Z ODS zazněl nečekaný návrh, že by jedno z uvolněných míst na Ústavním soudu mohl obsadit nejdéle sloužící člen Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, Marek Benda. Nevím, kterou jasnou hlavu tato skutečně smělá myšlenka napadla, ale v každém případě nebyla příliš šťastná. Můžeme si o Marku Bendovi myslet, co chceme, ale tak přísnou kritiku, která by se při projednávání jeho kandidatury bezesporu strhla, mu nepřeji.

V první řadě je vůbec otázkou, zda splňuje zákonný předpoklad nejméně desetileté aktivní činnosti v právnickém povolání. Být poslancem Parlamentu ČR, byť s vysezenými třiceti lety, ještě neznamená vykonávat právnické povolání. To splňují najmě soudci, notáři, advokáti, podnikoví právníci, akademici, prostě osoby, u kterých je pro výkon činnosti či povolání vysokoškolské vzdělání v oboru právo podmínkou. Což pro poslance samozřejmě neplatí.

A teď to nešťastné vzdělání. Být absolventem plzeňských práv určitě není nic k chlubení. A tato podezřelá právní kvalifikace je ještě umocněna konzultantem diplomové práce potencionálního ústavního adepta, kterým nebyl nikdo jiný, než docent Milan Kindl. Čili osoba, která je synonymem pro rychlostudium, korupci a prapodivné plnění studijních povinností na Západočeské univerzitě. Mít takového mentora je na první dobrou terč, do kterého se každý s radostí trefí. A přiznejme, že zcela oprávněně.

A větší škraloup je zpackaná rigorózní práce, která vlastně žádnou prací nebyla, protože ji Marek Benda přetavil z práce diplomové. Jen roztáhl písmenka a zvětšil font. Což je fígl stěží akceptovatelný u žáka páté třídy základní školy, natož u kandidáta na ústavního soudce. A opět u tohoto podvůdku nechyběl zmíněný spiritus agens, doc. Kindl. Možná to Markovi Bendovi poradil právě on, aby svůj text uměle „nafoukl“. A není dobrým předpokladem pro funkci ústavního soudce podléhat vlivu takto provařené figury.

Stručně řečeno, kandidát na ústavního soudce by měl vedle těch nejvyšších morálních předpokladů splňovat i ty odborné. Měl by být uznávaným odborníkem, ideálně s bohatou publikační činností. A s doloženou aktivní právní praxí v zádech. Nic takového Marek Benda nesplňuje. A mám i vážné pochybnosti o jeho morální bezúhonnosti - s ohledem na švindl s rigorózní prací – byť si jeho postojů před rokem 1989 vážím.

Marek Benda by měl v klidu zůstat sedět další léta v Poslanecké sněmovně a do žádného dobrodružství s kariérou ústavního soudce se nepouštět. Protože by vůbec zákonným a senátním testem neměl projít. Z mnoha důvodů na Ústavní soud nepatří.