Jak Ústavní soud rušil poplatky
Sledoval jsem v přímém přenosu jednání Ústavního soudu o poplatcích ve zdravotnictví. Premiér Topolánek odpovídal už tradičně frackovitě a arogantně. Že se tak staví k opozici, budiž, že tak přistupuje k novinářům, jeho volba, ale u Ústavního soudu bych od premiéra země očekával dost jiný způsob komunikace. Kam vkročí, tam potvrdí, že takového předsedu vlády naše země nikdy neměla. ODS by si ho měla nechat patentovat. Konzervativec pravým coulem.
Z následného vystoupení ministra Julínka mi bylo spíš smutno a nerozesmálo mě ani neustálé grimasování a mávání ručičkami, které za jeho zády předváděl skutečný ministr zdravotnictví Cikrt. Na otázku předsedy soudu, zda poplatky mají regulovat i děti v inkubátorech a lidi v bezvědomí, odpověděl Julínek, že ano. Překvapený soudce se znovu optal, jak to má tyto lidi zregulovat. Julínek odpověděl, že tak, aby nečerpali nadbytečně péči. Předseda soudu nevěřícně: „tyto lidi?“ a Julínek na to: „celou společnost“. Pochopil jsem to tak, že díky poplatkům si všichni dobře rozmyslí se nechat hospitalizovat na ARO či zavřít do inkubátoru.
Jiný soudce slovutnému reformátorovi položil otázku, za co pacient vlastně těch 30 Kč platí. Nedočkal se odpovědi ani když se zeptal na totéž asi potřetí. Julínek neustále mlel, že jde o regulaci. Na logickou otázku : „ pacient zaplatí soukromému podnikateli 30Kč. Za co je vlastně platí, když tento podnikatel za práci pro pacienta dostane zaplaceno od zdravotní pojišťovny?“ nedokázal Julínek říci vůbec nic. Respektive řekl, že zaplatit musí, protože je to poplatek. A hotovo, šmitec. Nakonec všechny přítomné Julínek šokoval tvrzením, že z 30 Kč za položku na receptu nemá majitel lékárny ani korunu. Následně však přiznal, že z této částky musí zaplatit DPH. Přitom samotný Julínkův zákon suše konstatuje, že poplatek za položku na receptu je příjmem příslušného zařízení – tedy lékárny, tedy jejího majitele. „Ani kačku majiteli“ Julínek vysvětloval „vzorečkem“ v zákonu. Je vidět, že vůbec netuší co sám navrhuje a podepisuje. V zákonu žádný vzorec není, ten je v Julínkově vyhlášce, která se jmenuje Cenový výměr a stanoví výši obchodní přirážky lékáren.
S přirážkou, tedy marží lékárníků dělá hotová kouzla. U léků do 300 Kč ji zvyšuje o 1-2% oproti rokům předcházejícím a u dražších léků ji o něco snižuje a navíc ji tím specielním vzorečkem trošku snižuje u všech léků tak, aby její snížení vykrylo vládou navýšené DPH u léků z 5 na 9%. Srozumitelně řečeno – zákonem Julínek daroval majitelům lékáren z každé položky na receptu 30 Kč (ročně cca 100 milionů receptů s průměrně necelými dvěma položkami na receptu) tj. cca 6 miliard, aby tito museli zaplatit z této částky DPH, o což jim klesne jejich zisk – dle Julínka jsou vlastně chudáci. Zajímavé je, že chudáci nejsou ti, co musí těch 6 miliard zaplatit z vlastních kapes.
Současně Julínek vyhláškou o něco snížil obchodní přirážku oproti roku předcházejícímu, ale toto snížení je vzhledem k poplatku za položku na receptu skoro bezvýznamné. V této souvislosti mě napadá podobná otázka jakou položil soudce : „ za co musím zaplatit za položku na receptu 30Kč soukromému podnikateli – majiteli lékárny, když za svoji práci a náklady s ní spojené dostává marži zaplacenou mojí zdravotní pojišťovnou ?“ Na to neumí odpovědět ani Topolánek ,ani Julínek. Je to však pro obchodníky dobrá inspirace. K ceně zboží a obchodní přirážce si můžete navíc přisadit i Julínkovné, nebo spíš Cikrtné?
Z následného vystoupení ministra Julínka mi bylo spíš smutno a nerozesmálo mě ani neustálé grimasování a mávání ručičkami, které za jeho zády předváděl skutečný ministr zdravotnictví Cikrt. Na otázku předsedy soudu, zda poplatky mají regulovat i děti v inkubátorech a lidi v bezvědomí, odpověděl Julínek, že ano. Překvapený soudce se znovu optal, jak to má tyto lidi zregulovat. Julínek odpověděl, že tak, aby nečerpali nadbytečně péči. Předseda soudu nevěřícně: „tyto lidi?“ a Julínek na to: „celou společnost“. Pochopil jsem to tak, že díky poplatkům si všichni dobře rozmyslí se nechat hospitalizovat na ARO či zavřít do inkubátoru.
Jiný soudce slovutnému reformátorovi položil otázku, za co pacient vlastně těch 30 Kč platí. Nedočkal se odpovědi ani když se zeptal na totéž asi potřetí. Julínek neustále mlel, že jde o regulaci. Na logickou otázku : „ pacient zaplatí soukromému podnikateli 30Kč. Za co je vlastně platí, když tento podnikatel za práci pro pacienta dostane zaplaceno od zdravotní pojišťovny?“ nedokázal Julínek říci vůbec nic. Respektive řekl, že zaplatit musí, protože je to poplatek. A hotovo, šmitec. Nakonec všechny přítomné Julínek šokoval tvrzením, že z 30 Kč za položku na receptu nemá majitel lékárny ani korunu. Následně však přiznal, že z této částky musí zaplatit DPH. Přitom samotný Julínkův zákon suše konstatuje, že poplatek za položku na receptu je příjmem příslušného zařízení – tedy lékárny, tedy jejího majitele. „Ani kačku majiteli“ Julínek vysvětloval „vzorečkem“ v zákonu. Je vidět, že vůbec netuší co sám navrhuje a podepisuje. V zákonu žádný vzorec není, ten je v Julínkově vyhlášce, která se jmenuje Cenový výměr a stanoví výši obchodní přirážky lékáren.
S přirážkou, tedy marží lékárníků dělá hotová kouzla. U léků do 300 Kč ji zvyšuje o 1-2% oproti rokům předcházejícím a u dražších léků ji o něco snižuje a navíc ji tím specielním vzorečkem trošku snižuje u všech léků tak, aby její snížení vykrylo vládou navýšené DPH u léků z 5 na 9%. Srozumitelně řečeno – zákonem Julínek daroval majitelům lékáren z každé položky na receptu 30 Kč (ročně cca 100 milionů receptů s průměrně necelými dvěma položkami na receptu) tj. cca 6 miliard, aby tito museli zaplatit z této částky DPH, o což jim klesne jejich zisk – dle Julínka jsou vlastně chudáci. Zajímavé je, že chudáci nejsou ti, co musí těch 6 miliard zaplatit z vlastních kapes.
Současně Julínek vyhláškou o něco snížil obchodní přirážku oproti roku předcházejícímu, ale toto snížení je vzhledem k poplatku za položku na receptu skoro bezvýznamné. V této souvislosti mě napadá podobná otázka jakou položil soudce : „ za co musím zaplatit za položku na receptu 30Kč soukromému podnikateli – majiteli lékárny, když za svoji práci a náklady s ní spojené dostává marži zaplacenou mojí zdravotní pojišťovnou ?“ Na to neumí odpovědět ani Topolánek ,ani Julínek. Je to však pro obchodníky dobrá inspirace. K ceně zboží a obchodní přirážce si můžete navíc přisadit i Julínkovné, nebo spíš Cikrtné?