Je velice zajímavé sledovat diskuze, které uvnitř romské komunity rozebírají téma sčítání lidu a zejména jednu magickou kolonku: NÁRODNOST. Přihlásit se ke své romské národnosti, či nikoliv? Co člověk to názor a právě v této napjaté době se nám vyprofilovali dva diametrálně odlišné názorové proudy. Argumentace je někdy mimo mísu, někdy naopak velice pádná a racionálními názory podložená. Pokusím se oba tyto názorové proudy zachytit v jejich názorech, které považují za stěžejní.


Nehlásit se k romské národnosti

1. Historie varuje Romy před jakoukoliv formou podchycení stavu, počtu atd. Tyto údaje totiž posléze byli zneužity a koncentrace, separace, genocida na sebe nedali dlouho čekat. Můžeme se dočkat repeté? Tento názor je velice rozšířený.

2. Bojkot Agentury pro sociální začleňování v romských lokalitách, parazitujících „neziskovek“ a zbytečných poradních orgánů Vlády ČR. Tam, kde oficiálně nežijí příslušníci romské národnosti nemá smysl živit armádu řešitelů, jejichž výsledky práce jsou tristní, ač výroční zpráva hýří superlativy. Cílová skupina stejně z Romovodů živa není a k lizu se dostávají jen vychytralí experti na problematiku. Relevantní údaje vzešlé z tohoto sčítání budou jen a pouze sloužit jako alibi pro čerpání financí na řešení tzv. romské problematiky, avšak zjevně tu nepanuje vůle vyřešit a Romové samotní jsou drženi mimo hlavní proud. Hrstka profesionálních Romů sice smočí zobáček, ale v celkovém kontextu jejich aktivity působí bez tak kontraproduktivně. Takže nehlásit se k romské národnosti a tím pádem tento etnobyznys ranit na velice citlivé místě. Tam, kde oficiálně nejsou Romové není potřeba řešit romskou problematiku. Kolik, že to Romů oficiálně dle GAC žije ve vyloučených romských lokalitách? Jediný relevantní údaj je číslo cca 12 000 osob hlásících se k romské národnosti na území ČR, ale v těch inkriminovaných lokalitách jich žije řádově mnohem více. Kam na ty čísla chodíte lidi?

3. Pak tu jsou pochopitelně tzv.“ poturčenci, prý horší Turka“. Kteří nevnímají rozdíl mezi národností a státní příslušností, respektive nechtějí vnímat. Považují se jen a pouze za Čechy. Asimilace slaví úspěch.

Hlásit se k romské národnosti

1. V tomto případě jde o morální stránku věci. Naši pra rodiče byli vyvražďováni a za to, že jsou Romové a my bychom měli ctít jejich památku a hrdě se k tomuto odkazu hlásit. Krev není voda a národní hrdost se pochopitelně nese světem spolu s nacionalistickými tendencemi, které hledí ke světlejším zítřkům v podobě vysněného samostatného romského státu. Je to sice extrémní argument, ale nikoliv se zanedbatelným počtem příznivců. Národovecká stránka svěci je velice rozšířenou agitkou.

2. Ve hře je také strach ze ztráty identity, pošlapání kulturních tradičních hodnot a počeštění, které v konečném důsledku bude znamenat vyhynutí našeho druhu. Radikální skupiny, které tímto způsobem uvnitř komunity čeří vodu mají dost příznivců.

3. Pak tu jsou romští pragmatici a stratégové, kteří vnímají, že napřiklad pokud by se v Ústeckém kraji k romské národnosti přihlásilo víc obyvatel než 0,2 procenta při sčítání před deseti lety, mohli by Romové mít větší vliv na samosprávu. Pokud se při sčítání ukáže, že v některé obci je deset procent obyvatel příslušníky některé menšiny, mají nárok na vytvoření speciálního výboru, který bude mít větší vliv na dění v obci. Může například rozhodovat o vytvoření dvojjazyčných nápisů, taková menšina má také právo na komunikaci s úřady ve svém jazyce. V kraji stačí pro větší vliv menšiny pět procent obyvatel.

Toto je lehký výcuc z toho co všechno se Romům v ČR nyní honí hlavou a je to důsledek jen jedné jediné kolonky ve formuláři. Bizardní, až kafkovsky mrazivé a přitom surealistické jak ty hodiny od Salvatora Dalí. Takhle nějak rozpolceně očekávám březnovou návštěvu sčitatele.