Uplynulý víkend jsem měl dva zajímavé, ale i lehce děsivé zážitky. V pátek jsem navštívil Moravský Krumlov, kde se na místním zámku slavnostně otevírala expozice Slovanské epopeje. Musím předeslat, že tento přesun Jihomoravskému kraji moc a moc přeji. Při této příležitosti se prezentovali nejenom ti nejdůležitější, tedy zástupci Prahy, Moravského Krumlova a Muchovy rodiny, ale i mnozí politici rozličných politických stran a hnutí. Mezi nimi i paní ministryně Klára Dostálová. Ta m.j. panu starostovi (a současně senátorovi) Třetinovi přislíbila podporu při rekonstrukci většinově zdevastovaného zámku slovy „zastavte se za mnou v únoru na ministerstvu a určitě se dohodneme“. Lehce mi zatuhlo, protože paní ministryně zcela přeskočila, že nás za měsíc čekají volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a její neochvějné přesvědčení, že bude na ministerstvu sedět i po volbách, mne přeneslo v čase před rok 1989, kdy měli ministři své posty jisté, volby nevolby. Paní ministryně je buď jasnovidec, nebo ví něco, co my ostatní ne...

Další silný vjem jsem měl po cestě z Moravy do Prahy. Na Barrandovském mostě umístili olbřímí předvolební reklamu hnutí Svoboda a přímá demokracie, na které je zobrazen předseda SPD s jasným sdělením: Rodina na 1. místě. SPD obecně nešetří hesly o tradiční a dobře fungující rodině, zvýšení porodnosti v pracujících rodinách, a podobně. Nevím, zda sympatizantům SPD dochází, že hlavní tvář takového hesla, Tomio Okamura, je rozvedený, má z prvního manželství jednoho syna a libuje si ve střídání partnerek, jejichž hlavním znakem je mladý věk a vnější atraktivita. Takto skutečně tradiční a fungující rodina nevypadá. Má to asi stejný efekt, jako zvolit za propagátora abstinence a zdravého životního stylu pana Ing. Zemana, t.č. prezidenta naší tolik zkoušené země… Čili ujištění, na které skočí jen mentálně slabší jedinec.