Akcie vs. zlato vs. nemovitosti vs. dluhopisy. Co nejlépe uchová hodnotu pro vaše vnoučata? Udělala jsem přehled, který vám usnadní výběr nejvhodnější dlouhodobé investice.

Co dlouhodobě nejlépe uchovává hodnotu? Z různých stran slyšíme různé názory. Někdo tvrdí, že nemovitosti, jiní zase že zlato, dluhopisy nebo akcie. Jelikož nemám ráda, když nejsou investiční tvrzení podloženy pevnými daty, tak jsem pro lepší zorientování připravila přehled na základě spolehlivých historických údajů.

Nedávno jsem narazila na brožurku, která prezentovala investice do fyzického zlata. Na první pohled byla sympatická a graficky docela pěkná, nicméně obsahově to bylo jedno velké fiasko. Brožura totiž obsahovala nepřiměřené prodejní triky, které dokáží neznalého investora uvést v úplný omyl. Začalo to grafem vývoje zlata na burze. Určitě, proč si taky nedát do brožury vývoj zlata, že ano?! Problém ovšem byl, že graf v brožuře končil v roce 2013, kdy se zlato dostalo na historicky nejvyšší úroveň. I když byla brožurka určena pro rok 2017, tak nikde nebylo napsáno, že od maxima v roce 2013 došlo k markantnímu propadu ceny zlata o přibližně 30 %.

Když jsem otočila o stránku dál, tak jsem narazila na docela vtipný text, který doslova pojednával o tom, že zlato si dlouhodobě drží výnos 15 % p.a.. Tohle je velmi klamavý údaj, jelikož od roku 1940 (v brožuře uváděný jako referenční rok) je průměrné roční zhodnocení zlata 4,7 %. Vyšší průměrné roční zhodnocení si od roku 1940 drží nemovitosti s 9,8 % (růst ceny + nájem) a úplně to nejvyšší průměrné roční zhodnocení si drží akcie s 11,1 %. To je dáno tím, že cena akcií (konkrétně americký index S&P 500) má v dlouhém období konstantně rostoucí tendenci a reinvestice dividend také generuje značný výnos.

Zlato takové výkonnosti nemůže dosahovat, jelikož samo o sobě nemá produkční schopnosti a tím pádem nenese žádný úrokový nebo dividendový výnos. To potvrzují i data, kdy od roku 1940 do konce roku 2016 akcie zhodnotily kumulativně o velkolepých 305 930 %, zatímco nemovitosti zhodnotily o 120 183 %, zlato pouze o 3 251 %, dluhopisy o 1004 % a pokladniční poukázky o 249 %.



V uvedené tabulce se počítá s reinvesticí dividend, úroků a výnosů z nájmů. Taktéž se počítá s tím, že investor dokáže reinvestovat i malé částky. Tento předpoklad je mírně nereálný zejména u nemovitostí, kde jsou vyšší limity na vstupní investici. U nemovitostí ale lze tento problém kompenzovat možností snadného získání financování od banky.

Pokud by člověk v roce 1940 jednorázově investoval jenom svoji tehdejší roční mzdu 10 000 Kč do akcií, tak by se jeho potomci mohli v roce 2016 těšit z portfolia o velikosti 30 592 962 Kč, z nemovitosti by to pak bylo 12 018 321 Kč, ze zlata už jen 325 072 Kč, z dluhopisů by to bylo 100 407 Kč a z pokladničních poukázek jenom pouhých 24 927 Kč.

Nejvíce výstižný příklad uchování hodnoty si ukážeme na autě Škoda Superb za 700 tisíc Kč. Nákupem zlata v hodnotě průměrné roční mzdy z roku 1940 došlo k uchování hodnoty, za kterou bychom teď koupili maximálně polovinu jednoho Superbu. Investice do akcií uchovala hodnotu nejlépe, jelikož člověk si takových Superbů nyní může koupit hned 44. Nemovitostní investice zachovala hodnotu na 17 Superbů. Investice do pokladničních poukázek, což můžeme použít jako alternativu pro běžné a spořicí účty, by nám teď dopomohla maximálně k hodně ojetému Fiatu Multipla (anebo 4 % Superbu).

Investoři by neměli hned skočit na marketingové vyjádření a spíše by měli ověřovat investiční myšlenky pomocí dat. Není to tak složité, jak to na první pohled vypadá. Údaje uvedené v tabulce lze na internetu dohledat a následně zpracovat za méně než půl hodiny.

Těchto 30 minut může rozhodnout, jestli za 76 let budou mít vaše vnoučata peníze na nákup 44 Superbů nebo 17 Superbů anebo budou jezdit v ošuntělém Fiatu Multipla :-).