Český fatalismus a léčba Chestertonem

14. 04. 2014 | 11:02
Přečteno 8280 krát
Byl to Václav Havel, který se proslavil výrokem „Panuje dusno… veřejnost má blbou náladu (1997) a téhož roku na Nový rok dodal: „chovali jsme se (politicky) jako primusové, povyšovali a poučovali.“ O pár let později, dávno před hospodářskou stagnací, napadl mafiánský kapitalismus, který prorostl do politiky.

Od těch dob se v médiích s analýzami české deprese roztrhl pytel a bylo vyřčeno mnoho chytrých postřehů, srovnáme-li ale celkový obraz, jež vykreslují, s obecnou náladou na Slovensku nebo v Polsku, něco tu neštymuje.

Většina komentátorů má ovšem jasno – za všechno může dědictví totalitarismu a politika. Ta radikální rétorika „o spálené zemi“ (Zeman), o grosstapu ministra vnitra Grose, to silácké, agresivní a vulgární vymezování se vůči oponentům (Rath, Paroubek), to neustálé zesměšňování a ponižování protivníků (Klaus), jako by byli nemocí (patologií) společnosti a měli snad emigrovat, když se jim doma něco nezdá. Korunu všemu teď nasadil prezident Zeman, který své kritiky nazývá otevřeně hlupáky a idioty a vyhlašuje, že Nečasova „pravicová“ vláda byla tou nejhorší v celé (!) historii. Je-li politika takto agresivní, znamená to ovšem, že je také bezmocná.

Není divu, že tak úděsný verbální duel musí deprimovat a zároveň posilovat fatalistickou představu, že politika nic nezmění, že lze jen nadávat. Vzorem chování se pro občana stává agrese, získal představu, že jen razantní postoj může něčeho byť jen individuálně dosáhnout. A důvodů k nespokojenosti je stále víc – byrokracie neúnavně roste a vymýšlí nové poplatky, pět let už stoupají nezaměstnanost, daně i státní dluh a ekonomická stagnace stárnoucí společnosti vypadá na doživotí. Mladí se učí anglicky a odcházejí často za lepším.

A přitom je životní úroveň v Česku vyšší než v Polsku a na Slovensku, dokonce teď v krizi vyšší než v Řecku a Portugalsku a existují i jiné ekonomické ukazatele než HDP. Češi mají velmi dobrou bytovou situaci (m2 na osobu) i vysoký počet soukromých bytů, domů a chat, dotovanou železniční dopravu, poměrně slušné zdravotnictví, dvě auta na rodinu, levné vysoké školy atp.

Diagnóza komentátorů také vysvětluje paradox všeobecné nespokojenosti jako dědictví postsocialistické společnosti, která se ani za čtvrt století neosvobodila od závislosti na státu, stále jej podvědomě adoruje a uznává, stále od něj očekává záchranu. Proto je tak deprimovaná a naštvaná. Neslibovala snad politika západní prosperitu? Lidé ještě nepochopili, že „každá vláda je jen odporná nezbytnost“ (Chesterton) a měli by ji pokud možno ignorovat a postavit se na vlastní nohy.

Jistě na tom všem něco je, ale měli bychom se ptát proč. Proč je společnost závislá na neblahé minulosti? Obávám se, že to novináři buď nevědí, anebo se stydí a raději z obavy politické nekorektnosti nic neřeknou. Vždyť skutečné příčiny každé deprese (i té kolektivní) jsou ryze duševní a o nich se v materialistické kultuře většinou nemluví.

Na prvním místě stojí nepochybně zánik národa a tím i tolik proklamované občanské pospolitosti. Lidé se nedruží. Každý žije v osamění svého já, první osoba kolektivního plurálu mizí a nic proti tomu nepomůže iniciativa pražského dopravního podniku, který vyčlenil prostřední vůz metra, kde si oficiálně mohou lidé popovídat, jakoby před tím oficiálně mlčeli. Na veřejnosti osloví člověka jen bezdomovec nebo podivín. Milenci se v davu bezostyšně miliskují, protože ti kolem nich jako by neexistovali.

V národní sounáležitosti jsou nedostatky výzvou a naléhavost kritiky pobídkou k činu a nápravě. „Římané nemilovali Řím, protože byl velký. Byl velký, protože ho milovali.“ „Pro skutečného patriota jsou špatné poměry ještě pádnějším důvodem milovat svou vlast“ (Chesterton). „Patriotismus je z podstaty transcendentální a proto praktičtější než každá politika“ (Chesterton) a ten, kdo se obrací k národu, není-li demagog a neschovává se za nacionalismus, mluví společným jazykem ke svým druhům a touží poměry zlepšit. Chybí-li však národ, chybí v politice i veřejný zájem, neboť je snadno nahrazen zájmem osobním. Vlastenectví je v ryzí podobě ctnost, chce mít potěšení, z toho, co nám bylo dáno, k čemu jsme povoláni a v dobrém i zlém sdílet osud rodné země. Vděčně přijímá dědictví a naplňuje je pro své potomky. Patria je slavná a vyžaduje někdy oběť.

A potom tu jsou ještě hlubší důvody dnešní skepse, důvody existenciální, ta věc čistě soukromá – smysl života, skutečnost, že člověk potřebuje v životě cíl. Znám mnoho spokojených lidí, kteří mají dosažitelné cíle – práci, rodinu, děti a všechny ty sběratele i koníčkáře všeho druhu, kteří nijak netouží po stále vyšší životní úrovni. Není však dáno všem.

Nepokojné je srdce lidské a touží často po vyšším smyslu života a vlastně po štěstí – a protože je nelze nalézt ve slávě, bohatství či manželství, tak ve společnosti, která transcendenci vyhnala z veřejného prostoru i z myšlení, mnozí zoufale bloudí. Novodobý pohan, tak jako ve starém Řecku, se může radovat jen z malých věcí, jakmile však pohlédne k nebesům, zamrazí ho neúprosný osud, a proto se utvrdí ve své nevíře a věnuje se s ještě větší úporností svému soukromému blahobytu. Nenávratně totiž ztratil ty dávné a přísné ctnosti stoiků a neumí v sobě obnovit středověký úžas, radost a vědomí zázraku z každodenní existence, které jsou výsadou milosrdných. Nic neví o velkém životním dobrodružství zápasu dobra a zla ve vlastní duši. Je obklopen pornografickou kulturou, která uctívá ošklivost, degraduje lidskou lásku na neosobní sex, a filozofuje nad tím, že je člověk navzdory svým lidským právům bezvýznamný jako zvíře (Kundera). Člověk, ta tragikomická bytost, je ale zároveň více i méně – jen on dokáže být světec nebo bestie.

Otrávené veřejné prostředí ničí lidskou radost, a protože demokratická politika vynáší do popředí podprůměr (ty, kteří se nejvíce sami prosazují), je mezi stavem společnosti a politiky vztah vzájemné degradace. Blbá nálada ani vztek však netrvají věčně. Živý společenský organismus si řešení nakonec najde, otázka je jen, jaké bude. I nevěřící by proto měli přestat ničit víru – je to jediná skutečná energie, kterou máme.

Týždeň, 14. dubna 2014

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy