Daniel Münich

23. 04.

Lákejme nadále zahraniční kapitál, ale i ten lidský

Daniel Münich Přečteno 10388 krát

Minulý týden ministerstvo průmyslu oficiálně oznámilo plán zavedení zelených karet. Zelené karty je celosvětově srozumitelný termín pro administrativně zjednodušený systém práce cizinců v cizí zemi. Česká republika si dala opravdu na čas. U nás by šlo o práci občanů z jiných než členských zemí EU. Díky komunistickému dědictví a následně velice pomalému rozvoji vysokého školství máme kvalifikovaných lidí zřejmý nedostatek. K tomu řada vysoce kvalifikovaných Čechů ze země dokonce odjíždí za lepším nebo tam zůstává po studiu. Přesná čísla však nikdo nemá. Cizinců u nás máme v mezinárodním srovnání také velice málo a o těch vzdělaných a vysoce kvalifikovaných ani nemluvě.

Česká republika doposud nesmyslnými administrativně byrokratickými obstrukcemi vzdělané a slušné cizince v podstatě odháněla. O tom, že by někoho lákala se už vůbec nedá hovořit. Vysoce kvalifikovaní cizinci, špičkoví manažeři nebo vědci, se u nás setkávali někdy až s ostudnými administrativními obstrukcemi. Absurdně se přitom zavírají oči nad existencí rozsáhlých cizineckých mafiánských struktur zaměstnávajících na černo obrovské počty nekvalifikovaných cizinců. V řadě případů přinejmenším pochybných existencí.

Doufejme že systém zelených karet bude funkční a stane se alternativou dosavadního lákání kapitálu fyzického – montoven. Vzdělané cizince láká řada zemí na světě a byla by hloupost se nepřidat (jak třeba píše J.Macháček v HN). Musíme však přijít s konkurenční nabídkou. Máme možnost poučit se ze zahraničních zkušeností. U nás nemáme skoro žádné a o to zajímavější je přehršel výzkumných poznatků publikovaných německým IZA institutem.

K přilákání kvalifikovaných cizinců však nestačí omezit byrokratické překážky vydáváním zelených karet. Z empirických výzkumů je dobře známo, že ochotu vzdělaných lidí odjet do ciziny za prací významně ovlivňují (ne)jistoty, které na ně a jejich rodiny v dané zemi čekají. Má-li systém zelených karet přinést žádoucí ovoce, mělo by být nejen jasné, jaké pracovně/životní podmínky zde na ně čekají, ale tyto podmínky by měly být i lákavé. A nemusí jít o lákání jakým jsme dosud zvýhodňovaly zahraniční kapitálové investice oproti těm českým. Budou držitelé zelených karet odvádět (spolu se zaměstnavateli) vysoké povinné odvody na sociální a zdravotní pojištění? Zřejmě ano. Budou mít ale potom nárok na stejné pojistné jistoty jako čeští zaměstnanci a občané tj. nemocenské dávky, zdravotní péče, dávky v nezaměstnanosti, nárok na výplatu penze, sociální dávky (spolu s rodinnými příslušníky), veřejné vzdělání pro děti, atd.? Také půjde o to, za jakých podmínek bude manželům nositelů zelených karet umožněno pracovat. Zde stojí za připomenutí, že cizinci s rodinnými závazky mají výrazně menší sklon páchat trestnou činnost a podílet se na nelegálních aktivitách.

Máme-li se vyhnout problémům typu nepokojů francouzského typu, musí na novou přistěhovaleckou politiku zareagovat i náš vzdělávací systém. Je velice žádoucí, aby se děti vzdělaných cizinců co nejdříve naučily česky. Umožní jim to chodit do našich škol, poznat a přirozeně přijmout místní kulturu a zvyky. Konkrétně jde o místa ve školkách pro děti cizinců (ona dnes nejsou ani pro Čechy), doplňkové či přípravné hodiny českého jazyka na základních školách atd. Jazyková integrace dětí cizinců je totiž způsob jak nejsnadněji předejít budoucím sociálním problémů. V opačném případě (pokud se přílivu kvalifikovaných cizinců skutečně otevřeme) bychom si zadělávali na problémy s uzavřenými cizineckými komunitami s generacemi nevzdělaných potomků.

Navržený systém zelených karet předpokládá zavedení kvót dle odvětví. To u vysoce vzdělaných cizinců dost postrádá smysl, protože ti svou prací u nás nová pracovní místa spíše vytvoří, než aby je někomu brali. Vhodnější by bylo zavést kvóty dle zemí původu, které by bránily vzniku například problematických arabsko-muslimských komunit, jako se stalo ve Francii.

Bude zajímavé sledovat, zda se podaří systém zelených karet prosadit do úřednické praxe. Je bohužel dost pravděpodobné, že úřední šiml a nepochopení věci doprovázený opačnými zájmy existujících mafiánských cizineckých struktur nakonec porodí systém nefunkční. Jak se ukázalo v minulosti, k nefunkčnosti totiž často stačí pár zdánlivě bezvýznamných administrativních překážek.

16. 04.

Škodováci nežijí na izolovaném ostrově v republice

Daniel Münich Přečteno 17031 krát

Počátkem roku 2001 se v mladoboleslavské škodovce tvrdě jednalo o mzdách, stejně jako teď. Připomeňme si to. Zatímco odbory požadovaly růst mezd o celých patnáct procent, zaměstnavatel navrhoval růst pouze tříprocentní. Nejen zaměstnancům ve škodovce přišlo nepochopitelné, proč za stejnou práci jako na západě nedostávají také západní platy (viz. ukázka z odborářského časopisu uvedená na konci). Abych to tehdy vysvětlil, uvedl jsem 7 ekonomických argumentů. Kromě kursu německé marky, který jsem tam uváděl, naprostá většina ostatních argumentů stále platí i v roce 2007. Takže:

Škodováci nejsou pětkrát horší, ale také nejsou izolovaným ostrovem v republice.
Od ekonoma nemůžete čekat odpověď ve smyslu zda je či není nějaká mzda spravedlivá. Ekonomie, tedy ta nemarxistická, pojem spravedlivá mzda nezná. Pokusím se alespoň laicky vysvětlit některé paradoxy, kterým mnoho lidí u nás podléhá a které je svým způsobem trápí.

Především nesmíme zapomenout, že zaměstnanci v západních zemích sice dostávají západní mzdy, ale také se musí živit za západní ceny. Zatímco za nákupní košík průměrného obsahu dáme v Čechách 1000 korun, v Německu bysme za košík stejného obsahu dali asi 85 marek. V nákupním smyslu tak je kurs pouze 12 Kč za DM a nikoliv onen známý kurs 18 kč/DM ze směnárny. I tak je rozdíl kupní síly mezd poměrně velký a žádá si vysvětlení. Vysvětlení je třeba hledat v ekonomických principech. Podívejme se na ně.

Za prvé. K výrobě moderních aut je nezbytná moderní technologie. Její získání, udržování a modernizace vyžaduje obrovské investice. Technologická zařízení však v podstatě nelze v pořídit za české ceny, ale musí se nakupovat za vysoké ceny západní. Takové investice se musí investorům nejen vrátit, ale musí v rozumném horizontu přinést I rozumný zisk. Právě nízké mzdové náklady u nás nabízí prostor pro zajímavý zisk. Nesmíme však zapomínat, že existuje mnoho zemí, a nejsou od nás daleko, které nabízí ještě nižší pracovní náklady. Nárůst mzdových nákladů naopak může ziskovost omezit, snížit následně investiční zajímavost a v delším období I prosperitu firmy a jejích zaměstnanců. Kapitál má totiž v našem nedalekém sousedství I na celém světě mnoho alternativních investičních příležitostí.

Za druhé. Mnoho výrobních komponentů nemá české, ale západní ceny. Dovoz západních komponent tedy není pro nás výhodou, ale naopak.

Za třetí. Automobilka prodává za západní ceny pouze část produkce a zbytek prodává na domácím trhu za nížší ceny české.

Za čtvrté. Jenom mzdou není živ zaměstnanec. Někteří zaměstnavatelé, a Škoda patří mezi ně, nabízejí ke mzdě ještě celou řadu sociálních výhod a požitků o kterých se průměrnému zaměstnanci v republice ani nezdá.

Za páté. Průměrné vzdělání zaměstnanců škodovky je nižší než je republikový průměr. Přitom jeden rok vzdělaní v Čechách zvyšuje mzdu o 7 procent. Je-li průměrná mzda ve Škodovce i tak nad celostátním průměrem, mohou zaměstnanci ve zbytku republiky již nyní zaměstancům Škody již dnes závidět. Tisíce a tisíce našich lidí s mnohem nižším výdělkem či dokonce bez práce by dalo cokoliv, kdyby za současnou mzdu mohli ve škodovce pracovat.

Za šesté: Určitě nejsme pětkrát méně chytří. Jak však ukázalo nedávné mezinárodní šetření, český zaměstnanec se stejným počtem let vzdělání jako jeho německý kolega, vládne o něco menšími dovednostmi. Připočteme-li skutečnost, že Češi se nijak výrazně během zaměstnání nevzdělávají, musíme minimálně zapochybovat o tom, že jsme stejně chytří.

Za šesté. Škodovka musí své zaměstnance mnohé naučit. Investice do vzdělání zaměstnanců je také nutno připočíst ke mzdě na výplatní pásce, neboť získané produktivní znalosti má v moci k trvalému celoživotnímu využití zaměstnanec a nikoliv škodovka.

Za sedmé. Ačkoliv se Škodovka v produktivitě zřejmě může rovnat jakékoliv jiné západní autombilce, zdaleka to neplatí o mnoha jiných podnicích či celých odvětví českého hospodářství, na která je Škodovka do jisté míry vázána. Právě proto je Česká republika, ať chceme či nikoliv, chudší příbuzná nejbohatších zemí Evropské Unie. Například jsme všichni (spolu se Škodovkou) odkázáni na neefektivní energetické, dopravní či telekomunikační monopoly, kde přetrvává nízka produktivita práce. Mnohé služby s nízkou produktivitou práce také nelze nahradit levnějšími dovozy. Některé komodity sice vyrábíme s nízkou produktivitou, ale dovozní omezení nás nutí za ně platit neúměrné ceny. Nesmíme také zapomenout na netržní služby, které platí ze svých daní I Škodovka a její zaměstnanci. Chod veřejné a státní správy (úředníky musíme živit z koláče, který vyprodukujeme), ač velmi neefektivní, také musíme všichni nasytit z toho co se vyrobí. Výdaje sociálního systému státu také stojí neuvěřitelné peníze a nic nám není platné, že část výdajů není nic jiného, než populistické vyhazování peněz.

Neodvažují se hodnotit, zda jsou současné mzdy ve Škodovce na odpovídající úrovni. V této poznámce se spíše snažím rozptýlit některá nepochopení ohledně faktorů určujících kupní sílu mezd. Správné pochopení všech souvislostí by mělo usnadnit takovou dohodu o mzdovém růstu, která by v dlouhodobé perspektivě byla ku prospěchu obou stran, tedy jak podniku tak jeho zaměstnanců a možná i jejich dětí.
Konec článku z roku 2001

Dnes bych zřejmě ještě dodal, že mzdy v tržním prostředí jsou určovány náklady ušlých příležitostí. To laicky znamená, že zaměstnavatelé platí takové mzdy, aby jim zaměstnanci nejen neutekli ke konkurenci, ale aby dobře pracovali. Myslím, že současné platy ve škodovce, natož odboráři odmítnutý návrh, obě tyto podmínky více než splňují.

Z článku uveřejněném v roce 2001 v odborářském časopise Škodovky:
…Jestliže dostáváme o něco vyšší mzdy než je obvyklé, vytváříme svojí prací nejméně třikrát větší přidanou hodnotu než většina podniků u nás. To znamená, že jsme třikrát výkonnější, ale 40 tisíc měsíčně nedostáváme. Je to spravedlivé? Do automobilů, které vyrábíme, montujeme řadu dodaných dílů, v nichž je obsažena pětkrát lépe ohodnocená práce našich západních kolegů. Chce snad někdo tvrdit, že jsme pětkrát méně pracovití, pětkrát méně odborní nebo snad pětkrát méně chytří než oni? Pokud ano, ať to řekne pořádně nahlas a uvědomí si, že něco podobného nás může tak akorát urazit a naštvat. Vždyť pracujeme ve srovnatelné kvalitě i produktivitě a námi vyrobená auta jsou prodejná za srovnatelné ceny. Rozdíl je jen v tom, že my sami si můžeme koupit náš výrobek – nové auto – za dvouletou mzdu, naši kolegové za mzdu několikaměsíční. Je to spravedlivé? ...

13. 04.

Království za místo ve školce

Daniel Münich Přečteno 10013 krát

Sehnat pro dítě místo ve školce je již několik let velký problém. Zatímco počet dětí zralých pro školku v posledních letech rostl, počet školek a míst na nich se trvale snižoval. Ministerstvo krčí nevině rameny a ukazuje prstem na obce. Obce tento problém buď nezajímá nebo na jeho řešení nemají prostředky. Rodiče skřípou zuby, ale nikoho dalšího to moc nepálí. Když v parlamentu přijde řeč na téma školství, většina poslanců to považuje za vyhlášení přestávky na svačinu či cigaretu.

Ministerstvo školství ukazuje na kraje a obce, protože se agendy školek před pár lety zbavilo přesunem zodpovědnosti na obce. V zastupitelstvech obcí, na jejichž bedrech skončilo financování provozu školek (kromě platů), však často hrají první housle například zájmy místního fotbalového týmu z x-tého přeboru. Obecní fotbaloví fanoušci jako voliči hravě voliče - rodiče s malými dětmi - přehlasují. A v obcích kde se dobrá vůle školky udržet najde, zase často chybí peníze, protože stát jim jich moc nenechá. Když se před lety vymýšlela a realizovala decentralizace veřejné správy, nebyly správně domyšleny motivační a zpětné vazby, tedy vztah mezi zodpovědností a tokem peněz. Ve školství, a zde jde kromě školek i o základní a střední školství, to má důsledky neblahé.

Důsledky této situace nesou především ženy-matky. Nejde pouze o omezení jejich uplatnění, omezený výběr zaměstnání, ale také o degradaci jejich profesní kariéry a následně jejich mezd. Důsledky ovšem ponesou v budoucnosti také děti, které by tvůrčí a podnětné sociální prostředí ve školkách lépe připravilo na vzdělávací dráhu a život samotný. Odborné studie ukazují, že pro budoucí studijní, pracovní a životní úspěchy jsou veledůležité tzv.nekognitivní dispozice, které se kromě rodiny mohou intenzivně utvářet právě ve školkách. Samozřejmě těch kvalitních, nikoliv těch co fungují jako hlídací odkladiště na děti. Již se také dobře ví, že koruna vynaložená na vzdělaní dítěte v ranném věku přináší mnohem větší efekt než v pozdějším životě, nemluvě o rekvalifikacích lidí v dospělosti.

Nedostatek míst ve školkách také přispívá svým dílem k nízké porodnosti. Ta je v České republice jedna z nejnižších na světě. Žijeme totiž v historicky unikátním období nebývalých občanských svobod a prostředí pro ženy plného zajímavých alternativních životních příležitostí. Mít dítě je dnes u nás poměrně drahá záležitost. Aby nedošlo k omylu, nemám na mysli finanční náklady na výchovu dětí (jídlo, pleny apod.), ale cenu volného času vyjádřenou potěšením ze všeho, co si ženy s dětmi musí odříci, když pro ně nemohou najít školku.

Ti z politiků (většinou muži), kteří tak rádi hovoří o potřebě aktivní pro-rodinné a pro-populační politiky by dnes proto měli zpytovat svědomí, co před pár lety převodem zodpovědnosti na obce provedli. Dostupnost školek (a to ještě ani nepřišla řeč na jejich kvalitu), ten nejjednodušší a nejméně politicky sporný propopulační nástroj veřejné politiky, dnes zůstává nevyužit. Vyřešení problémů s nedostatkem školek by vlastně měla vláda pojmout jako součást reformy průběžně financovaného penzijního systému, který čeká na záchranu. A úředníci na všech úrovních by se také mohli občas informovat o demografickém vývoji u demografů. Jejich demografické předpovědi několik let dopředu jsou velice přesné. Nebo se prostě podívat na statistiky narozených v posledních pár letech (treba zde). A pokud nekde temto cislum neveri, protoze se tam treba lide hodne stehuji (jako kolem velkych mest), lze pozadat rodice o nahlaseni zavazneho zajmu o skolku rok az dva predem.

V souvislosti s tímto tématem je zajímavý článek v posledním čísle JOURNAL OF HUMAN RESOURCES, kde E.Tekin dochází k zajímavému empirickému zjištění, že státem dodatečně vynaložena koruna (v případě článku dolar) má větší pozitivní efekt na zaměstnanost žen pokud je vydaná na školku než když je s ní dotována mzda.

Title: Childcare subsidies, wages, and employment of single mothers
Authors: Tekin, E
Source: JOURNAL OF HUMAN RESOURCES, 42 (2): 453-487; SPR 2007
Abstract: This paper develops and estimates a model for the choice of part-time and full-time employment and the decision to pay for childcare among single mothers. The results indicate that a lower childcare price and a higher full-time wage rate both lead to an increase in overall employment and the use of paid childcare. The part-time wage effects are found to be too small to have significant behavioral implications. An analysis of cost-effectiveness indicates that the additional hours of work generated per dollar of government expenditure is larger for a childcare subsidy than a wage subsidy.

05. 04.

Lístky na jídlo (promiňte stravenky) asi končí

Daniel Münich Přečteno 20964 krát

MF DNES píše, že "Stravenky na jídlo jsou proto dnes velký byznys, kterým se v Česku živí hlavně čtyři velké firmy. Atraktivita stravenek spočívá hlavně v tom, že si firma může do nákladů započítat 55 procent ceny poukázky. To už by do budoucna nemělo být možné, stejně tak jako odpočítání nákladů na závodní stravování. Zaměstnanci ale i nadále nebudou muset platit daň z příspěvků na jídlo..... Stravenkové firmy jsou zaskočeny a dopadů se obávají. "Značná část zaměstnanců by se v budoucnu musela bez tohoto příspěvku obejít, což by se pochopitelně nezdravě promítlo do jejich stravovacích návyků," prý varuje ředitel jedné z nich."

Pokud daňové zvýhodnění stravenek skutečně nakonec zmizí, zbavíme se alespoň jedné fata morgany, tedy iluze, že nám stát (zde skrze zaměstnavatele) něco užitečného dává zadarmo. Naše blaho jako strávníků stravenky nijak nezvyšují, ačkoliv si to řada lidí myslí. Stravenky, které jakoby zázrakem poskytují levnější jídlo totiž zaplatíme buď odvody z mezd do speciálního tzv. fondu FKSP nebo prostě formou jiné daně. O co totiž stát přijde na úlevách za stravenky, musí vybrat jinde. Bohužel ani zde princip perpetum mobile nefunguje.

Blaho však stravenky přinášejí čtyřem firmám, které si z jejich koloběhu udělaly dobrý obchod. Škoda však všech šikovných rukou a chytrých hlav zaměstnaných v těchto firmách, které by místo vytváření iluzorního blaha mohly dělat něco mnohem užitečnějšího. A to nepočítám zbytečnou práci navíc všech účetních, pokladních, pošťáků atd. ve všech firmách, které stravenky svým zaměstnancům poskytují a obchodech kde stravenky berou, protože stravenky kolují jinak než normální peníze.

Aby nedošlo k omylu. Zaměstnavatel by byl hloupý kdyby stravenky svým zaměstnanců nenabízel. Připravil by totiž své zaměstnance o vrácení daně, kterou museli zaplatit jinde.

Pro lidi jsou stravenky skoro jako peníze, akorát se nedají tak snadno směnit za to, co zrovna potřebují, nedají se uložit do banky ani schovat na příští rok. Ale bůček nebo uzenou klobásu pro jejich dobré zdraví si za ně koupí určitě. A ti, co mají rádi vodku a cigarety také nepřijdou zkrátka. Prostě si to koupí za to, co ušetří na jídle díky stravenkám. Nic na tom nezmění ani názor ředitele stravenkové firmy, vyjadřující vážné obavy o stravovací návyky a zdravou stravu českých zaměstnanců. Kdyby měl pravdu, bylo by zřejmě nejlepší přesunout veškeré naše stravovací záležitosti do rukou těchto firem nebo státu. Možná by bylo úplně nejlepší, kdyby nám tyto firmy přímo říkaly co si smíme a nesmíme koupit k jídlu a kdy si to můžeme sníst.

Protože bez jídla nemůže existovat nikdo, prodělají na tomto systému ti, kterým stravenky firma nenabídne. Tipuji že opět ostrouhají ti chudší, jak to zpravidla u takových rádoby sociálních programů bývá. Má se to jako se státním příspěvkem na stavebního spoření. Na něm také vydělají spíše bohatší, kteří si stavební spoření mohou dovolit.

02. 04.

Rozbíjejte stroje a vyhánějte penzisty

Daniel Münich Přečteno 5325 krát

Rozbíjejte stroje a vyhánějte penzisty je asi skryté poselství dnešního rozhodnutí kasačního soudu: (ČTK 2.4.2007): "Důchodci zaměstnaní na dobu neurčitou nemohou pobírat penzi. Vyplývá to z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (NSS), který zamítl kasační stížnost Pražana, podle něhož je ustanovení příslušného zákona diskriminující. Zákon o důchodovém pojištění připouští pouze souběh penze a zaměstnání se smlouvou na dobu určitou."

Zákaz trvalých úvazků v podstatě starší lidi nutí k odchodům do penze nebo do méně zajímavých profesí vrátných. Soud se zřejmě na věc podíval očima Ludditů, kteří prosluli na počátku industrializace jako rozbíječi strojů, které jim podle jejich vnímání brali práci.

Jde o jeden z řady reliktů let devadesátých, kdy naší politiku trhu práce a zákony formoval názor, že zaměstnaní penzisté pouze berou práci mladším. Názor mylný, zřejmě vycházející z nevhodné aplikace zákona o zachování energie z fyziky. Jenomže v ekonomice žádný zákon o zachování práce neplatí. Často je to naopak: čím více lidí pracuje, tím více pracovních míst vznikne a tím lépe se všichni dohromady mají. Problém samozřejmě je, že to většině lidí, včetně soudců, stále nedochází. A to pomíjím otázku, zda je to spravedlivé.

Vznikly tak zákony, podle kterých si důchodce nesměl vydělat více než pár tisíc korun jinak přišel o penzi. To již naštěstí bylo zrušeno před pár lety. Stále však jsou pracující penzisté oproti "normálním smrtelníkům" znevýhodněni daňově (nižší daňové odečty), platí z výdělků pojistně jak mourovatí ačkoliv na rozdíl od nepracujících (a tedy neplatících) penzistů nemají žádné výhodnější pojištění a oproti mladším smrtelníkům jsou pojištěni méně (například nemocenská). A teď v důsledku rozhodnutí soudu budou mít nadále zakázané trvalé úvazky. Čeká je každoroční nejistota, zda s nimi zaměstnavatel obnoví smlouvu. A když k tomu přídáme zákaz řetěyení smluv na dobu určitou....?

Argumentace soudu nepřímo potvrzuje, že penze (důchody) vnímá něco jako sociální dávku a almužnu, za kterou mají být penzisté státu vděční. Mělo by to být však naopak: stát by měl být vděčný, že mu lidé na penze peníze vůbec něco odvedli a výplatu důchodů ničím nepodmiňovat. Co by měl stát udělat je, že by měl dnešním 30-50tníkům konečně a jasně bez vytáček řici, kdy a kolik jim za jejich dnešní odvody bude na penze dávat a že výplatu nebude dnešním vydíračským způsobem podmiňovat.

Archiv článků: duben 2007

Lákejme nadále zahraniční kapitál, ale i ten lidský

Škodováci nežijí na izolovaném ostrově v republice

Království za místo ve školce

Lístky na jídlo (promiňte stravenky) asi končí

Rozbíjejte stroje a vyhánějte penzisty

Blogeři abecedně