Francouzský spisovatel a literární kritik Stendhal, vlastním jménem Henri Marie Beyle (1783 - 1842), stál podobně jako Goethe na pomezí osvícenství a romantismu. Především ovšem byl kritickým realistou a romantismus jeho výpověď o době, v níž žil, ani psychologii hlavních postav jeho románů nijak zásadněji nezkreslil. Ústředním tématem jeho díla je problém lidí potýkajících se s okolím, které je vede k tomu, aby opustili své zásady a ideály. Jeho výrok, že umění by mělo „pravdivě zachycovat hnutí duše” je nadčasový.
V podobném duchu psal jeho současník Honoré de Balzac. Byl mimořádně plodný, vesměs však na úkor kvality. Jeho dodnes působivým a poučným románem jsou Ztracené iluze
Marcus Aurelius Antoninus (121 - 180) byl pro své filosofické vzdělání nazýván filosofem na trůně. Jako jeden z mála starověkých vládců se snažil o prosazování morálky, o optimalizaci zákonů a mocenské správy a o zlepšení života níže postavených lidí včetně otroků, žen a dětí. Vůči nastupujícímu křesťanství zaujal zpočátku tolerantní postoj, avšak jak postupně sílilo a vyvolávalo nepokoje, začal křesťany pronásledovat.
Po osvícenství sice dobu oslovil romantismus, hlásící se podobně jako barokní doba k lidským citům a znovu opěvující mýty, avšak poučen osvícenstvím už nestavěl hlavně na křesťanské víře. Kritickorealistické myšlení se nejen udrželo, ale dál sílilo.
Reaguji na článek Psychedelické společnosti a jejich vliv na psychedelickou renesanci 21. století. Nevím, jakého je jeho autor vzdělání, ale to není důležité; důležitější je, že jako mladý člověk nezažil, co se stran LSD a jiných psychedelik dělo v šedesátých letech minulého století.
Němec Immanuel Kant (1724 - 1804) byl typickým příkladem introvertního až podivínského filosofa. Také opět toho, jak jeden filosof popírá druhého: zatímco Hume svým empirismem popřel racionalistu Descarta, Kant je popřel oba, tím, že empirismus a racionalismus sjednotil.
Je to sice lhář a podvodník, ale mazaný všemi mastmi.
Významným průkopníkem osvícenství byl filosof, spisovatel, teoretik umění a encyklopedista Denis Diderot (1713 - 1784). Vyznával podobně jako Voltaire deismus a kritizoval despotismus vyvěrající z feudálního systému. Stal se tak dalším z těch, kdo podnítili Francouzskou revoluci. V románech Jeptiška a Jakub fatalista obnažil pokleslost a pokrytectví šlechty a katolického duchovenstva.