Nejprve bych se chtěl krátce pozastavit nad důvody vytvoření tohoto blogu. Jsme skupina vědců z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, kteří se zabývají tématy z oblasti „psychologie a internetu“ a s mírným znepokojením v poslední době sledujeme kvalitu článků v novinách a časopisech na populární témata jako jsou sociální sítě (Facebook), závislost na internetu, rizika internetu, kyberšikana, online vztahy atd. Množství článků je nepřehlédnutelné, avšak kvalita je velmi kolísavá, obecně však bohužel spíše nízká. Jelikož se těmito tématy již několik let zabýváme a současně jsme poslední roky psali primárně do zahraničí, pociťujeme určitý dluh k popularizaci tohoto tématu v ČR. Tento blog by měl být právě pokusem o smazání tohoto dluhu - chceme čtenářům přiblížit odbornější pohled na témata točící se okolo psychologie a internetu, chování lidí online, dopadů používání internetu na společnost a jedince atd.

V prvním článku bych chtěl začít troškou nudné statistiky, jelikož ta je potřebná pro pochopení některých dalších témat a také nám dává pozadí pro další úvahy.

Podle posledních údajů Eurostatu (2009) má přístup k internetu 54% českých domácností (z toho 49% broadband), což je poměrně hluboko pod evropským průměrem přístupu k internetu (65%). Na špičce Evropy jsou tradičně severské země – Nizozemí (90%), Švédsko (86%), Dánsko 83%. Podobné podíly uživatelů internetu jako my pak mají jižní státy (kde se lidé patrně raději vyhřívají na sluníčku :), jako je Španělsko (54%), Portugalsko (48%), Itálie (53%) a potom samozřejmě další postkomunistické země – Slovensko (62%), Polsko (59%), Maďarsko (50%). Za evropskou špičkou, ale i průměrem, tedy dle Eurostatu zaostáváme. Což ještě není samo o sobě zase tak zajímavé. Zajímavější už je, které skupiny lidí konkrétně zaostávají, což si ukážeme na následujícím grafu:



Graf ukazuje podíly uživatelů internetu u 8 zemí, data pochází z výsledků „World Internet Project“ (WIP - http://www.worldinternetproject.net) z roku 2007. Údaje u všech zemí by měly být založeny na reprezentativních vzorcích populace s výjimkou Číny, kde byl vzorek sebrán pouze v 7 městech. Tento a následující graf se liší od údajů Eurostatu v tom, že se nejedná o připojení domácností, ale o celkovou penetraci internetu, tedy i používání internetu z práce, školy, kaváren atd.

Podívejme se však na podíly uživatelů internetu v jednotlivých věkových skupinách. Vidíme, že v ČR používá internet přes 90% adolescentů 12 až 19 let, stejně jako v ostatních vyspělých zemích. Další věkové skupiny však již začínají zaostávat – u mladých dospělých 20 až 29 let máme slušnou penetraci okolo 80%, nicméně ve věkové skupině 50 až 59 let to je již jen 37% uživatelů internetu a nad 60 let pouze 14%. Používání internetu je tedy v ČR výrazně věkově stratifikované, zatímco u vyspělých států je situace jiná. Např. ve Švédsku, Austrálii či USA je nad 70-80% uživatelů internetu až do 59 let, podíl uživatelů výrazně klesá až od 60 let. Čeští mládí tedy z hlediska používání internetu za světem výrazně nezaostávají, zatímco od středního věku jsou nižší podíly velmi výrazné. Ponechme nyní stranou úvahy, co tyto čísla mohou znamenat (například) pro „evropskou konkurenceschopnost“ jednotlivých generací a podívejme se na další charakteristiku, kterou je vzdělání:



Data opět pochází z „World Internet Project“, srovnatelnost údajů z hlediska rozlišnosti jednotlivých systémů vzdělávání je mírně problematická, nicméně stále možná. Graf ukazuje pouze výsledky populace nad 26 let, aby byl ošetřen vliv studujících adolescentů a mladých dospělých. U Švédska chybí VŠ vzdělání, patrně z důvodu jiného systému vzdělávání.
Opět vidíme, že z hlediska vzdělání jsou v ČR velké rozdíly. Lidí se středoškolským a vysokoškolským vzděláním používá internet 66/75%, zatímco lidí se základním vzděláním pouze 16%, vyučených bez maturity 52%. U vyspělých států je situace opět odlišná, podíly uživatelů internetu už u lidí se základním vzděláním jsou výrazně vyšší – např. v USA 65%, ve Švédsku 43%, v Izraeli 64%. Čeští vysokoškoláci jsou tedy opět (téměř) internetově světově konkurenceschopní, zatímco méně vzdělaní výrazněji zaostávají.

Co tyhle údaje znamenají pro české uživatele internetu a další články tohoto blogu? Především, převážná většina vědeckých výsledků, které dále budeme prezentovat, pochází z „internetově“ a technologicky vyspělých zemí, jako je USA, Kanada a západní země Evropy. Tyto země jsou většinou vyspělejší než Česká republika z hlediska vyššího podílu uživatelů internetu a přístupu k širokopásmovému internetu. Tyto rozdíly však vedou k určitému paradoxu: průměrný český uživatel internetu je spíše mladší, má nadprůměrné vzdělání a také nadprůměrný příjem (vzhledem k české populaci), zatímco uživatelé internetu ve vyspělých zemích jsou „průměrnější“ vzhledem k příslušné cílové populaci. Srovnáváme-li pak průměrného uživatele českého internetu s průměrným uživatelem internetu v zahraničí, srovnáváme vlastně nadprůměrného Čecha s téměř průměrným občanem západní země, což může vést někdy k paradoxním výsledkům, že Češi jsou velmi vyspělými uživateli internetu ve srovnání se zahraničím (jak ukážeme příště).

(Doplněno na základě reakcí v diskusi:) Výše uvedený jev je možno vysvětlit například z hlediska věku uživatelů internetu. Čeští uživatelé internetu jsou mladší, častěji adolescenti a mladí dospělí do 30 let, kteří jsou na internetu velmi aktivní - častěji používají prakticky všechny komunikační a jiné aplikace. Oproti tomu v zahraničí je často 80% uživatelů internetu až do věku 59 let. Nicméně starší uživatelé častěji nepoužívají celou škálu internetových služeb, ale např. pouze e-mail plus web apod. Podrobněji problematiku "digital divide" rozebírá tento článek (Lupač & Sládek, 2008).

Při čtení výsledků výzkumů tak musíme vždy myslet na to, že tyto výsledky jsou v sociálních vědách velmi závislé na kulturním prostředí, ve kterém vznikly, a také na vzorku, ze kterého pochází. Mezi-kulturní srovnávání výsledků psychologických a sociálně vědních výzkumů je de facto samostatnou disciplínou (viz např. Journal of Cross-Culture Psychology). Výsledky výzkumů např. z USA nemusí být tedy vždy do českého prostředí zcela přenositelné a naše interpretace by měly být v tomto kontextu opatrné.

Omlouvám se tedy za poněkud nudný úvod, nicméně jsem považoval za nutné na začátku uvést tento kontext, který by měl pomoci pro pochopení dalších článků a výsledků.

Použité zdroje:
Eurostat. (2009) Internet usage in 2009 - Households and Individuals. WWW: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_OFFPUB/KS-QA-09-046/EN/KS-QA-09-046-EN.PDF
Lupač, P., & Sládek, J. (2008). The Deepening of the Digital Divide in the Czech Republic. Cyberpsychology: Journal of Psychosocial Research on Cyberspace, 2(1), article 2. WWW: http://cyberpsychology.eu/view.php?cisloclanku=2008060203