Civilizace pomalé smrti
Zlaté letní dny, čas velkých prázdnin, roční období, kdy se častavil, doba k malátnému odpočinku i kdyby neuhodily vedřiny, vedra tropická, jak říkají ti, kteří v tropech nebyli, a tak mají pocit, že od jistého stupně celsia už se myslet nedá.
A když už teď máme více méně pravicovou vládu antikorupčního záměru, a doufejme, že i konzervativnější a to nejen v záležitostech fiskální střízlivosti (výdajů z našich daní), tak bychom se snad mohli věnovat okurkové sezóně a blaženému přemítání o ničem a nechat ji v poklidu pracovat. Jenomže to by na ministerstvech nesměli sedět aktivisté, kteří nikdy neslyšeli o principu dobře uvážené nečinnosti. To by nás ovšem stát musel přestat nepatřičně zušlechťovat a naši „pravicoví“ politici by museli vědět, co stát dělat má a do čeho strkat nos nemá. Navíc by měli znát i míru státní intervence. Jenže oni to neví, ona se taková státní doktrina nikde neučí, stačí přece, že chtějí jen naše dnes alespoň „nesocialistické“ dobro.
Je možná dobře, že jsou Nečas i Radičová tak trochu premiéry čirou náhodou
(že volby nevyhráli), že tam jsou oba z partajní nouze (což je možná také dobře), ne vždy jsou ti, kteří se proderou nahoru ti praví a oba kdysi vedli ministerstvo sociálních věcí. Snad tedy alespoň z nedostatku peněz přestanou slibovat materiální ochranu a náplast na všechny tragédie, jež si nezodpovědný jedinec, jak se říkávalo za časů kázně, sám způsobí. Symbolicky řečeno má stát tradičně pomáhat sirotkům, vdovám a postiženým (mírnit nezaviněné neštěstí) a nefinancovat zaviněné důsledky špatného chování (bezdomovce, matky samoživitelky, drogově závislé, monstrózně obézní nebo ty kteří nechtějí pracovat a pod.). Nic nemám proti mírně charitativnímu státu – v rámci možností, které nepodvazují hospodářskou prosperitu – a které mají být nikoli právy, ale nouzovou pomocí za přísně určených podmínek.
Konzervativní politici (jsou li tací), by měli dnes konečně především přestat podkuřovat bezuzdnému individualismu a neohraničené svobodě. Vzpomínám, jak jsem jednou po vzoru Karla Čapka, jenž kdysi zlikvidoval anonymy v tisku, naznačil kultivované, laskavé a dobrosrdečné Magdě Vašáryové, že by v blogosféře měla být zavedena cenzura, aby se vulgární urážky, hrubé nactiutrhání a pomlouvání nemohlo skrývat za anonymitou pisatele. Následovala dlouhá óda na radost ze svobody a tolerance. Běda Bratislavě, jestli se stane andělskou primátorkou Bratislavy! Socialisté i všichni dobráci na pravici se totiž nejen mýlí, ale dokonce dělají i stejnou chybu. Místo aby se drželi starých pohanských zásad a stát uvážlivě a opatrně podporoval veřejný pořádek, tradici, ctnosti a tím i společenské příměří, tak jsou posedlí křesťanskou, mystickou láskou, jež státu nepřísluší. Caritas je ctnost individuální, trpělivá, laskavá, odpouštějící a tudíž naprosto nepřiměřená. Dobrý stát je naopak přiměřené násilí, jinak vede k anarchii. Vidíme to na každém kroku. Z evropské unie přicházejí směrnice proti fyzickým trestům doma i ve škole. Škola se stává rejdištěm nezletilých gangů a šikany, přestává fungovat jako učiliště, natož aby vyzařovala étos a učila ctnostem. Jak je vůbec možné, že maturitu dnes složí i ti, kteří by ještě před dvaceti lety neprošli učňákem. Kdo by se dnes odvážil navrhnout, aby byli nezvladatelní žáci posíláni do polepšovny? Autorita školy a rodiny je trvale podemílána. České ministerstvo školství letos vydalo přímo hororovou příručku o sexuální výchově mládeže. Víte, co je to pohlavní styk? Nevinná zábava, kterou může dělat kdokoli, jakkoli a s kýmkoli. Jakoby už ani nesouvisel s početím. Hlavní je ochrana před tajuplnými následky (zřejmě potratem). Bigotní empiricko vědecký přístup čtrnácti věhlasných sexuologů, kteří nevědí, jaká je funkce studu (zvláště u nezletilé mládeže), kam vede promiskuita a smyslnost, jak by měl souviset sex s početím, láskou, věrností a manželstvím. A nový ministr školství? Obává se „bigotních“ rodičů.
Ochranu mládeže před předčasnou sexualitou a výchovu k zdrženlivosti považoval Aristotéles, a s ním i mnohé primitivnější kmeny než byli civilizovaní Řekové, za nezbytný předpoklad své budoucnosti.
Dnešní nevědomí liberálové kultivují civilizaci smrti a říkají tomu věda.
Pro časopis Týždeň
22.07.2010
A když už teď máme více méně pravicovou vládu antikorupčního záměru, a doufejme, že i konzervativnější a to nejen v záležitostech fiskální střízlivosti (výdajů z našich daní), tak bychom se snad mohli věnovat okurkové sezóně a blaženému přemítání o ničem a nechat ji v poklidu pracovat. Jenomže to by na ministerstvech nesměli sedět aktivisté, kteří nikdy neslyšeli o principu dobře uvážené nečinnosti. To by nás ovšem stát musel přestat nepatřičně zušlechťovat a naši „pravicoví“ politici by museli vědět, co stát dělat má a do čeho strkat nos nemá. Navíc by měli znát i míru státní intervence. Jenže oni to neví, ona se taková státní doktrina nikde neučí, stačí přece, že chtějí jen naše dnes alespoň „nesocialistické“ dobro.
Je možná dobře, že jsou Nečas i Radičová tak trochu premiéry čirou náhodou
(že volby nevyhráli), že tam jsou oba z partajní nouze (což je možná také dobře), ne vždy jsou ti, kteří se proderou nahoru ti praví a oba kdysi vedli ministerstvo sociálních věcí. Snad tedy alespoň z nedostatku peněz přestanou slibovat materiální ochranu a náplast na všechny tragédie, jež si nezodpovědný jedinec, jak se říkávalo za časů kázně, sám způsobí. Symbolicky řečeno má stát tradičně pomáhat sirotkům, vdovám a postiženým (mírnit nezaviněné neštěstí) a nefinancovat zaviněné důsledky špatného chování (bezdomovce, matky samoživitelky, drogově závislé, monstrózně obézní nebo ty kteří nechtějí pracovat a pod.). Nic nemám proti mírně charitativnímu státu – v rámci možností, které nepodvazují hospodářskou prosperitu – a které mají být nikoli právy, ale nouzovou pomocí za přísně určených podmínek.
Konzervativní politici (jsou li tací), by měli dnes konečně především přestat podkuřovat bezuzdnému individualismu a neohraničené svobodě. Vzpomínám, jak jsem jednou po vzoru Karla Čapka, jenž kdysi zlikvidoval anonymy v tisku, naznačil kultivované, laskavé a dobrosrdečné Magdě Vašáryové, že by v blogosféře měla být zavedena cenzura, aby se vulgární urážky, hrubé nactiutrhání a pomlouvání nemohlo skrývat za anonymitou pisatele. Následovala dlouhá óda na radost ze svobody a tolerance. Běda Bratislavě, jestli se stane andělskou primátorkou Bratislavy! Socialisté i všichni dobráci na pravici se totiž nejen mýlí, ale dokonce dělají i stejnou chybu. Místo aby se drželi starých pohanských zásad a stát uvážlivě a opatrně podporoval veřejný pořádek, tradici, ctnosti a tím i společenské příměří, tak jsou posedlí křesťanskou, mystickou láskou, jež státu nepřísluší. Caritas je ctnost individuální, trpělivá, laskavá, odpouštějící a tudíž naprosto nepřiměřená. Dobrý stát je naopak přiměřené násilí, jinak vede k anarchii. Vidíme to na každém kroku. Z evropské unie přicházejí směrnice proti fyzickým trestům doma i ve škole. Škola se stává rejdištěm nezletilých gangů a šikany, přestává fungovat jako učiliště, natož aby vyzařovala étos a učila ctnostem. Jak je vůbec možné, že maturitu dnes složí i ti, kteří by ještě před dvaceti lety neprošli učňákem. Kdo by se dnes odvážil navrhnout, aby byli nezvladatelní žáci posíláni do polepšovny? Autorita školy a rodiny je trvale podemílána. České ministerstvo školství letos vydalo přímo hororovou příručku o sexuální výchově mládeže. Víte, co je to pohlavní styk? Nevinná zábava, kterou může dělat kdokoli, jakkoli a s kýmkoli. Jakoby už ani nesouvisel s početím. Hlavní je ochrana před tajuplnými následky (zřejmě potratem). Bigotní empiricko vědecký přístup čtrnácti věhlasných sexuologů, kteří nevědí, jaká je funkce studu (zvláště u nezletilé mládeže), kam vede promiskuita a smyslnost, jak by měl souviset sex s početím, láskou, věrností a manželstvím. A nový ministr školství? Obává se „bigotních“ rodičů.
Ochranu mládeže před předčasnou sexualitou a výchovu k zdrženlivosti považoval Aristotéles, a s ním i mnohé primitivnější kmeny než byli civilizovaní Řekové, za nezbytný předpoklad své budoucnosti.
Dnešní nevědomí liberálové kultivují civilizaci smrti a říkají tomu věda.
Pro časopis Týždeň
22.07.2010