Když odmítáme uprchlické vlny z Afriky a středního východu, zdůvodňujeme to bezpečnostními riziky a neochotou migrantů asimilovat se do většinové společnosti. Obstojí tyto důvody i v případě syrských dětí? Nebo nás jednání premiéra usvědčuje z pokrytectví?

Nepatřím k vítačům a podporovatelům nekoordinované migrační politiky tak, jak ji provozuje Německo. V minulosti jsem se v tomto směru opakovaně vyjádřil (viz. mé články zde či více na http://strobl.kvalitne.cz/media.htm) a mé názory jsou i nadále konzistentní. Netrpím pocity viny z neutěšené situace v některých afrických zemích. My jsme to nezavinili, a proto nemáme povinnost přijímat ekonomické uprchlíky z tohoto regionu. Podobně nevidím jediný důvod, proč upravovat náš styl života podle norem fundamentalistického islámu tak, jak to vidím v některých evropských zemích, kam dorazily mnohé uprchlické vlny Mohamedových následovníků.
Odmítnout přijetí padesáti syrských sirotků je však zcela jiná liga. Bavíme se zde o dětech, které ztratily rodiče, žijí v bídných poměrech válkou zmítané země a my se o ně nejsme ochotní postarat? Tenhle národ v minulosti ukázal nebývalou míru solidarity a i v současnosti umíme podat pomocnou ruku, když je to třeba. To není prázdné poklepávání si po rameni. Organizace jako např. Člověk v tísni opakovaně zveřejnily velmi pozitivní informace o tom, jak Češi dokáží reagovat finančně, materiálně i vlastním přičiněním, pokud je třeba někomu pomoci. Proto ani na vteřinu nepochybuji o tom, že postoj premiéra v tomto konkrétním případě nereprezentuje většinu, dokonce ani menšinu Čechů. Zdvihnout prostředníček padesáti nevinným dětem dokáže v této zemi opravdu jen málo zoufalců. Argumenty, kterými Andrej Babiš své odmítnutí zdůvodnil, jsou navíc tak pitomé, že je snad vymyslel on sám. Že prý máme dost svých sirotků, kterým musíme pomáhat. A oni snad Britové měli své sirotčince v devětatřicátém roce, kdy přijali stovky českých dětí, aby je tak uchránili před koncentráky, prázdné? To tam neměli jediné bezprizorné dítě? A že na Ukrajině jsou jistě též sirotci, tak proč prý nepomáháme jim. Já nevím, proč jim nepomáháme. Nabídli jsme to Ukrajině? Požádali o to?
Nyní se bavíme o padesáti dětech, kterým můžeme dát naději. Máme šanci ukázat celé Evropě, že náš protiimigrační postoj se opravdu vztahuje pouze na ekonomické běžence a fundamentalistické muslimy. Teď můžeme dokázat, že naše neochota podílet se na kvótách souvisí skutečně jen s obavou o naší bezpečnost a snahou vyhnout se chybám, které udělaly jiné evropské země v souvislosti s nezvládnutou integrací cizích kultur do té své. Nebo jsme opravdu tak zbabělí, že se bojíme padesáti sirotků? Co by nám tak asi udělali? Snědli by všechny piškoty od Opavie a vypili českou malinovku? Nebo by z plyšáků udělali bombu a vyhodili do vzduchu budějovický pivovar? Nebo jsme tak lakomí, že jim nedáme ani halíř z našich daní? Zajímavé, že nám v tom případě nevadí, jak štědře každý z nás sponzoruje pochybné podnikání páně Babiše formou dotací. Pokud by jich nebylo, mohli bychom uživit ne padesát, ale tisíce sirotků. Nebo jsme tak málo sebevědomí, že se bojíme, že česká kultura, v níž by syrské děti vyrůstaly, nebude pro ně atraktivnější než ta jejich?
Kdysi jsem napsal, že pokud bychom se zcela uzavřeli před lidským utrpením, jaký pak bude rozdíl mezi námi a Islámským státem? Ani na vteřinu nevěřím tomu, že žiji ve státě plném sobců, zbabělců, pivních mudrlantů a upocených nacionalistů. Takové lidi neznám a kolem sebe nemám, byť nepochybuji, že jich tu pár bude. Ostatně asi tak tři z nich se pod různými přezdívkami jistě vyjádří ve svých příspěvcích pod tímto článkem. Netvoří ale většinu a v minulosti se to opakovaně ukázalo. Teď tedy máme možnost ukázat a dokázat naše postoje a dát najevo všem, kteří nás obviňují z lecčeho, že se mýlí.
A douška na závěr: Na argument některých chytrolínů, abych si případně vzal nějaké to dítě k sobě domů, když už je chci pozvat do naší země, říkám: klidně. Pokud by tato země neměla na to postarat se o padesát dětí, já si klidně jedno do bytu vezmu. Má dcera bude mít sourozence a tak jako jsme vychovali ji, i ze syrského dítěte rád vychovám Čecha se syrskými kořeny. A nepochybuji, že se najde nejméně dalších 49 rodin, které smýšlí stejně.