Angličané se vzbouřili, zvolili suverenitu a demokracii

01. 07. 2016 | 17:33
Přečteno 9585 krát
Britský plebiscit o členství v Evropské unii překvapil. Nikdo sice nepochyboval, že bude vítězství jedné či druhé strany těsné, ale průzkumy i sázkaři naznačovali, že mají zastánci statutu quo přece jen navrch. Vítězství brexitu nijak velké 52:48 (převahou milionu a čtvrt hlasů), ale poměrem 55:45 Angličané (s Velšany) masivně trumfli nacionálně odstředivé hlasování do nedávna převážně britských národů v Severním Irsku a Skotsku. Necelou polovinu Severoirčanů (katolíků) přitahuje Dublin, necelou polovinu Skotů Brusel.

Po děsivé zastrašovací kampani vlády (bez 6 ministrů), politických stran i naprosté parlamentní většiny 650:162, a neméně masivní podpoře mezinárodních organizací a prezidenta USA, je anglická vzpoura za národní suverenitu o to významnější a neoddiskutovatelná, neboť lid promluvil, jak důstojně a státnicky uznal v demisním projevu premiér. Vypjatá existencionální debata rozdělila národ a miliony hlasující pragmaticky pro Unii mají pochopitelné potíže porážku uznat. Naštěstí pro Británii nejde o věřící unionisty, pokud nějací ještě existují, tak leda v ideologické kontinentálni Evropě. Revolta přivodila hluboký ústavní konflikt, odmítla politický establishment a podle nejcitovanějšího znalce ústavy prof Vernona Bogdanora: „lid se stal třetím zdrojem suverenity a paradoxně ti, kteří chtěli obnovit nezávislost parlamentu, nyní tak jako Brusel, požadují, aby jednal proti své vůli.” Situace bezprecedentní, neboť zastupitelská demokracie do roku 1975 referenda neznala a žádné z dosavadních plebiscitů (12) nikdy nekolidovalo se suverenitou parlamentu.

Ihned se ozvalo několik politiků, že by takové šílenství (propadají představě hospodářského úpadku) měl parlament nebo vláda povstalá z předčasných voleb neuznat anebo nově vyjednat obchodní podmínky s Unií podle norského vzoru a nechat schválit druhým referendem. Možné je jistě lecos, konzervativní revoluce za nezávislost zdaleka ještě neskončila, ale Bogdanor odmítá, že by se parlament nepodvolil a odvážil se vůli lidu nějakým trikem obejít nebo snad občany přinutil k reparátu, jako to učinil Brusel v případě irského a dánského plebiscitu.

Mnozí konzervativci si přejí norský model koexistence s Unií, ten je ale podmíněn uznáním neomezeného pohybu pracujících a tato podmínka by vyvolala masovou nevoli a reálnou hrozbu, že národní strana Ukip vyhraje volby a celý establishment smete. Ve většinovém volebním systému nepotřebuje absolutní většinu, hravě postačí i 30 procent. Požadavek suverenity byl nepochybně vybuzen strádáním chudší poloviny národa zastavit příliv nekvalifikovaných, převážně mladých dělníků z Evropy, protože její manuální a řemeslnické mzdy stagnují, nájmy stoupají a ještě k tomu musí snášet přetíženou dopravu, zdravotnictví a státní školy s množstvím neanglicky mluvících dětí. Nádavkem tahle nekosmopolitní vrstva trpí pocitem ztráty domova, když se denně pohybuje mezi konkurenčními cizinci, zatímco vyšší střední vrstva těží z levných služeb v domácnosti a rostoucí ekonomiky. A když se občas neobratně ozve, je povýšeně plísněna politickou korektností nebo urážena za xenofobii.

Jak to vše dopadne nevíme, neboť volný pohyb za prací je eurokraty považován za ideologický princip, z něhož nesleví, je integračním zárodkem euroobčanství a jedním z mála populárních ustanovení Unie, byť některé státy, například na Baltu či Bulharsko, připravilo o dvě generace a hrozí jim téměř jistý kolaps. Nežijeme v 19. století vysoké porodnosti. Žádnému člověku v přelidněné Anglii nevysvětlíte, proč by měl být zahraniční obchod podmíněn přijímáním nezvladatelného počtu migrantů a to ještě bez ohledu na jejich kvalifikaci. Cameronovi se nepodařilo v této věci vyjednat sebemenší ústupek, jinak by plebiscit vyhrál.

Anglická elita druhou možnost, přijetí směrnic svobodného obchodu Světové obchodní organizace (WTO), jež by znamenalo 3-4 procentní cla, omezení finančních eurotransakcí londýnské City a vedlo možná i k dočasnému snížení životní úrovně, zatím odmítá. Kochá se možná naivní nadějí, že obchodní zájem Německa, kvůli jeho slabému hospodářskému růstu, letošnímu stomiliardovému výpadku státních výdajů na uprchlíky i předpokládanému dlouhodobému deficitu, povede ke kompromisu, a to proto, že má přebytek obchodní bilance s Británií (cca 50 miliard). Pod tlakem francouzské vlády tísněné po brexitu euforickými lepenovci nejenže německá kancléřka anglické straně nic neulehčí, vždyť právě ona výjimku ze svatosvaté zásady Cameronovi odepřela. Vyjednávání může brzdit do německých voleb (2017). Přesto se naskýtá logická námitka, proč by důležitý vzájemný obchod pro obě strany (Británie je pátou nejsilnější ekonomikou světa), když přestala být země členem Unie, měl záviset na integrační zásadě? V době prudce rostoucí euroskepse, je ovšem tato vyděračká podmínka možná jedinou, jež může Unijní oligarchii zachránit.

Proč je však slovutný znalec ústavy v době tak typické manipulací voličů, i když to tentokrát Cameronovi nevyšlo, skálopevně přesvědčen, že establishmentu nic jiného než cesta k omezení imigrace nezbývá?

Nemohu nevzpomenout na svého profesora, když nám vysvětloval rozdíl mezi anglosaskou a kontinentální demokracií, čili mezi anglickou parlamentní, liberálně konzervativní revolucí (1688) včetně její pozdější americké mutace a francouzskou budovatelskou revolucí o sto let později. Nejlépe tu dodnes platnou propast kdysi vyjádřil český filosof Rio Preisner: „Jde o plod duchovní aristokracie, jež vytýčila prostor svobody s ohledem na nedokonalost člověka a neváhá ji vztahovat i na sebe. Evropská politická reprezentace má jakobínské kořeny, ztotožňuje se sice s obecnou vůlí, ale sama ji definuje. Hovoří také o svobodě a lidských právech, ale v rozporném sepětí s dokonalostí utopického programu, kterou váže na historickou zákonitost.”

Proto anglický parlament, ač suverénní, uznává hlas lidu, i když se domnívá, že je mylný, kdežto o své absolutní pravdě přesvědčené politické elity Unie volí konflikt.

A to je také historický důvod, proč Británie vystoupila z Unie.

(Psáno pro časopis Týždeň)

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mittner Jiří · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Táborský Adam · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy