Budha (Probuzený), vlastním jménem Siddhartha Gautama, Ind z knížecího rodu, který žil v šestém až pátém století před Kristem, ve věku necelých třiceti let opustil rodinu a zahálčivý život v přepychu, který ho neuspokojoval, a začal žít jako bezdomovec, asketa a jogín. Řešení svého života tím však nenašel. Po letech tápání se mu podařilo vytvořit ideový systém, který je možno označit za nábožensko-psychologický, resp. psychoterapeutický.

Základy svého učení, v němž bohové nehrají téměř žádnou roli, posmrtný život je nahrazen převtělováním a jehož těžištěm je meditace, vyjádřil Čtyřmi vznešenými pravdami:

1. Zrození, nemoc, stáří, odlučování se od věcí milých a spojování se s věcmi nemilými, je strastné,
2. příčinou strasti je žízeň po požitcích, moci a trvalé individuální existenci,
3. strast zaniká spolu se zánikem této žízně prostřednictvím bezvášnivosti a nelpění na tomto světě,
4. cestou vedoucí k zániku strasti je osmidílná cesta vrcholící ukončením koloběhu existence vstupem do nirvány (stavu naprostého klidu).

Vůči budhismu je dnes možno vznést řadu námitek, zejména proti mýtům a rituálům, které byly od počátku jeho nedílnou součástí. Ve své době byl však značným pokrokem a v mnoha ohledech je nosný dodnes.

Z nábožensko-filosofického hlediska lze původnímu budhismu vytknout, že rezignoval na společenskou angažovanost. To však bylo i jeho výhodou, neboť přestože byl nemisijní, mohl se šířit bez konfliktů se světskou mocí. Později se ovšem zapojil i do veřejného života a politiky.

Z psychoterapeutického hlediska lze namítnout pouze to, že dnes existují propracovanější, efektivnější a lépe cílené postupy. Podstata a principy Budhova způsobu meditace se však v dodnes nezměnily a moderní meditační školy často vycházejí i z jeho životní filosofie. Mimo jiné rozlišují tři stadia poznání:

Člověk nacházející se v prvním stadiu přijímá věci a život tak jak jsou - nekriticky přejímá vžité pravdy i mýty a je svým způsobem sebejistý. V tomto stadiu se nachází a vždy nacházela naprostá většina lidí. Mnozí z nich jsou v něm šťastní, a pokud narážejí na rozpory, snaží se je nevidět. Důsledky se dříve nebo později projeví buď na jejich životě nebo na životě, smýšlení a chování jejich blízkých, nezřídka však i vzdálenějších či vzdálených lidí a také na jejich přímých i nepřímých a po nich následujících dalších potomcích.

Do druhého stadia člověk pokročí, jakmile začne mít o svém životě jakékoli vážnější pochybnosti. Tohoto stadia dosáhne buď prostou průrazností svého rozumu, nebo, což je mnohem častější, pokud na něj začnou doléhat rozpory a bariéry, ve kterých dosud žil. Je to stadium krize a je plné nejistot a bolesti. Člověk je řeší buď hledáním štěstí jinými než dosavadními způsoby, většinou ovšem náhražkovými, nebo hledáním a odstraňováním příčin. Většina lidí toto stadium nepřekoná, protože cesta na ‚světlo‘ je kromě další bolestnosti mimořádně obtížná, složitá a pracná.

Ve třetím stadiu člověk začíná ‚vědět‘, což mu přináší úlevu a trvalou psychickou pohodu, jistotu, nadhled a vyrovnanost.

Propojení vědění a správného jednání budhismus vyjádřil kodexem upomínajícím na biblické Desatero a jiné náboženské i nenáboženské mravní kodexy:

1. Nezabíjej živé
2. Neber, co ti nedávají
3. Nemluv nepravdu
4. Nepij opojné nápoje
5. Nebuď necudný

Dnes je k němu možno přidat mnohé další zásady, se kterými by Budha přinejmenším souhlasil, například: Žij tak, abys neměl co tajit. Bude ti to přinášet bolest, ale nezakrníš.