Úvahy o naší energetické politice

O vnitřní bezpečnost naší země se stará ministerstvo vnitra, o vnější ministerstvo národní obrany. Nikdo neočekává, že tato ministerstva budou přispívat k našemu rozpočtu. Naopak. Politici jsou smířeni s tím, že činnost těchto složek nás bude dost stát.
Dokud bylo energie relativně dost, měla naše země i ministerstvo energetiky, i když pojem energetická bezpečnost se tenkrát příliš nenosil. Když jsem ve švédském exilu v roce 1975 uveřejnil článek Energie, svoboda a nezávislost, kroutili nad ním i nejvzdělanější švédští politici hlavou: Energie a svoboda? A nezávislost? Co je to za nesmysl?
Uplynulo necelých 40 let a i naši politici se naučili bez potíží uvedené pojmy spojovat. Ne však s dostatečnou hloubkou poznání.

Nějak to nefunguje

O energetickou bezpečnost se dnes naše vláda může starat pouze prostřednictvím podniku, jehož je majoritním vlastníkem a který vyrábí a částečně distribuuje větší část nejdůležitějšího energetického tovaru, tedy elektřiny. Zbytek české energetiky byl totiž levně rozprodán.
Vláda může ČEZ řídit pouze prostřednictvím dozorčí rady, ve které má většinu. Dozorčí rada může rozhodovat o politice podniku ČEZ, jmenovat či odvolávat jeho funkcionáře, má rozhodující vliv i na základní finanční politiku.
Náš problém spočívá v tom, že veskrze zkorumpované české politické prostředí si z dozorčí rady ČEZ udělalo krmítko či trafiku nejen pro vysloužilé politiky. Členství v dozorčí radě je královsky honorováno a kromě finanční odměny s ním souvisí i jiné prebendy: účast na zisku, auta, pojistky atd. Při retroaktivním pohledu na členy dozorčí rady ČEZ bychom tam našli řadu zajímavých osob: třeba imanželku jednoho z bývalých premiérů. Znalost energetiky není podmínkou.
Platí to bohužel nejen o dozorčí radě ČEZ. Vládním zmocněncem pro dostavbu Temelína byl nedávno jmenován člověk bez jakéhokoliv energetického vzdělání!
Diskutoval jsem o problémech ČEZ smnoha našimi premiéry.
Jednou, když se česká média zalykala – střídavě závistí, rozhořčením či obdivem – nad skoro miliardovou odměnou šéfa ČEZ, mi jeden z expremiérů omluvně řekl: „Zjišťoval jsem si to. Nastavení této odměny neschválila má vláda.“ Nebyl jsem asi příliš slušný: „Není to hodně slabá útěcha, pane premiére?“
Dovoluji si tvrdit, že současné vedení ČEZ zřejmě nemá jasno, jaké jsou hlavní úkoly tohoto energetického gigantu: vydělávat finance pro sebe, své akcionáře včetně státu, či se starat o energetickou bezpečnost země?
Své tvrzení si dovolím ilustrovat dvěma příklady: 1) pochybnými investicemi firmy ČEZ do balkánské energetiky, které sice byly pro každého průměrného znalce Balkánu katastrofou, ale měly ukázat, jak dynamickým se ČEZ stává svými expanzemi. A 2) účastí ČEZ na fotovoltaickém boomu. První příklad svědčí o tom, že vedení ČEZchtělo uměle zvýšit cenu akcií, druhý svědčí o základní energetické negramotnosti: nebylo snad jasné, že parametry fotovoltaiky nastavili naši energeticky negramotní politici zcela neudržitelně? A ČEZ, místo aby upozornil svého hlavního pána, tedy stát, že udělal botu, se snažil na této pyramidální hlouposti přiživit. Obhajoba, že chtěl státu trochu zvýšit dividendy, je úsměvná: zvyšovat výnosy zdražením elektřiny a pobíráním státní dotace?!
Ceterum autem censeo: našim politikům chybí základní energetické vzdělání, ačkoliv si mnozí z nich troufají o energetice rozhodovat, dokonce i poskytovat rady. Jsem ochoten pro naše politiky dělat doškolovací kurzy: měli by však potom prokázat základní znalosti energetického slabikáře zápočtem.
Bez zápočtu by neměli mít právo usednout do parlamentu či Strakovy akademie. Ale neskrývá se někdy za „neznalostí“ podíl na dobrém byznysu?

Vzpomeňte na Sacharova

Česká politika se potýká ještě s jedním fundamentálním problémem: „čtyři versus čtyřicet“. Do parlamentu jsou totiž politici voleni na čtyři roky, energetickou koncepci nutno promýšlet a stanovit zhruba na čtyřicet let. Za uplynulých dvacet let navymýšleli naši politici energetických koncepcí skoro půl tuctu.
Dalším problémem, nejen českým, bývá zvolení zelených fundamentalistů do parlamentu. Křehké vládní koalice potřebují občas k udržení vlády pár hlasů. Neznalost energetického slabikáře vede často k tomu, že kompromisu je obětována energetická koncepce.
Před třiatřiceti lety varoval Andrej Sacharov, že bez jaderné energie Západ neubrání svou svobodu.
Není nejvyšší čas se zamyslet nad jeho slovy?