To, jaká slova zvolíme pro pojmenování nějaké skutečnosti, velmi předurčuje to, jaká ta skutečnost pro nás bude, jak bude působit, jestli nám s ní bude nebo nebude dobře.

Každý den chodím kolem vrat s cedulkou s tímto textem: "Uklízejte hovna po svých psech čuňata." A nemůžu se ubránit myšlenkám, které tato výzva vyvolává.

Robert Fulghum napsal knížku Všechno co opravdu potřebuji znát jsem se naučil v mateřské školce. Název si vypůjčím, už v mateřské školce jsem se naučila "Kdo to říká ten to je, pod nosem si maluje." Myslím si dodnes, že to platí.

Říká se, jsi tím co jíš. Můžeme také dodat, jsi tím, jak mluvíš, jaká slova a pojmenování používáš, jak své okolí nazýváš. Čeština je velmi bohatý jazyk, a to, jaká slova zvolíme pro to, co chceme sdělit, také velmi předurčuje to, jak daná výzva bude působit. Nejde ani tak o sprostá slova, ty mají často své místo a svůj význam, spíše o to, jakou atmosféru svým sdělením vyvoláváme. V tomto konkrétním případě jsem chvíli uvažovala o tom, zda slovo "čuňata" je oslovení kolemjdoucích či podpis autora. Chápu celkem jeho rozhořčení, také mi vadí neuklizené exkrementy cizích psů před brankou k domu. Přesto kdo s čím zachází, tím taky schází.

Je to také jakési české specifikum. Rozkazy, zákazy, neházejte do wc to a ono, zákaz sezení tu a onde...Mám dojem, že v Británii a německy mluvícíh zemích je na různých nápisech a cedulích více zdvořilosti a noblesy. Pojďme se to učit.

Málokdy si uvědomujeme, jak moc naše pojmenování formuje skutečnost, tedy to, jak skutečnost vidíme a vnímáme právě my. Do mé psychologické praxe přišel pán, s tím, že nemá uspokojivý vztah s manželkou, chtěl se podívat sám za sebe na to, jestli má nebo nemá budoucnost. Sympatický, rozumný, citlivý chlapík. Nicméně už snad po prvním sezení bylo zřejmé, že pokud pro manželku nenajde pro sebe jiné pojmenování než "čubka" a "pipka", nemá smysl se o cokoliv snažit. Dokud jeho vnitřní hlas pojmenovává ženu jeho života takhle, nebude mít valnou chuť s ní plánovat další fázi života, kdo by chtěl žít s někým takovým.

V širším kontextu se to stává stále, v duchu všelijak pojmenováváme partnery, na které jsme naštvaní, učitelky, které si zasedly na naše děťátka, politiky, kteří mají jiný názor než my... a oni se v našich očích pomalounku ale jistě stávájí tím, čím je častujeme. Mezi popsanými zákonitostmi vědecké psychologie je pravidlo sebenaplňující předpovědi. Zjednodušeně jde o to, že pokud u nějakého člověka jsme přesvěčeni o něčem, postupně se tím víceméně stane (Pravidlo bylo popsáno na výzkumu učitelů, kterým označili žáky trojkaři za jedničkáře a naopak. Postupně dítě trojkař, o kterém si učitel myslel, že je jedničkář, začal dostávat lepší známky.) Tak se také původně sympatická ženská stane pomalinku pipkou, alespoň v očích jejího manžela.

Takže pro majitele vrat s onou cedulkou existuje jen jedna budoucnost: u jeho pozemku se bude zastavovat víc a víc pejskařů, až se stane malým neformálním psím wc.