímo u šéfa Bundeskriminalamtu, takže o přísně utajovaném vyšetřování už tehdá nemohla být řeč.

Pan Edathy (*1969) je osobitým levicovým politikem, který svými inteligentními verbálními výpady dožíral ty správné lidi v CDU (např. Christinu Schröder) a byl velmi hledaným partnerem pro interview, protože mluvíval tacheles. Pronikavou popularitu si získal coby předseda Untersuchungsauschussu ohledně neonacistického tria, které po deset let vraždilo po celém Německu, ignorováno jak Verfassungschutzem, tak podivuhodně liknavou a nekompetentní policií. Tedy jen vůči neonacistům podezřele nekompetentní. Svým všetečným vyptáváním v Untersuchungsausschussu pil tento pán soustavně krev jak Verfassungschutzu, tak Bundeskriminalamtu (BKA). Toto je třeba mít v pracovní paměti při posuzování dalších událostí.

Náhle bylo totiž zjištěno, že tento Edathy si dal poslat z Kanady nějaké obrázky nahatých, nebo polonahých nezletilých chlapečků. To lze zjistit celkem snadno a Edathy to mohl na vrcholku NSA-Aféry vědět, zejména když tak učinil pod vlastním jménem přímo ze své kanceláře. Koncem října o tomto faktu informoval BKA (Bundeskrimionalamt) všechny zemské kriminalamty. Skrytého vyšetřování se ujalo státní zastupitelství v Hannoveru, Edathyho bydlišti.

Na samotném faktu, tedy těch obrázků, vlastně až tak moc není, protože, jak říkají sami vyšetřovatelé, jsou možná ošemetné, ale co do obsahu ještě nikoliv za hranicí legality.
Jenže: kdo prý si takové obrázky kupuje, bude mít doma asi ještě horší. Tedy možná...
Toto podezření bylo třeba důkladně vyšetřit v případě pana Edathy.
6. února byl informován prezident Bundestagu hanoverským zastupitelstvím. (Dopis mu byl doručován po šest plných dní a došel rozlepený.)
Den na to složil pan Edathy svůj mandát, pod záminkou onemocnění, a vzdal se tím své imunity.
Už po třech dnech byla u něj provedena neohlášená domovní prohlídka.
Pan Edathy, jak alespoň sám říká, o tajném vyšetřování předem nic netušil (ač to zřejmě v Berlíně už viselo po bilboardech). Prohlídka samozřejmě žádných výsledků nepřinesla.
Služební laptop pan Edathy ohlásil jako ukradený a Hannoverské zastupitelství teď vyšetřuje, kdo jeho tajemství vyzradil. A taky kdo rozlepil ten dopis.

Pan ministr Friedrich. To je onen, který donedávna jako ministr vnitra býval prvním strážcem bezpečnosti občanů své země a který ohledně špehování soukromých dat celého národa cizí tajnou organizací NSA prohlásil, že se diví, proč jsou všichni tak hysteričtí a že dokud nebude někým dokázáno, že se stalo něco nepravého, je, alespoň z jeho hlediska, všechno v pořádku. Tím „někým“ ovšem neměl na mysli, že by snad jemu podřízené složky měly začít vyšetřovat skryté aktivity cizí mocnosti na území Německa. Důkazy o nebezpečným rejdech mu naopak musely být vnucovány tiskem, což on nazýval antiamerikanismem. Když aféra houstla, vydal se nevolky do Washingtonu, kde se s ním nikdo směrodatný nehodlal bavit, ale asi mu nějaký vrátný řekl, že všechno je v pořádku, že tak to má být, a pan Friedrich se vrátil domů a na tiskové konferenci řekl, že v USA přezvěděl, že všechno je, jak to má být.
Svoji sensibilitu vůči celé problematice pak dokázal tím, že na vrcholku krize veřejně navrhl, že elektronická čidla na dálnicích, sloužící k vybírání mýtného, by se dala upotřebit i k sledování pohybu případných delinkventů, čímž ovšem mínil všechny cestující.

Takový je tedy pan Friedrich a proto do nové vlády již k úlevě mnohých nebyl jmenován ministrem vnitra. Zcela odstraněn nebyl, protože má nepochybnou zásluhu: byl totiž jediným příslušníkem kmenu bavorských Franků ve vládě a proto jeho majitel Seehofer z důvodu proporcu uznal, že nějaké ministerstvo dostat musí. Dostal ministerstvo zemědělství, o němž se mělo za to, že tam ani takový Friedrich nemůže nic valně zkazit. Napřed z oboru byl ovšem vyčleněn resort ochrany spotřebitelů, protože tady jde o zdraví a život lidí. Za krátkou dobu svého působení se mu akorát podařilo dopustit, aby v celé EU byla připuštěna gentechnicky pozměněná kukuřice, což si sice 88% obyvatelstva sveřepě nepřeje, ale přeje si to Monsanto. Ostatně, pan Friedrich prý, jak sdělil později, gen-kukuřici také nechce. Ale říká, že by byla evropskou komisí zavedena stejně, i kdyby hlasoval proti ní, takže proti ní hlasovat přece nemělo smysl. Zdálo se tedy, že je opět všechno jak to má být.

Leč náhle jej dostihly následky jeho chronicky ledabylého pojetí důvěrných informací. Bylo mu předhazováno, že jako ministr vnitra na podzim vyslepičil nejtajnější policejní vyšetřování nepovolaným. (Že Gabriel a jeho Oppermann to roznesou po celém Bundestagu mohl snad předpokládat každý. Jenže Gabriel si to mohl dovolit, protože nebyl zároveň velitelem veškerého policajtsva.)
Ministr Friedrich prohlásil, že to udělal z čestných pohnutek. Že by to podruhé udělal stejně, a jestli zákony jsou proti tomu, je třeba změnit zákony. Jednal totiž v zájmu vládní koalice. Toto duševní rozpoložení zcela odpovídá semifeudálnímu chápání světa průměrného CSU-politika, který se necítí být ve službách státu a občanů, nýbrž svého vladaře, tedy Seehofera. Rozhodně prohlásil, že odstupovat nehodlá, dokud nebude obžalován.

Krátce po té si Friedricha zavolala paní kancléřka někam dozadu, a když z těch dveří zase vyšel, řekl, že se zmýlil a že naopak odstupovat hodlá.

Ani mu nemusela vyslovit neomezenou důvěru, což z jejích úst bývá považováno za finální polibek smrti, který udělila již svým ministrům Schawanové, zu Guttenbergovi i svému prezidentovi Wulffovi.

Koaliční krize? To snad ne ...
Konzervativci jsou halasně naštváni a říkají, že přišli o maníka, což spískali SPĎáci Gabriel a hlavně jeho ubreptaný Oppermann, kterého CDU i CSU už od dřívějška nemají rády, a že by tedy měl být taktéž vyhozen. Kmán za kmána, aby to bylo fér.
Gabriel kvapně nabídl, že třeba vyhodí z SPD Edatyho. Ale to se CDU zdálo příliš levné, protože ten už je stejně politicky mrtvý a je na vyhození, ať už vyšetřování bude mít jakýkoliv výsledek.
Možná by CSU mohla dostat zadostiučinění v naturáliích – třeba ústupky SPD ohledně poplatků na dálnici, dálkových vedení. Snížit minimální mzdy nebo schválit více kukuřice ...

Včera večer se sešli předsedové SPD a CSU u kancléřky. Jelikož výsledek zatím nekomentovali (a v plném počtu zase vyšli) zdá se, že vše se v dobré obrací a kancléřce se pomaloučku daří stmelovat vládní partaje v jedinou, čehož se třeba obávat u každé velké koalice. Že totiž dojde ke konsolidaci aerodynamicky ohlazeného vládního giganta, bez účinné jak vnější, tak vnitřní opozice. De facto k vládě jediné strany.

Že by se totiž koalice rozpadla, z takto nahodlilých důvodů, jakými jsou nahatí chlapečci, to nebylo ani pravděpodobné.
Pan SPD Gabriel nyní lituje a krokodýlími slzami oplakává odstoupení CSU-ministra.
CDU doufá, že bude brzy moci litovat odvolání Oppermanna.
Levičáci v šoku litují, že přišli o zdatného bojovníka Edathyho. Angela Merkelová lituje atmosféry nedůvěry v koalici, CSU-Seehofer nelituje ničeho, protože si už našel lepšího bavorského Franka (Christiana Schmidta) na Friedrichovo místo. Friedrich lituje sebe. Ale aspoň dostal nový post jako místopředseda frakce, kde se prý bude starat o „evropskou politiku“. Což v německé politice bývá obor tradičně svěřovaný gerontům, profláklým a odstaveným.

Proti Edathymu vyšetřuje dál Staatsanwaltschaft Hannover, která je zvláště umanutá. Je to ta samá, která byla nasměrována proti prezidentovi Wulffovi, který byl, přesně vzato, z úřadu zapuzen nikoliv kvůli několika kámošovským stovkám za hotel, ale kvůli lidské malosti, neschopnosti na jakéstakés úrovni zvládnout krizi a hlavně nemajetnosti jakékoliv vize, což by prezident měl mít. Toto zastupitelstvo dodnes pana Wulffa malicherně potahuje za nohu kvůli prkotinám, až je to i jeho nejzapřísáhlejším odpůrcům trapné, takže pan Edathy se též má na co těšit.

Trochu zarážející je ovšem fakt, že paní Merkelová předsedovi SPD, Gabrielovi, vyslovila neomezenou důvěru ...
Že by...?
-----------------------------------------------------------
Poznámka: V ČR by k podobným trapasům snad dojít nemohlo, protože pan Edathy si inkriminované obrázky opatřoval zřejmě na půdě parlamentu, kde by se na něj vztahovala poslanecká imunita, tudíž by byl z obliga. Nebo jsem něco špatně pochopil?