V meziválečné Evropě panovaly neutěšené poměry a nezřídka se mluvilo o krizi demokracie, neboť bylo stále zřejmější, že se snadno může změnit v pseudodemokracii nebo v autokracii. Hlubinný psycholog Carl Gustav Jung viděl hlavní příčinu v mentalitě člověka: „Lidský duch, jenž zdánlivě triumfoval nad démoničností přírody, tuto démoničnost nepozorovaně pohltil a stal se tak loutkou v rukou ďábla. Mohlo k tomu dojít jen proto, že se věřilo, že démony zlikvidujeme, když je vysvětlíme jako pověru. Přitom se přehlédlo, že to jsou v podstatě projekce, tedy produkty určitých faktorů v lidské duši. Když jsme jejich výtvory uznali za nepravé a iluzorní, nezměnili jsme tím jejich zdroje ani jsme se nezbavili jejich účinnosti. Naopak – když už se démoni nemohli usadit ve skalách, v lesích, horách a řekách, využili člověka, a to je mnohem nebezpečnější obydlí.“

Sourozenci Uhlovi, Josefovi vzdálení příbuzní, o jejichž existenci však neměl tušení, byli oslniví. Vyrostli v prostředí pražské smetánky, a snad právě proto inklinovali k levici. Byl mezi nimi věkový rozdíl deseti let, což ale jen prohlubovalo jejich vzájemný citový vztah. Stejně jako to, že se nezvykle jmenovali Pavel a Pavla.

Pavel byl voják, v Kristových letech již major. Měl za sebou služební pobyt v Sovětském svazu, kde se jako styčný důstojník setkávl s tamní vojenskou elitou, včetně později popraveného maršála Tuchačevského. Potom byl vyslán do Berlína, jako vojenský přidělenec. V Německu, opět v nejvyšších vojenských kruzích, byl vážen a oblíben.

Nacistická Sicherheitsdientst, jmenovitě její tehdejší náčelník Reinhard Heydrich, však po určité době získala nejasné zprávy, že Uhl je sovětský špión. Heydrich pověřil jednoho ze svých nejschopnějších agentů, aby ho kontaktoval, jako falešný důstojník sovětské rozvědky.

Pavel naletěl. Možná i proto, že na jejich setkání byla přítomna jeho sestra.

Agent Scherler zažil neobyčejný večer. Pili nejlepší rýnské a Pavla mu připadala jako ze sna, jako nejkrásnější žena, jakou kdy potkal. Dojem umocňovala její podobnost s Gretou Garbo, na rozdíl od ní však měla dokonalou postavu. Byl překvapen, že se s ním ještě téže noci vyspala. Nevěděl, že byl její láskou na první pohled a že to její bratr vycítil.

Scherler podal Heydrichovi zprávu, Pavlu však vynechal. Dokonce si s ní chtěl domluvit další schůzku. Jednak po ní nesnesitelně toužil, jednak ji chtěl varovat.
Heydrich, ‚árijec‘ s příměsí židovské krve, však zasáhl jak rozvětvený blesk. Nechal jí prohledat hotelový pokoj a našly se tam kompromitující materiály. Tušil, že se Scherlerem něco není v pořádku. Poručil mu, aby ji zatkl a nechal ho sledovat.

Scherler ji dostihl na berlínském nádraží, ve večerním rychlíku do Prahy, kterým chtěla uprchnout a který se záhy rozjel. Nastoupil do vagónu a dlouho postával na chodbě u jejího lůžkového kupé.

Odhodlal se až na poslední chvíli - když se blížila první stanice. Zaklepal na dveře. Když se pootevřely, uviděl její úzkostný a hned na to napůl udivený, napůl rozzářený obličej. Chtěl ji vzít do náruče, na okamžik to přebilo jeho napětí.

Avšak zatkl ji. Nemohl jinak. Bylo divné a jemu i jasné, proč to dostal za úkol právě on - běžně takové věci nedělal - a že je na to sám.

V její kabelce našel špionážní mikrofilmy.

Pavel byl zadržen v Berlíně. Bylo mu nabídnuto spolupracovat, jeho sestra sloužila jako rukojmí. Dostal za úkol likvidovat určené německé emigranty v Praze.
Nedokázal to však a raději uprchl do Sovětského svazu, kde chtěl požádat i o pomoc pro svou sestru.

Tam byl vyslechnut a poté bez průtahů zastřelen.

(napsáno pro Přítomnost)