V životě každého z nás se dnes a denně vyskytují situace, kdy se rozhodujeme v modu ano/ne. Koupím/nekoupím, udělám/neudělám, pošlu/nepošlu, odpovím/neodpovím…atd. To je binární model. Zdánlivě žádná věda. Záleží však na kontextu, do kterého tento binární model promítneme.

Matematici o našem světě říkají, že je v něm možné všechno spočítat či, jinými slovy, vypočítat pravděpodobnost toho, nebo onoho. Vědci, zabývající se organizací systémů, tvrdí, že celý náš svět a s ním i naši existenci lze vysvětlit na základě fungování celulárního automatu. Tedy pravidly, která jsou zavedena mezi jednotlivými prvky systému. V celulárním automatu existuje celkem 256 pravidel, z nichž každé tvoří jinou strukturu: chaos, vzorec, rovnováhu apod. Ne všechna pravidla jsou ale zajímavá, často se nic neděje a systém působí stabilně. Každá celula (buňka) však za určitých okolností může být jak aktivní tak pasivní, záleží jen na pravidle…

Ne, nechci vás nudit výkladem fungování počítačových algoritmů. Nicméně uvažování o pravidlech a interakcích, kterým jsou vystaveni jednotlivci uvnitř společnosti, mě přivedlo k úvaze, že i zde lze každou akci posuzovat z hlediska binárního kontextu on/off nebo ano/ne. Podívejme se, jak by v takovém kontextu působila taková amnestie prezidenta republiky.

Značné nejasnosti kolem jejího vzniku. To, bohužel, představuje pro sestavování binární matice rozhodovacích prvků nemalé komplikace. Ale pokusme se o to.

Začněme u předpokládaného motivu, zde není složité formulovat jasnější tezi: výsledkem celé akce mělo být osvobození některých subjektů, kteří se v minulosti dopustili jednoho nebo více hospodářských trestních činu. Z logiky věci tento motiv musel motivovat někoho k dalšímu rozpracování a přípravě. Čím jasnější zadání, tím pravděpodobně delší příprava. Práce na projektu musela být řízena a dosažené výsledky se musely stát předmětem posuzování a, následně, odměny. Jinými slovy, muselo být zavedeno pravidlo, na jehož základě jednotlivé rozhodovací prvky (buňky) zasvítily (on). Pravidlo však mohlo být i takové, že se všechny rozhodovací procesy vypnou (off), jakmile dojde ke zjištění, že systém začal vytvářet nezvyklé vzorce. To se v daném případě stalo. Buňky však zůstaly on. Jak je to možné?

Inu, těžko říci. Neexistuje totiž žádný zápis, který by popsal vnitřní nastavení systému (stabilitu). Neexistuje důkaz, kdy a jak amnestii podepsal premiér. Neexistují jednací čísla, evidence pošty, nic. Systém mlčí, a proto je jakákoli pravděpodobnost jeho stability nepravděpodobná.

Mohlo to být ale i tak, že vedoucí projektu (x) získal odměnu za podpis a že nikoliv stabilita systému ale samotný podpis byl cílem snažení. Sám podpisující si až později uvědomil, co způsobil, couvnout však nemohl. Musel se hlásit k projektu, k němuž se uvázal podpisem. Otázkou nyní je, kdo byl vedoucím projektu, jaké bylo jeho zadání a, z hlediska i spornosti samotného vzniku, zda je amnestie vůbec platná.

Pozorovateli zbývá jen konstatovat, že při nastavování každého binárního prostředí/projektu má tvůrce k dispozici dva významné byť leckdy těžko postižitelné pomocníky: jimi jsou morální zralost a integrita. Ne každý – jak jsme se přesvědčili – je rád využívá. Co s tím? On nebo Off?