S dojetím jsem si na internetovém Reflexu přečetl článek Šílenec, který nožem uťal kariéru jedné z nejlepších tenistek v historii:

„…Monica Selešová nebyla jen jedničkou ženského tenisu. Odborníci o ní mluvili jako o největším talentu, který se kdy chopil rakety, a Martina Navrátilová předvídala, že posbírá víc grandslamových titulů než všechny její předchůdkyně. Nemusela se bát, že bude v předpovědi příliš přehánět, protože kariéra zázračné Jugoslávky teprve začínala… V 11 letech už vyhrála prestižní juniorský turnaj Orange Bowl, ve 14 začala hrát profesionálně a na turnaji v Houstonu vyprovodila z kurtu o dvacet let starší legendu Chris Evertovou po setech 3-6 6-1 6-4. Šokovaná Evertová po zápase prohlásila, že tak dokonalou hru nikdy nezažila…Grafová…k překvapení celého světa podlehla šestnáctileté dívce 6-4 a 6-3. Že nešlo o náhodu, potvrdila Selešová hned vzápětí ve finále grandslamového turnaje French Open. I v Rolland Garros jí stačily na vítězství dva sety 7-6 a 6-4. Stala se nejmladší výherkyní turnaje v historii a sesadila Grafovou z první příčky žebříčku WTA. Tehdy ještě netušila, že se v tom momentu ocitla v hledáčku pološíleného Güntera Parcheho…“

Nepřímo na to doplatila i Martina Navrátilová, neboť tenistkou 20. století byla zvolena Grafová. Kdyby Selešová mohla v plné síle pokračovat, Grafová by neměla šanci. (Účty jí vedl otec, který podváděl; těžko o tom nemohla nevědět.)

Od dob Jana Kodeše jsem fanda do tenisu a rád přiznávám, že na dálku miluji Petru Kvitovou. Zvláště poté, co jí jiný amorál pořezal ruce. Naštěstí ji to neohrozilo na životě a dokonce mohla hrát dál. Avšak v tenisu snad ještě víc než ve většině ostatních sportů rozhoduje psychická sebejistota. Stačí málo, velmi málo. Proč asi Petra už žádný další grandslam nevyhrála? To vědí asi jen ona a Jiří Vaněk.

Šílených amorálů nikdy nebylo málo a napáchali obrovské škody. Nešlo jen o ty, kteří zabili, například Johna Lennona. Nejvíc bylo těch, kteří sice nazabili, ale „zabili“ úspěšné politiky, novináře a mnohé jiné, ty, kteří kladně ovlivňovali svět a tím v nich vzbudili nenávist.

Tak jako mám rád Petru Kvitovou (Lucii Šafářovou, Marii Bouzkovou a ostatní naše „holky“), tak nemám rád amorály komunisty, Klause, Zemana, Babiše, Okamuru, Rajchla a další.

A další, a další a další.