Už je v Česku takovou milou tradicí, že vláda nezasedá ve Strakově akademii, ale v noci na sociální síti Twitter, kde se ministři různě kočkují a vyhlašují věci, které by se spíše slušelo oznámit od vládního pultíku. Naposledy to předvedl ministr vnitra a šéf Ústředního krizového štábu Jan Hamáček. Vypálil v podvečer na občany České republiky tři zlověstné řádky, že když si premiér nepřeje prodlužování nouzového stavu za konec měsíce, tak že on vydává příkaz k ukončení centrální distribuce ochranných pomůcek k 30. dubnu. Čtenář nemohl nepropadnout panice, zda se vůbec dožije prvního májového dne.

Trochu dryáčnicky tak vyvrcholil spor mezi Hamáčkem a premiérem Andrejem Babišem, zda dále máme žít v nouzovém stavu či ne. Tento způsob vládní komunikace je samozřejmě zcela nepřijatelný. Premiér i ministr vnitra na počátku krize jistě odvedli opravdu velký kus práce, ale už se asi oklepali a zneužívají veřejnost pro nátlak jednoho na druhého. Přestože pandemie se dostala pod kontrolu, na tyto tradiční politické hry je ale přeci jen ještě trochu brzo.

Ve sporu ministra vnitra, který chce prodlužovat nouzový stav, a premiéra, který je proti, tak trochu také zapadá sama podstata. Jan Hamáček argumentuje především tím, že se snáze získávají a distribuují ochranné pomůcky. To je možné, ale stále je to nedostatečný argument. Máme několik stupňů krizových stavů, od nebezpečí až po válečný stav. A ten současný nouzový se primárně hodí na živelní pohromu či třeba průmyslovou havárii – něco, co krutě a nečekaně postihne republiku, ale tak či onak se brzo dostane pod kontrolu. V případě pandemie o krutém postižení Česka není pochyb, ale situace je již stabilizovaná. Cesty, jak dál postupovat, známe, jen si nedokážeme tak úplně žádnou z nich vybrat. Argument, že exekutiva musí mít extrémní moc, aby mohla nakupovat a rozvážet roušky, je již absurdní.

Navíc ani není tak úplně pravdivý. Zákon o zadávání veřejných zakázek je jistě komplikovaný, ale dá se s ním fungovat. Nyní je možné právě pro rychlý nákup ochranných pomůcek využívat režim takzvaného jednacího řízení bez uveřejnění. Bezpečnostní složky navíc mohou mít i bez nouzového stavu kompletní výjimku z tohoto zákona, takže by neměl být problém.

Takto to opravdu dál již nejde. Čeká nás jistě ještě spousta kritického rozhodování, jak dále bojovat proti viru a jak přitom znovu nahodit ekonomiku. Ale cesta nouzového stavu, kdy se nikdo neptá, za kolik co stát kupuje, co si tu myslí o opatřeních parlament a zda nás ještě někdy vláda pustí přes hranice, došla na svou konečnou. Tohle vše kvůli shánění roušek není možné druhý měsíc podstupovat.

Nouzový stav se nesmí změnit ve festival výmluv, aby se politikům snadněji vládlo. To by pak nebyl stav nouzový, ale normální. A to bychom neměli připustit.

Český rozhlas Plus