18. 05.

Hymna na exil

Zmínil jsem se ve svém blogu Zelený smog o Hymně na exil Stefana Zweiga a mnozí čtenáři mě žádají, abych jim tento text poslal.
Rád vyhovuji. Rozšiřoval jsem tento text již od roku 1970 a dokonce jsem o něm psal v jednom ze svým článků v sedmdesátých letech o normalizaci

Potomstvo nepochopí, proč jsme znovu museli žít v tak
hluboké tmě, když už jednou nastalo světlo.
Castellio, De Arte Dubitandi, 1562


Nezvolil jsem moto k závěrečné části Krieglova životopisu náhodně. Pochází z knihy S. Zweiga Svědomí proti násilí, přeložené a vydané v Praze v roce 1970. Kniha, popisující středověký konflikt mezi humanistou Castelliem a náboženským fanatikem Kalvínem a situace ve středověké Ženevě, se stala bestsellerem, byla okamžitě vyprodána a při vlně domovních prohlídek v roce 1972 její výtisky byly dokonce zabavovány policií. Není divu, Zweigův popis Kalvínovy diktatury v Ženevě je jako opsán z normalizace v Československu: "... všechny domy mají rázem otevřené dveře a všechny stěny jsou najednou ze skla. V kterémkoliv okamžiku, ve dne i v noci, může zabušit na vrata klepadlo a člen "duchovní" policie může přijít na "vizitu" ... výslechy trvají celé hodiny, neboť v ordonancích se říká: "vyšetřování je nutno věnovat co nejvíce času a počínat si důkladně"... Zbožný policista ... sáhne do knihovny, není-li tam zastrčena nějaká knížka neopatřená razítkem konsistoře ... Toto nesnesitelné střežení každého jednotlivce se stává ještě nesnesitelnější tím, že k oněm úředně pověřeným a placeným hlídačům se přidruží záhy i nesčíslné množství špehů z ochoty. Neboť všude, kde stát udržuje své občany v teroru, bují odporné býlí udavačství. Kde je denunciantství v samé zásadě nejen připuštěno, ale dokonce požadováno, stávají se denuncianty i lidé jinak poctiví ..." A všechno, všechno je v Ženevě i v Praze zakázáno: "... je zakázáno dát bez povolení vytisknout knihu, je zakázáno psát do zahraničí, je zakázáno umění ve všech formách, jsou zakázány obrazy a sochy svatých, je zakázána hudba ... Je samozřejmě zakázán sebemenší stín a záblesk duchovní svobody ve slově mluveném nebo tištěném. A jako nejhorší zločin ze všech zločinů je zakázána jakákoliv kritika Kalvínovy diktatury: výslovně je vybubnováno varování, aby se nikdo neopovážil "mluvit o věcech veřejných jinak než v přítomnosti rady."
Metody, způsoby a protivníci se nezměnili: stejně jako ve středověku v Kalvínově Ženevě stojí i dnes v Československu svědomí, svoboda a tolerance proti fanatismu, teroru a násilí. Jenom terminologie je jiná: namísto kacířů máme revizionisty či zrádce, prověrky a Státní bezpečnost nahradily inkvizici, Státní úřad pro tisk nahradila konzistoř a místo Písma svatého máme sebrané spisy klasiků a učení všech učení. "Když uvažuji o tom, kdo je vlastně kacíř, nenalézám nic jiného, než že za kacíře označujeme všechny ty, kteří nesouhlasí s naším názorem", napsal Sebastian Castellio v šestnáctém století. Neplatí tohle všechno až do dnešního dne?

Více »

17. 05.

Zelený spam

Před několika dny jsem byl požádán, abych podpořil kandidáta strany zelených ve volbách do Evropského parlamentu. Odpovídám na tuto žádost úvahou, která má snad širší význam a může zaujmout hlavně mladší čtenáře mých blogů. Proto svůj text uveřejňuji.

Více »

17. 05.

Konec slušnosti v Čechách

Tento můj postesk, pravděpodobně ne první, vyšel v MFDnes.

Více »