Nikdy mi nebylo příjemné veřejně opravovat a oponovat lidem, kterých jsem si vážil nebo vážím. Nicméně, po přečtení rozhovoru v MF Dnes s bývalým velvyslancem ČR v Kyjevě panem Baštou, se kterým jsme na Ukrajině působili souběžně v letech 2007 až 2010, to však udělat musím. Proč? Protože jeho rozhovor obsahuje řadu významných věcných nepřesností a chyb, často až úsměvných, není faktograficky přesný. Rozhovor v největším českém deníku proto uvádí čtenáře v omyl a vede ho k nepřesným a zavádějícím závěrům typu „Ukrajinci ovlivnili americké volby víc než Rusové“ nebo „USA se chovaly vůči Ukrajině jako dobyvačné impérium“.

Nejen v diplomacii je dobré a potřebné se opírat o fakta a objektivní informace, ke kterým máte, pokud možno, přímý přístup nebo je máte přímo od jejich zdroje. Události, o kterých pan velvyslanec Bašta hovoří, se uskutečnily v době (2013-2016), kdy už na Ukrajině nepůsobil. Já jsem ale stále měl unikátní možnost tam být přímo ve středu dění a každodenně sledovat a podílet se na tom, o čem pan Bašta mluví.

O jakých faktech mluvím? Pojďme si je rozebrat jeden za druhým ta nejdůležitější:

1) Pan Bašta tvrdí, že „Joe Biden skutečně přiletěl na Ukrajinu proto, aby zabránil vyšetřování svého syna podezřelého z korupce, a nechal okamžitě odvolat generálního prokurátora“ a dále „nejprve se zdálo nemožné tento arogantní rozkaz splnit, protože generálního prokurátora republiky může podle ústavy odvolat jen ukrajinský parlament. Jenže pomajdanská garnitura byla tak dobře vycvičena, že se nemožné stalo skutkem“.

Ve skutečnosti, tehdy Biden nejednal na vlastní pěst, ale představoval vládu Spojených států, které navíc nevystupovaly ve věci odvolání generálního prokurátora Šokina samostatně a „kolonialisticky“. EU měla tehdy takřka totožný postoj a to proto, že šlo o společné a koordinované kroky strategických partnerů, USA a EU, vůči Ukrajině. Za zmínku stojí fakt, že EU dávala skrze „diplomatická“ prohlášení svoji nespokojenost s působením Šokina jen několik měsíců po jeho jmenování!

V kritice činnosti generálního prokurátora Šokina ze strany EU a USA nikdy nezaznělo jméno společnosti Burisma, což měl být podle pana velvyslance Bašty hlavní důvod pro odvolání Šokina. Důvody pro odvolání byly mnohem závažnější a systémové. Šlo o to, že generální prokuratura, jako „starý“, post-sovětský vyšetřovací orgán blokovala antikorupční reformu, vytváření nových moderních a nezávislých antikorupčních institucí, jmenování jejích šéfů.

Tyto reformy, blokované Šokinem, byly podmínkou nejen pro finanční pomoc Západu, kterou kromě USA poskytovaly i EU (balík makrofinanční pomoci ve výši 1,8 mld eur) či Mezinárodní fond (až 16 mld dolarů), ale i pro zavedení bezvízového režimu s EU pro ukrajinské občany.

Další výhrady vůči Šokinovi ze strany mezinárodního společenství a ukrajinské veřejnosti se týkaly nečinnosti generální prokuratury při vyšetřování zločinů představitelů Janukovyčovy vlády a to nejen z dob Majdanu, ale i jejich dřívějšího zneužívání služebního postavení k obohacování se na úkor státu. Tato nečinnost například vedla k tomu, že EU musela postupně rušit sankce proti těmto spolupracovníkům Janukovyče, protože k jejich udržení chyběly důkazy a právní důvody, které měla dodat ukrajinská prokuratura.

V neposlední řadě sám Šokin také inicioval okamžitá odvolání svých náměstků, mladých proreformních prokurátorů, které podporovaly USA a EU, a kteří začali sami vyšetřovat staré představitele prokuratury (ke kterým patřil i Šokin) z mnohamilionových korupčních afér, čímž zbudily nevoli těchto „starých“ kádrů.

Shrnuto: Na odvolání Šokina netlačily jen Spojené státy, ale i EU, členem které je i ČR a jejíž velvyslanec, nástupce pana Bašty, chodil na pravidelné schůzky velvyslanců zemí EU, kde se výhrady k práci generální prokuratury a generálnímu prokurátorovi Šokinovi probíraly a formulovaly.

Když byl generální prokurátor Šokin odvolán, dokonce jsme zveřejnili stanovisko, ve kterém jsme tuto skutečnost uvítali jako otevření nových možností pro pokračování antikorupčních reforem. Opět, v tomto vyjádření EU nenajdete slovo „Burisma“.

K samotnému odvolání generálního prokurátora parlamentem stojí jen za zmínku fakt, že mezi poslanci, kteří toto rozhodnutí podpořili, byli i ti z opozice včetně těch považovaných za proruské a kteří by se určitě bránili označení „pomajdanská garnitura“.

Každý, kdo jen trochu sledoval fungování ukrajinského parlamentu po Majdanu, kdy bylo často složité najít parlamentní většinu mezi různorodými frakcemi, by se jistě podivil tvrzení pana Bašty, že americký viceprezident by toto dokázal jedním „arogantním rozkazem“.

2) Další argument pana velvyslance Bašty zněl takto: „americké prezidentské volby neovlivňovalo Rusko ve prospěch Trumpa, jak se demokraté snažili několik let marně namluvit lidem, ale naopak je ovlivnila Ukrajina ve prospěch Hillary Clintonové“.

Pan Bašta má na mysli zveřejnění důkazů v roce 2016 o tom, že tehdejší šéf štábu Trumpa Paul Manafort dostával načerno nezdaněné milionové honoráře od Janukovyčovy strany regionů (a dále i od ruského oligarchy Deripasky). Ano, načasování zveřejnění a předání těchto důkazů z tzv. „Černé knihy strany regionů“, která se mimochodem objevila na denním světle již na jaře 2014, asi nebyla s ohledem na nadcházející volby „náhodná“, ale kdyby nebyl býval Manafort zatajoval tyto trestné skutečnosti, nebyl by následně nucen odejít z pozice šéfa štábu Trumpa a poté by nebyl právoplatně odsouzen americkými soudy (i za krácení daní z příjmu).

Shrnuto: Za „ovlivnění voleb“ (a své odvolání) si Manafort mohl jen a jedině sám. A pro “náhodná“ zveřejňování informací vedoucích k trestnímu stíhání těsně před konáním voleb není nutné chodit nikam daleko, i v Česku s tím máme i my bohaté zkušenosti.

Srovnávat proto tento způsob a základ ovlivňování amerických voleb s tím, jak to dělali Rusové, je proto nekorektní. Na jedné straně je usvědčení z trestné činnosti, na druhé straně systematické ovlivňování skrze hackerské útoky a krádeže dat nebo cílené kampaně trollích farem na sociálních sítích.

3) Ohledně vyšetřování Burismy se v rozhovoru s panem velvyslancem dočteme, že „Lucenko s vyšetřováním korupce kolem Burismy pochopitelně nekvaltoval, a po dvou letech, kdy se nic nevyšetřilo, předal případ nově vzniklé instituci, Národnímu protikorupčnímu úřadu Ukrajiny (NABU)... V NABU se na vyšetřování podle přání Lucenka tiše zapomnělo.“

Tak zde jsem se vysloveně pobavil. Proč? Protože Jurij Lucenko, následník Šokina na pozici generálního prokurátora, zaprvé nemohl NABU nic přikázat z důvodů formálního rozdělení kompetencí mezi těmito orgány. Práci NABU mohla dozorovat a úkolovat jedině nově vytvořená Specializovaná antikorupční prokuratura (SAP). A navíc, zadruhé, mezi NABU a Lucenkovou generální prokuraturou od samého počátku vzniku NABU rozhořel velmi nekompromisní a tvrdý konflikt. Docházelo k tomu, že šéf NABU a generální prokurátor na sebe vzájemně podávali trestní oznámení, oba orgány si občas navzájem pozatýkaly své příslušníky, anebo vedly odposlechy a sledování svých konkurentů. Představa, že Lucenko spolupracuje s NABU je skutečně mimo realitu.

K vyšetřování Burismy je zde nutné poznamenat několik skutečností, o kterých se v rozhovoru s panem Baštou nedočtete:

Vyšetřování Burismy zahájil ještě Šokinův předchůdce, první post-majdanovský prokurátor Jarema. Šlo o jeden z desítek případů vyšetřování firem společníků a spolupracovníků bývalého prezidenta Janukovyče, ke kterým došlo ještě do Majdanu (2010-2013). Většinou se jednalo o nelegální získání prostředků ze státního rozpočtu nebo zneužití služebního postavení.

Toto byl i případ Burismy, která tehdy získala několik povolení a licencí k těžbě plynu. Majitelem Burismy byl pan Zločevskyj, šéf ministerstva ekologie, které tyto licence a povolení… rozdělovalo. Cílem vyšetřování bylo zjistit, zda nedošlo k nezákonnému získání těchto licencí a zda Burisma zaplatila za tyto licence tržní cenu.

Vyšetřování bylo zastaveno za prokurátora Lucenka, kdy Burisma doplatila dlužnou částku na poplatcích za získané licence.

Hunter Biden se stal členem správní rady Burismy až po Majdanu, tedy až poté, co Burisma získala výše zmíněné licence a povolení. Biden junior tedy neměl žádný vztah a podíl na těchto činnostech, která tehdy vyšetřovala generální prokuratura.

Jediné, co je možné nejen jemu, ale také bývalému polskému prezidentu Aleksandru Kwasniewskému, který se stal členem správní rady spolu s Hunterem Bidenem, vyčítat, je fakt, že se spojili své jméno s takovými lidmi a jejich firmami, jako je pan Zločevskyj a Burisma.
Shrnuto: Případ Burisma byl jedním z mnoha podobných vyšetřovaných po Majdanu. Až do letošního roku, kdy byl v USA politicky použit, o něm mělo tušení jen pár zasvěcených.

Samozřejmě, fakt, že syn amerického viceprezidenta působil ve firmě takové „toxické“ osoby, není ideální ani z morálního a etického pohledu. Nicméně, na rozdíl od Paula Manaforta, nebyla Hunterovi Bidenovi prokázána žádná trestná činnost.

Závěrem shrnuto a podtrženo: Rozhovor s panem velvyslancem Baštou obsahuje výběr tvrzení a převrácených argumentů, které ve výsledku selektivně vrhají špatné světlo pouze a jen na Ukrajinu, což je tradiční disciplínou ruské propagandy. Realita však byla a je o hodně pestřejší. Také je nutné znát souvislosti a pozadí těchto událostí, o kterých hovořil pan Bašta. Bohužel, český čtenář toto neví a nezná. Proto doufám, že moje vysvětlení, uvedená výše, vám aspoň trochu pomohou se zorientovat v této problematice.