Nedá mi to, abych se ještě krátce nezmínila o tématu, které jsem nakousla v minulém blogu. To, že velké spečné výbuchy ovlivňují klima je známým faktem. Ty významné výbuchy jsou uvažovány i v klimatických modelech. Vliv sopečného výbuchu na klima může dosahovat až více než jeden rok po takové události.
Výbuch emituje do atmosféry velké množství sopečného prachu a SO2, a to do výšky až více než 10 km do horní troposféry a dolní stratosféry, kde je větrem rozptylován a transportován na velké vzdálenosti. Sopečný prach a sulfátový aerosol vzniklý z SO2, pak v atmosféře odráží část přicházejícího slunečního záření, kterého pak méně dopadá až na zemský povrch, jež je tak méně zahříván.
Před třemi týdny, 22. března 2009, došlo k výbuchu sopky Mt. Redoubt na Aljašce. Výbuch se zatím v Evropě projevil krvavými západy slunce. Může se projevit v Evropě i jinak?
Vliv velkých historických sopečných výbuchů na klimatické podmínky na severní polokouli se zabývala například studie Oman et al. (2008). V ní se uvádí, že po velkých sopečných erupcích v minulosti docházelo k ochlazení v následujícím letním období jak nad americkým kontinentem, tak nad Euroasií. Studie dále uvádí, že vliv výbuchů na zimní počasí je rozdílný podle toho, kde se sopka nachází. Zatímco výbuchy v rovníkové oblasti jsou většinou následovány pozitivní fází Severoatlantické oscilace (NAO) a tedy stavem atmosféry, kdy do Evropy snadněji pronikají frontální systémy od Atlantiku, které přinášejí relativně teplejší zimy. Výbuchy v blízkosti polů mají většinou následek přesně opačný. Tedy negativní fázi NAO, větší vliv kontinentální výše a chladnější zimu. Chladný průběh léta i zimy byl na severní polokouli pozorován například po výbuchu sopky Katmai na Aljašce v roce 1912.
To jestli se výbuch Mt. Redoubt projeví podobně bude hodně záležet na tom, kolik materiálu bylo při výbuchu do atmosféry emitováno, to však už není otázka pro meteorology.