Investice do sebe je nejlepší investice, jakou kdy uděláte. Zlepší nejen náš život, ale také životy všech kolem nás. Proč posilovat udržitelnost v sobě? Příroda, obranné mechanismy, investice.

Často si snažíme stanovit hranice a uchránit si nějaký ten čas pro sebe. Pokud to však neděláme, tak můžeme vyhořet, často pak následuje dominový efekt – jakmile se nemůžeme starat o sebe, nemůžeme se starat o druhé a druzí se následně nemohou starat o ty, kteří jsou na nich závislí… Nejsme schopni starat se o přírodu. Domino padá… Stáváme se zneschopněni.

„Investice do sebe je nejlepší investice, jakou kdy uděláte. Zlepší nejen náš život, ale také životy všech kolem nás.“

Současná pandemie poukázala na to, jak je svět, a zároveň jak jsme my sami křehcí. Křehkost, jíž se bytostně dotýkáme, může sloužit jako vztyčený ukazováček, který nás vede k zamyšlení, přehodnocení a změně, nebo jako příležitost, kterou může využít k posílení.

Pandemie a s ní související krize na poli duševního zdraví ukázaly na to, že jsme se před nimi o sebe mnohdy nestarali, jak bylo třeba. Svá zranění jsme si raději zalepovali, než hojili. Mnohdy jsme se raději věnovali koupání v materiálním světě (nové oblečení, auto apod.), než jsme zašli za odborníkem. Jak přiblížení sobě ukázalo, jsme křehcí. Nyní stojíme na místě a nevíme, jak bude pandemie pokračovat. Bude chodit ve vlnách? Kolikrát ještě? Džíny už stačit nebudou. Začněme tedy investovat do sebe… Nakonec to může být ta nejlepší investice (pro nás, pro druhé, pro přírodu).

Pečovat o sebe není sobecké, je to nezbytné.

Scestí odcizení

Někdo by mohl říct, že nás civilizační vymoženosti svedly na scestí. Ztrátu kontaktu s přírodou můžeme pozorovat a prožívat každý den. Jsme tak neustále vytrhováni z rytmu přírody.

Jak to, že jsme si odcizení nevšimli? Možná proto, že máme zaktivované obranné mechanismy. Když jsme vystavováni něčemu, co náš sebeobraz a integritu ohrožuje, často namísto kolapsu volíme obranu, třeba intelektualizaci, racionalizaci nebo přehlížení. Můžeme se zamýšlet, jestli odcizení není spjaté s individualismem a izolací, které jsou typické pro dnešní společnost. Můžeme si tak klást otázky: Bylo tomu dříve jinak? Jaké jsou dopady odcizení? Skutečně jsme „dobyli“ přírodu? Jak můžeme tuto prasklinu zahojit?

Příroda není pouze součet věcí, které v ní potkáme, stejně jako člověk není pouze součet pulzujících orgánů. Obojí se tvaruje, proměňuje a zároveň promítá a otiskuje do myslí pozorujících. Můžeme se domnívat, že nám chybí zakoušení celku, že nám chybí „příroda”, máme jen části, vytrženosti, neúplnosti, ke kterým se úzkostlivě upínáme. Anna Hogenová zmiňuje, že strom neroste, ale otevírá se. Život se otevírá v procesualitě, v pohybu, v toku změn. Příroda se otevírá tím, že se rodí, proto ji nemůžeme technologizovat.

Obranné mechanismy

Obranné mechanismy ve zvířecí říši pozorujeme v případě změny barvy nebo třeba vypouštění barviva. V oblasti duševního zdraví známe obranné mechanismy také jako ego-obranné mechanismy (obranné mechanismy ega), což jsou v psychoanalytické teorii sebeklamné mechanismy, které nevědomě používáme k uchování pocitu vlastní hodnoty a integrity v situacích neúspěchu, selhání, při pocitech viny, studu a podobně. Emoční reakce na nelibá intrapsychická pnutí způsobená konflikty, traumaty nebo jinou zátěží jsou ODRAŽENA obrannými mechanismy. Neřeší problém, ale činí ho méně vědomým, a tudíž snesitelnějším. Obranné mechanismy dělíme podle zralosti, tedy stupně regrese.

Není špína jako špína

Kdykoli se dotkneme přírody, očistíme se. „Divoši“ nejsou špinaví – spíše my jsme špinaví. Špinavá jsou domestikovaná zvířata, ale nikdy ne divoká zvířata. Hmota na špatném místě je špína. Lidé, kteří cítí, že se civilizací příliš ušpinili, se často vydávají na procházku lesem nebo se uchylují ke koupeli v moři. Představu očisty a osvěžení máme obvykle spojenou s vodou.

Koupat“ se ale můžeme i mezi stromy. Pobyt v lese účinně odplavuje stres a působí blahodárně na celý organismus. Možná i proto se v psychiatrických nemocnicích můžeme potkat třeba s rozlehlými zahradami. Očištěním“ přírodou také posilujeme svoji imunitu, kdežto když se očišťujeme dezinfekcí, tak svou imunitu můžeme snižovat.



Příroda nemůže prohrát

Možná nakonec není cílem napravovat přírodu, ale nechat přírodu ovlivnit nás. Bytím ve skromné harmonii s přírodou v sobě můžeme pěstovat střídmost a vděčnost. Příroda je jedinečným průvodcem, pokud víme, jak ji následovat. Pokud se dokážeme rozvzpomenout, jak jí naslouchat.

V průběhu tisíciletí se nám podařilo nejen dobýt divokou přírodu všude kolem nás, ale také pokořit naši vlastní divokost – alespoň dočasně a do určité míry. Proto v nás tolik rezonuje výzva Davida Attenborougha: „Je třeba znovu zdivočet.“

Spojitost s přírodou a vodou

Pokud bychom následovali radu legendárního mistra bojových umění Bruce Leeho, tak bychom se dostali do jednoty, od které jsem v současnosti v mnoho případech tak vzdáleni: „Vyprázdněte svou mysl, buďte bez formy. Bez tvaru, jako voda. Pokud do šálku nalijete vodu, stane se šálkem. Nalijete vodu do láhve a ta se stane lahví. Když ji dáte do konvice, stane se konvicí. Pak může voda proudit nebo narazit. Buď vodou, příteli.“

O sepjetí přírody a duševního zdraví si budeme povídat na konferenci Příroda v nás: Příroda a duševní zdraví: https://www.terapiemezistromy.cz/konference/

Psáno pro Ekonews