Uplynul rok od propuknutí kauzy Vrbětice. Tehdy jsme byli kvůli covidu zavření doma, tak jsem sledovala dění a místo setkávání s přáteli si všechno zapisovala, aby se mi z toho nerozskočila hlava. A když už máme to výročí, zvu vás, abyste si to zopakovali se mnou.


Otevírám papírový sáček se sušenými bylinkami. Dostala jsem je jako dárek – že prý když si z nich správným způsobem připravím čaj, bude se mi lépe spát. Z nasládlé vůně vycházející ze sáčku se pokouším uhodnout, co se to vlastně chystám vypít, a zároveň stavím na sporák rendlík s vodou. Bylinky je třeba zavařit těsně předtím, než nastane bublinový var, tak zatím usedám ke kuchyňskému stolu, abych si zastrkala myšlenky i události posledních dnů do správných přihrádek.

Začnu přihrádkou POLITIKA, ta už trochu přetéká. Zrovna se totiž spekuluje o tom, zda je pravda to, co říká pan vicepremiér a ministr vnitra, který je ještě do zítřka i ministrem zahraničních věcí – že totiž jeho zrušená cesta do Moskvy byla kamufláž. To by bylo podle bývalého velvyslance v Rusku srovnatelné s Velkou fintou Jeana Paula Belmonda. Jen mu to teda trochu pokazil pan premiér, když mu tu vymyšlenou cestu zakázal.

Možná bych měla připomenout, že jde o to, že tu agenti prováděli akci a asi to zpackali, protože to dopadlo, jak to dopadlo, jak nám vysvětlil pan premiér. Zkrátka agenti prý provedli teroristický útok na zboží bulharského podnikatele. „Vy můj názor neznáte, tak nevím, proč o něm mluvíte,“ doplnil pan premiér. Jistě k tomu časem řekne víc, ale nejdřív to musí ještě podrobněji probrat s panem vicepremiérem. Jaký je asi rozdíl mezi dvojitým ministrem a dvojitým agentem? Nějak mám pocit, že na události tohoto druhu zatím v hlavě vhodnou přihrádku nemám. Sice jsem před pětadvaceti lety překládala knížku o ultrateroristickém útoku sekty Óm šinrikjó v tokijském metru, ale o útocích na zboží se tam, myslím, nic nepsalo. Kromě toho se jistý komunistický poslanec v poslanecké sněmovně nechal slyšet, že za výbuchy stojí privatizace.

Vyšetřovatelé podle vicepremiéra udělali dobrý kus práce. „My jsme něco podnikali a oni něco počítali. Vy mě tady zkoušíte? Něco je teorie a něco je realita. My jsme si zavolali pana velvyslance a dali jsme mu napít.“ Sedm lidí potřísnilo budovu ruské ambasády kečupem. „Ta vaše necesta do Moskvy byla součástí nějaké hry?“ „Já nemůžu říct všechno, ale jestli si myslíte, že jsme plánovali velezradu, tak je to z říše snů.“

Já mám sny poněkud jiného druhu. Třeba na dnešek se mi zdálo, že jsem musela šlapat zelí. Trochu mi vadilo, že si musím sundat tlusté ponožky, protože mi jednak byla zima, a pak to zelí taky nebylo zelí, nýbrž kolíčky na prádlo. Byly různých barev a tvarů a já se bála, že mě budou tlačit do chodidel. Vůbec to ale nebolelo, kolíčky mi pod nohama pěkně praskaly a nakonec stačilo jen odstranit drátěná perka a vznikla z nich jemná pestrobarevná drť. Ale počkat – tohle už vlastně patří do jiné přihrádky! Snad KULTURA?

Bambitka dvojka má velmi silné téma, a to je rodina. Aha, to je druhý díl české pohádky, který zrovna začali točit, a ne druhá fáze beztrestného vracení ilegálně držených zbraní. Prima, tak to jsem ve správné přihrádce. Méně potěšující je ovšem skutečnost, že z veřejných projevů postupně mizí komparativ adjektiv, místo stupňování se používá příslovce více. Pan premiér zhodnotil výroky ministra kultury: „Zahrál toho Hamleta neuvěřitelně a mohl by jít klidně do Národního divadla.“ Obsah prý nehodnotil, protože mu nerozuměl. V Římě poblíž arény Circus Maximus vyvěsili na protest proti vládním opatřením přijatým v souvislosti s koronavirem na prádelní šňůru červené a žluté spodky.

„Lidem se snažíme působit na ně v rámci prevence.“ Tak to patří asi do přihrádky ZDRAVÍ A ZDRAVOTNICKÉ POMŮCKY. Fajn. Lupnu tam i toho pána, kterého jsem potkala v pátek po setmění před hotelem Olympik. Měl respirátor nasazený na hlavě místo jarmulky. Povinné testování antigenními testy odradí rodiče od toho, aby do školy posílali viditelně nemocné děti. Když budeme zlobit, budeme v létě nosit respirátory.

V přihrádce NEZAŘAZENO asi i dnes pár kousků zůstane. Mluvčí pana prezidenta se na twitteru vyjádřil k plánovanému zdražení jízdenek v pražské hromadné dopravě. Po poslanci, který se onehdy popral, je požadována dezinfekce řečniště. Plán je nerealistický z pohledu času a slovo čučkaři u nás prý zdomácnělo.

Nesmím ovšem zapomenout na přihrádku SPORT. Rozestupy mezi dvoučlennými skupinami sportovců na hřišti byly zmenšeny z deseti metrů na čtyři. A nakonec POČASÍ. V každé chvíli může být za pět minut zase jinak a k tomu tu máme přeháňky. Pokud jde o Brno, neměřitelné množství, ale pár vloček tam také dopadlo a do údolí nateče studený vzduch. Na horách opět nasněžilo, na Ovčárně ve čtvrtek leželo až sto čtyřicet centimetrů sněhu. Duben zatím vypadá na jeden z nejchladnějších od roku 1941.

Uf. Roztříděno! A pokud vás zajímá, jak to dopadlo s vodou na moje bylinky, tak asi stejně, jako si to napsala kdysi do deníčku jedna babiččina sestřenice: „Přejíti varem znamená, počne-li se voda vařiti od jednoho okraje hrnce k druhému, jest přejitím varem hotová.“