Když do médií pronikla informace o tom, že se ministerstvo obrany chystá zredukovat 6 stávajících armádních záchranných praporů na 4 či dokonce jen na dva ( nejprve mají být zrušeny v Bučovicích a Jindřichově Hradci), mohlo by se zdát, že jde jen o další pokračování nekonečného seriálu o postupném rušení vojenských posádek. Ale není to tak, a to hned z několika důvodů.

Se zrušením běžné vojenské posádky se většina obcí dokázala vyrovnat. Vyřešila se zaměstnanost a časem také ekonomické využití bývalých armádních areálů. Záchranné prapory ovšem nejsou obyčejnými vojenskými posádkami. V rámci armády samotné totiž nehrají až zase tak důležitou roli. Jejich úkol je jiný, pomáhají civilnímu sektoru ( hasičům, policistům, samosprávám) při zvládnutí živelných pohrom a vážných havárií. Jsou nasazovány jako „nejtěžší váha“, kterou má stát pohotově k dispozici, při povodních, velkých požárech, sesuvech půdy, chemických haváriích nebo třeba hromadných srážkách na dálnici. K tomu jsou jako jediné jednotky v republice vybaveny vysoce specializovanou technikou. Záchranné prapory dnes sídlí v Kutné Hoře, Jindřichově Hradci, Rakovníku, Bučovicích, Hlučíně a v Olomouci. Mají naši republiku rozdělenou do 6 oblastí, v nichž primárně zasahují. Shodou okolností záchranný prapor, který má být zrušen v Jindřichově Hradci má ve svém regionu i obě tuzemské jaderné elektrárny v Temelíně a Dukovanech.

Proč armáda tlačí ministryni Parkanovou ke zrušení právě těchto posádek? Samotnou armádu to totiž nejméně bolí. Chybí jí především prostředky na rostoucí angažovanost v zahraničních misích. Ty jsou prestižní záležitostí, na jejímž rozvoji má naše generalita prioritní zájem. Stejně jako na nákupu moderních zbraňových systémů. Nic proti tomu, pokud by to nevedlo k redukci a následnému zrušení poslední funkce, kvůli níž je armáda ještě zajímavá i pro obyčejného daňového poplatníka, který zrovna nesleduje každý den postup jednotek v Afgánistánu. Totiž účinné a rychlé pomoci v případě katastrof. V duchu záměrů vedení armády promluvil na toto téma s odzbrojující upřímností i jeden z poslanců obranného výboru za ODS, když v MFD 1. září uvedl: “ Armáda potřebuje ženijní brigády, které by mohla vysílat na zahraniční mise a tyto prapory slouží jen k civilním zásahům.“ JEN k civilním zásahům.

Záměr šetřit v této oblasti ukazuje na další a možná ještě významnější tendenci současné vlády. Prioritou tzv. reformy bylo snížení daní firmám a nejvyšším příjmovým kategoriím. A i když je bude kompenzovat masivní nárůst nepřímých daní, rozpočtu budou přesto chybět desítky miliard. Vláda bude muset tedy nutně omezit veřejný sektor a snížit úroveň veřejných služeb. Je to logické, výše daní a rozsah veřejného sektoru spolu souvisí. Redukce záchranných praporů je důsledkem rozpočtových škrtů. Povede ke zhoršení služeb státu tam, kde je nejvíce potřeba v celém civilizovaném světě – při záchraně života, zdraví a ochraně soukromého majetku.

Nejsem si jist, že v této oblasti může být veřejný sektor třeba při povodních nahrazen soukromými agenturami, jež budou zachraňovat za poplatek.

Pokud Vlasta Parkanová podlehne tlaku armádních špiček i rozpočtových škrtů a začne záchranné prapory bez adekvátní náhrady rušit či redukovat, dopustí se vážné a velké chyby. Její zpěv písně o radaru byl úsměvný přešlap. Ale tady jde o lidské životy.