Bude svět horký, plochý a přelidněný?
Thomas Friedman vydal po svém bestselleru Svět je plochý (World is flat) novou knihu, která volá po zelené revoluci a představuje novou éru, která bude o životním prostředí a energetice. Friedman vidí svět jako horký díky změně klimatu, plochý vlivem globalizace a přelidněný.
Jedna kapitola se věnuje Číně a jejímu globálnímu dopadu na klima. Když jde ráno obyvatel Los Angeles běhat do parku a nedýchá se mu nejlépe, může to být způsobeno smogem z Pekingu. V roce 2006 Čína překonala USA v objemu vyprodukovaných emisí a stala se tak hlavním světovým znečišťovatelem. Čínská města spolu s indickými každoročně získávají smutná prvenství na žebříčku nejvíce znečištěných měst ve světě (Linfen, Tianying, Sukinda, Vapi).
V duchu závěrů této knihy je zajímavé sledovat první zahraniční misi Hillary Clinton, která nejdříve zamířila právě do Asie. Bushova administrativa se pokusila výrazněji zapojit do řešení severokorejské otázky, ale jinak se hlavně soustředila na kurzy RMB a přebytky obchodní bilance s Čínou. Právě kurz RMB označil nový ministr financí Timothy F. Geithner za zmanipulovaný, což se v Číně nesetkalo s pozitivní odezvou. Právě tento neopatrný komentář prokázal, že Obamova administrativa postrádá jasný strategický rámec pro jednání s Čínou a vše zatím ovlivňují pouze jednotlivé události.
První kroky Obamovy administrativy naznačují, že USA přijmou vůči Číně razantnější postup. Hillary Clinton v projevu před svým odjezdem do Asie oznámila, že v případě Číny není žádný důvod ke strachu a USA budou více tlačit na otázky lidských práv a změny klimatu. Kenneth G. Lieberthal z Brookings Institution, odborník na čínskou zahraniční politiku, se domnívá, že Čínané jsou pravděpodobně jedni z mála ve světě, kterým bylo líto, že prezident Bush odešel, a jsou nervózní z jeho nástupce.
Z čínské strany zatím přicházejí velmi neurčité odhady pozice Hilarry Clinton vůči Číně, která se jim nejeví příliš přátelsky. Bush s Čínou kultivoval zejména ekonomické otázky a ostatní nepovažoval za prioritní. Tento stav Číně vyhovoval a proto očekává přístup nové administrativy s napětím. Čína a USA však musí spolupracovat, protože právě na ních závisí, jak rychle se svět zotaví z finanční krize. Obě země si připravily velmi drahé programy na obnovu ekonomik. Číňané si proto musí dále kupovat americké dluhopisy, aby financovali americký záchranný balíček.
Počátkem tohoto roku vznikly dva návrhy pro budoucí spolupráci mezi Čínou a USA z pera analytiků think tanku Asian Society a Brookings Institute. Obě zprávy se shodují s Friedmanem, že hlavní oblastí spolupráce by se mělo stát životní prostředí. Čína nyní investuje velké množství prostředků do výzkumu alternativních zdrojů energie a čistých technologií. Thomas Friedman argumentuje, že Čína za poslední dva roky implementovala mnoho opatření na úrovni západních ekonomik a nyní je v některých oblastech celosvětovým lídrem. Čína plánuje zvýšit podíl alternativních zdrojů energie ze současných 7% na 16% do roku 2020 a zaujala k životnímu prostředí velmi podnikatelský přístup, spočívající v hledání příležitostí na trhu.
Ochrana životního prostředí se stala velmi zajímavým odvětvím s vysokou přidanou hodnotou. Jeden z nejbohatších čínských podnikatelů zbohatl na výrobě solárních panelů. Jeho cílem je udělat to samé se solárními panely, co udělala Čína s tenisovými botami. Snížení nákladů na výrobu umožní milionům lidí nákup solárního panelu. Pokud se tedy změna klimatu stane hlavním tématem pro Čínu a USA, bude to zcela jistě krok správným směrem. Jednou možná budou americké vojenské základny ve světě fungovat na čínské solární panely a čínští konzultanti budou USA radit, jak lépe zapojit alternativní zdroje energie do energetické soustavy.
Jedna kapitola se věnuje Číně a jejímu globálnímu dopadu na klima. Když jde ráno obyvatel Los Angeles běhat do parku a nedýchá se mu nejlépe, může to být způsobeno smogem z Pekingu. V roce 2006 Čína překonala USA v objemu vyprodukovaných emisí a stala se tak hlavním světovým znečišťovatelem. Čínská města spolu s indickými každoročně získávají smutná prvenství na žebříčku nejvíce znečištěných měst ve světě (Linfen, Tianying, Sukinda, Vapi).
V duchu závěrů této knihy je zajímavé sledovat první zahraniční misi Hillary Clinton, která nejdříve zamířila právě do Asie. Bushova administrativa se pokusila výrazněji zapojit do řešení severokorejské otázky, ale jinak se hlavně soustředila na kurzy RMB a přebytky obchodní bilance s Čínou. Právě kurz RMB označil nový ministr financí Timothy F. Geithner za zmanipulovaný, což se v Číně nesetkalo s pozitivní odezvou. Právě tento neopatrný komentář prokázal, že Obamova administrativa postrádá jasný strategický rámec pro jednání s Čínou a vše zatím ovlivňují pouze jednotlivé události.
První kroky Obamovy administrativy naznačují, že USA přijmou vůči Číně razantnější postup. Hillary Clinton v projevu před svým odjezdem do Asie oznámila, že v případě Číny není žádný důvod ke strachu a USA budou více tlačit na otázky lidských práv a změny klimatu. Kenneth G. Lieberthal z Brookings Institution, odborník na čínskou zahraniční politiku, se domnívá, že Čínané jsou pravděpodobně jedni z mála ve světě, kterým bylo líto, že prezident Bush odešel, a jsou nervózní z jeho nástupce.
Z čínské strany zatím přicházejí velmi neurčité odhady pozice Hilarry Clinton vůči Číně, která se jim nejeví příliš přátelsky. Bush s Čínou kultivoval zejména ekonomické otázky a ostatní nepovažoval za prioritní. Tento stav Číně vyhovoval a proto očekává přístup nové administrativy s napětím. Čína a USA však musí spolupracovat, protože právě na ních závisí, jak rychle se svět zotaví z finanční krize. Obě země si připravily velmi drahé programy na obnovu ekonomik. Číňané si proto musí dále kupovat americké dluhopisy, aby financovali americký záchranný balíček.
Počátkem tohoto roku vznikly dva návrhy pro budoucí spolupráci mezi Čínou a USA z pera analytiků think tanku Asian Society a Brookings Institute. Obě zprávy se shodují s Friedmanem, že hlavní oblastí spolupráce by se mělo stát životní prostředí. Čína nyní investuje velké množství prostředků do výzkumu alternativních zdrojů energie a čistých technologií. Thomas Friedman argumentuje, že Čína za poslední dva roky implementovala mnoho opatření na úrovni západních ekonomik a nyní je v některých oblastech celosvětovým lídrem. Čína plánuje zvýšit podíl alternativních zdrojů energie ze současných 7% na 16% do roku 2020 a zaujala k životnímu prostředí velmi podnikatelský přístup, spočívající v hledání příležitostí na trhu.
Ochrana životního prostředí se stala velmi zajímavým odvětvím s vysokou přidanou hodnotou. Jeden z nejbohatších čínských podnikatelů zbohatl na výrobě solárních panelů. Jeho cílem je udělat to samé se solárními panely, co udělala Čína s tenisovými botami. Snížení nákladů na výrobu umožní milionům lidí nákup solárního panelu. Pokud se tedy změna klimatu stane hlavním tématem pro Čínu a USA, bude to zcela jistě krok správným směrem. Jednou možná budou americké vojenské základny ve světě fungovat na čínské solární panely a čínští konzultanti budou USA radit, jak lépe zapojit alternativní zdroje energie do energetické soustavy.