Po chytře řízeném devítiměsíčním chaosu získal Andrej Babiš důvěru. Musel to mít opravdu tak jednoduché?

12. 07. 2018 | 08:57
Přečteno 36002 krát
Po devíti měsících máme vládu s důvěrou sněmovny. Premiér Andrej Babiš se snaží vyvolávat dojem, jaké bylo pro něj sestavování vlády s důvěrou martyrium a jen ho odvádělo od „makání“ pro lidi. Tak to ale není, on sám nemůže uvěřit svému štěstí, co se mu podařilo. Přestože v čele vlády zůstal sám trestně stíhaný Babiš a přestože se vláda opírá o extrémní KSČM, kabinet získal důvěru. Ta rovnice mu dlouhé měsíce nevycházela, ale Babiš ji donutil, aby nakonec vyšla a přinesla mu většinu poslaneckých hlasů.

Jakkoliv v těch chaotických devíti měsících od říjnových sněmovních voleb bylo jistě Babišovi několikrát úzko, nikdy nebyl ve vážném mocenském ohrožení. Trvalejší překážky v mocenském výstupu buď vůbec nebyly, nebo byly snadno přeskočitelné, případně – a to je nejhorší – je sama opozice úslužně včas odstranila.

Jen pár řečnických otázek:
Kdo jen s 30 procenty hlasů získal na půl roku jednobarevný kabinet?
Kdo získal největší podporu od vzniku republiky pro nejdůležitější zákon roku, státní rozpočet?
Kdo si počkal, až se rozdrolí demokratická opozice a najde se alespoň jedna tradiční strana, která vysněné mocenské uspořádání trochu legitimizuje?
Kdo má po případném krachu aktuálně sestavené vratké vlády reálnou šanci během několika hodin sestavit i jinou většinovou koalici?
A kdo je i přes veškeré verbování opozice a médií proti pošlapávání liberální demokracie vůdcem zdaleka nejpopulárnější strany, která by s přehledem vyhrála předčasné volby?

A teď už otázka nikoliv rétorická: Muselo to pro Babiše opravdu dopadnout takto slastně? Odpověď zní: Ne.

Babiš věděl, co chce, opozice ne

Problém je, že demokratičtí kritici Babiše se během těch devíti měsíců nedokázali rozhodnout ani pro jedno ze tří možných řešení, důsledně za ním stát a přijmout odpovědně všechny jeho výhody i nevýhody.

Prvním řešením byla spolupráce demokratických stran s Babišem, aby zabránili mocenskému nástupu extrému.
Druhým řešením byla důsledná opozice vůči Babišovi.
A třetí možností vyvstala po několika zablokovaných měsících – sehnat 120 hlasů k rozpuštění sněmovny a jít k volbám znovu rozdat karty.

Ani jedno z řešení kritici Babiše nedotáhli do konce, opoziční politici i našeptávající komentátoři neustále měnili doporučení, co by na Babiše platilo nejlépe. Jeden měsíc důsledná opozice, ať na Babiše zbudou jen extrémisté. Další měsíc pábení o toleranci, abychom se extrému vyhnuli. A pak zase znovu a tak pořád dokola. A proti nim stál Babiš s jasným jediným cílem, sestavit vládu s alespoň trochu demokratickou fasádou, a nezměrnou touhou po moci.

Mnoho demokratických politiků si po volbách naivně myslelo, že Babiše vytrestá neúspěch prvního vládního pokusu a pak bude krotší pro vyjednávání v druhém. To byl kardinální omyl, nepočítali s tím, že Babiš nemá skrupule a zatím si sněmovními posty bude zavazovat extrémisty. Už v té chvíli se asi zablokovalo první řešení, které by bylo nejlepší pro republiku – otevřená či skrytá koalice ANO a některých demokratických stran, jako nejpravděpodobnější se rýsovala minulá vládní sestava ANO, ČSSD, KDU-ČSL.

Jenže Babiš nemohl uvěřit svému štěstí, že si opozice nevybrala ani cestu důsledné kritiky. ČSSD a KDU-ČSL mu podpořily spolu s extrémisty rozpočet, takže měl hned od ledna z čeho utrácet přes bilión korun, aniž by si musel někoho přibrat do vlády.

Demokraté bohužel i dále hráli každý jen na svou stranu. Kdyby jim Babiš opravdu hodně vadil, tak by se snažili nejvíce nalomenou ČSSD od spolupráce s ANO výrazněji odradit. Nestalo se a Babiš dostal, co chtěl – má sociální demokracii jako výstavní trofej po honu, skalp ČSSD dodává populisticko-komunistické vládě trochu zdání demokratičnosti.

A o posledním řešení – rozpuštění sněmovny 120 hlasy – se tu jen velmi hlasitě mlčelo, byť ho každý v zákulisí probíral. Například v roce 2013, když Rusnokův kabinet nezískal důvěru, rozpuštění a předčasné volby byly jasný krok, nyní ovšem ne. V tomto rozložení sil se nikomu z těch, co verbálně tak moc brojí proti Babišovi, do svrhnutí Babiše ve skutečnosti nechtělo. Pokud by se demokraté s ANO domluvili na předčasných volbách při říjnových komunálních a senátních volbách či na jaře při evropských, už by se mnozí z nich do sněmovny také nemuseli příště dostat. ANO stále kraluje průzkumům veřejného mínění, demokraté z devítiměsíční kritiky Babiše nezískali u voličů vůbec nic. Naopak některé straničky mají oprávněný strach, že by v dalších volbách už neprolezly do sněmovny.

Jediný, kdo z této nedůslednosti těžil, byl zase Babiš. Ač kritizován ze všech stran, získal největší podporu pro rozpočet ze všech českých premiérů, ČSSD nakonec úspěšně rozvrátil a nalákal do vlády a po devíti únavných měsících už Čechům nevadí ani kabinet podporovaný komunisty.

Ten, který se nechce a ani nemusí dělit o moc

Je neuvěřitelné, co vše z toho chytře řízeného chaosu nakonec Babiš vytěžil. Ne vždy měl věci pevně v rukou (naposledy se to ukázalo u kauzy Malá), ale jeho vůle po moci mu vždy poradila nějaké udržitelné řešení.

Dokázal nakonec i docela umravnit mocenské ambice Hradu na průmyslu a jiných důležitých ministerstvech. Ke hraní a šikanování ČSSD nechal Miloši Zemanovi nakonec jen ministerstvo zahraničních věcí, společné zájmy Babiš i Zeman pak našli na ministerstvu zemědělství.

Opozici Babiš předhazoval jednu kauzu za druhou, až se demokratické strany zcela zapomněly poučit z toho, na co v říjnových volbách tak ostudně dojely – že bez smysluplného programu vás nikdo nevolí, a to ani, když hodně křičíte o liberální demokracii. Zatímco opozice soupeří, kdo připomene více zločinů komunismu, Babiš na svých krajských spanilých jízdách slibuje konkrétní dávky a investice (na které dostal peníze schválením rozpočtu od lidovců a sociálních demokratů).

Komunisté sice chvíli vypadali jako králové situace, ale nakonec i soudruzi povážlivě zplihli. Babiše trápili požadavkem na spousty trafik, ale Babiš je nepustil ani do ČEZu. Nakonec předseda KSČM Vojtěch Filip odložil požadavky na neurčito, vzal za vděk prvním místopředsedou sněmovny a dodal Babišovi potřebné hlasy. A to dokonce v aktivní formě, tedy zvednutím ruky. Kdyby jen komunisté odešli ze sálu, Babiš by neměl v žádném případě jistotu.

A úplně nejpodivuhodnější výkon Babiš předvedl na hrobě kdysi silné ČSSD. Babiš sociálním demokratům postupně vyškrtal všechny podmínky pro vstup do vlády (nepřijatelnost trestně stíhaného premiéra, odvolání okamurovců ve sněmovně atd.) a ČSSD si to nechala líbit. V té chvíli bylo dobře vidět, jak velký rozdíl je mezi pouhou stafáží v Babišově vládě a kabinetu, do kterého by demokraté přinesli většinu hlasů a mohli si klást tvrdé podmínky. Potupená ČSSD nemá ani těch pět ministrů, co jí zaručuje koaliční smlouva (takže je smlouva asi neplatná).

ČSSD si všeho všudy vymohla akorát dvě velmi hloupě napsané podmínky. Že po prvoinstančním odsouzení člena vlády smlouva končí. Tedy končí koalice, ne vláda – odsouzenému Babišovi jen bude stačit doplnit čtyři až pět ministrů a sehnat pár hlasů u SPD či jinde a vše jede dál.

A ta druhá podmínka říká, že když „5 ministrů jmenovaných za koaliční stranu ČSSD podá prostřednictvím předsedy vlády demisi do rukou prezidenta, podá do 7 dnů demisi předseda vlády“. ČSSD za prvé nemá pět ministrů. Za druhé pokud ČSSD zavelí k odchodu, poslechne třeba i takový ministr zemědělství, zemanovec Miroslav Toman, pokud zároveň prezident řekne, že by vláda padat neměla? Raději nedomýšlet, opět to může skončit jen snadným doplněním jednotlivých neposlušných ministrů ČSSD a karavana jede dál.

Na špatně napsané koaliční smlouvě ANO a ČSSD se asi nejlépe ukazuje, kam jsme za těch devět úmorných měsíců došli. Tak dlouho jsme měnili pozice vůči Babišovi, až jsme je zcela vyměnili a nemáme nic.

Zato máme objektivně vzato mnohem horší vládu, než která by byla možná v zájmu republiky sestavit ze sněmovních stran.

Naprosto zbytečně se tak Babišovi podařilo dotáhnout do konce to, co se tak dobře naučil v byznysu: nepřátelské převzetí firmy, respektive nyní státu. Jednobarevná vláda ANO sice přibrala některé barvy, ale fakticky je dál jednobarevná, Babiš žádný zásadní podíl na moci, jak se to sluší v poměrném systému, partnerům neodevzdal. A přesto získal důvěru...

Blogeři abecedně

A Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mittner Jiří · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy