Setkání papeže Františka s několika tisíci Romy a Sinty se odehrálo 26. října. „Cílem akce je připomenout Romům a celé komunitě otevřenost církve pro ty, kteří žijí na okraji společnosti,“ sdělil před setkáním Vatikán.
Prezident Evropského fora Romů a travelerů (ERTF) Gheorghe Raducanu v otevřeném dopise papežovi napsal, že „nevědomky podpořil marginalizaci a diskriminaci Romů“. Ke kritice se připojil také William Bila, který přispívá na blog Evropského centra pro práva Romů. Bila se zaměřuje mimo jiné na papežův výrok, ve kterém prohlásil, že by romští rodiče neměli bránit svým potomkům chodit do školy.

Papež František vystoupil 26. října na setkání s několika tisíci Romů a Sintů, během něhož udílel posluchačům rady mimo jiné na téma soužití, vzdělání a také jak být dobrými křesťany. Pokud by se jednalo o setkání se zástupci Ministerstva školství ČR, tak bych nejspíš očekával výtku o segregovaném školství. Pokud by se jednalo o delegaci vysokých představitelů Francie, tak by nepochybně zazněla z úst Náměstka Kristova výtka ohledně politiky vystěhovalectví Romů v zemi galského kohouta. Pokud by se jednalo o delegaci zástupců medií a šiřitelů veřejného mínění, nepochybně by Svatý otec nabádal k zastavení šíření negativního obrazu Romů.
26. října však na setkání s šéfem Svatopetrského úřadu nebyl nikdo z výše jmenovaných, ale jen a pouze Romové a slova papeže Františka směřovala právě k nim/nám.
My Romové jsme většinou věřící, věříme v Boha a jsme zpravidla katolíci. Avšak téměř všichni Romové jsou pověrčiví. Věří v bludy, jakými jsou duchové zesnulých, spiritizmus, věštectví, okultní záležitosti, kartářství. Spousta Romů se těmto zvrácenostem aktivně věnuje. Papež nám svým poselstvím nevyčetl naše hříchy, ani výše zmíněné nešvary, ale tak jako kdysi před tisíci lety jeden tesař z Nazaretu jasně dal najevo, že o nich ví. Svým projevem toho dne prostě sdělil Romům to biblické:“ Jděte v pokoji a dál již nehřešte!“ A to nepochopení papežova poselství ze strany romských aktivistů, kteří papeže kritizují, je smutnější, než jejich dětinskost a přízemnost. Protože právě oni ovlivňují veřejné mínění uvnitř komunity. Romští zástupci svou kritikou papeže, dávají jasný signál všem Romům.
Je naprosto zjevné, že si mnozí Romé zvykli na to, že kritika jich samotných není korektní, že my za to nemůžeme, že ten svět kolem nás je prostě nepřátelský. Prostě jsme krom rezignace na změnu zevnitř, navykli na obžalobu svého okolí. Diskriminaci kolem sebe poznáme, ale pozitivní diskriminaci, jakou je třeba nová Koncepce romské integrace, vítáme. Pokrytectví je nám vlastní.
Třísku v oku druhého vidíme, ale břevno ve svém vlastním nikoliv. Kritika papeže je hanebnost, která padá na naši hlavu.