Jsem hlupák, idiot, dvojnásobný idiot a těžce mentálně retardovaný jedinec. Takto totiž označil Vladimír Kučera všechny, kteří s ním nesouhlasí, že Hitler byl politický génius, že vyvedl Německo z ponížení a dal mu vizi. Nesouhlasím, právě tak jako s tím, že kdo tehdy nepřistupoval k Hitlerovi s respektem, byl učiněný sebevražedný hlupák.

„Neuznat, že Adolf Hitler byl politický génius (byť současně i povrchní a populistický demagog, což se často nevylučuje), může jen idiot. Nesouhlasit, že vyvedl Německo z ponížení a ekonomické i politické krize, může pouze idiot dvojnásobný. Nepřipustit, že v danou chvíli zbavil německý národ pocitu takříkajíc žumpy a frustrace zatracenců a i mu dal vizi, že je znovu hybatelem světové politiky (představu jakkoliv postavenou na temných základech, a byť „podivnými“ metodami), to by mohl pouze těžce mentálně retardovaný jedinec. Konstatování těchto skutečností není fascinace, nýbrž čirý realismus. Nikoliv fascinace Hitlerem. Spíše respekt vůči Hitlerovi. Kdo by tenkrát nepřistupoval k fýrerovi s respektem, byl by učiněný sebevražedný hlupák. Respekt není ani fascinace ani souznění, rád bych naše mudrlanty upozornil,“ napsal Kučera ve svém článku.

Tyto nezvratné a věcné argumenty ukazují, že Kučera musí ztrácet nervy. Takto složitá věc se přeci neodbývá žvaněním na hospodský způsob. Nejde jen o Miloše Zemana, který tímto stylem proslul dlouho před Kučerou, vůči Peroutkovi mohou mít a mají své výhrady i další lidé - nekomunisté a nezemanovci.

Hitler uměl přesně střílet

Kučera se však dopustil i něčeho horšího, než je označování lidí s jiným názorem, než má on, za idioty. Kvůli tomu, aby mohl adorovat Peroutku, přiznává Hitlerovi něco na způsob legitimity v jeho počínání. V podstatě nám říká: ano, Hitler má na svědomí desítky milionů nevinných lidí, ale můžeme ho pochválit za jeho politického génia i za to, že vyvedl Německo z ponížení a dal mu vizi. Jakoby jedno s druhým nesouviselo a nebylo vzájemně podmíněné.

Němci (někteří) již necítili ponížení z důsledků porážky v první světové válce i proto, že Hitler začal masivně zbrojit a dal tak mnohým z nich práci. A protože, vedle pogromů, začal zavírat Židy do koncentračních táborů, čímž zahrál na strunu lidového antisemitismu. Oceňujeme snad Breivika za to, že umí přesně střílet?

Obrana před cizí látkou

Kučera uvažuje stejně jako Ferdinand Peroutka. Ten na počátku roku 1938, tedy v době, kdy Židé již pět let v Německu zaplňovali koncentráky, napsal v Přítomnosti mimo jiné i toto:

„Každý organismus brání se otravě cizí látkou. Lze předpokládat, že roztok židovského elementu v německém životě byl tak silný, že na to německý organismus reagoval jako na otravu… Počet židovských spisovatelů a žurnalistů byl přílišný, daleko větší než v kterémkoli jiném národě, přímo sensační počet. Jejich jazykové výkony, brány v celku, podstatně oddálily němčinu od její klasické podoby… Židovských spisovatelů a žurnalistů bylo v Německu příliš mnoho, aby se dali asimilovat německým duchem a prostředím. Spíše tam žili v přesile, a posilujíce se navzájem, zachovali si své zvláštnosti. Jest věcí Němců samých, jak to chtějí posuzovat ze stanoviska svého národního bytí. Ale je pravda, že polévka byla přesolena.“ Účast Židů na našem českém kulturním životě však byla dle Peroutky nepatrná, „všechna jejich činnost nemohla zastřít nebo zmásti naše základní české rysy…“ (Informace jsou z článku Peroutka a Židé novináře Adama Drdy, který rozhodně stojí za přečtení celý. Peroutka na toto téma napsal na počátku roku 1938 dva články - později přidal další. První nazval Něco o českém národu a o Židech. A jeho druhý článek má titulek Ještě jednou o té věci.)

Peroutka de facto píše: To, že Němci vraždí, zavírají a diskriminují své Židy, má své opodstatnění, my to však dělat nemusíme, jelikož jich u nás není tolik. Nejlépe budeme bojovat proti antisemitismu tím, že to tak zachováme.

To je daleko za hranou i tehdejšího pohledu na věc a, jak Peroutka sám píše ve svém druhém článku, již tehdy za to byl hojně kritizován. Nejde tedy o nějaké „vytržení z kontextu,“ jak mi psali někteří Peroutkovci po zveřejnění mého posledního Glosáře, kde to rozvádím trochu šířeji než zde. A souhlas s chováním nacistů k Židům nelze brát jako součást nějaké taktiky, jak někteří naivisté Peroutku omlouvají. Stačí si srovnat, jak psal o těchto věcech Karel Čapek, než ho čeští fašisté uštvali k smrti, a máme hned jasno.

Peroutka nebyl realista

Ne, Peroutka nebyl antisemita. A také nebyl fascinován nacismem a nenapsal o Hitlerovi, že je gentleman. V tom má Kučera pravdu, že Miloš Zeman je obyčejný tlučhuba. A jistě je třeba vše vidět vcelku Peroutkovy osobnosti a jeho bytí - jindy se projevoval jako demokrat, za ženu měl Židovku, sám byl v koncentráku… a jistě i díky tomu viděl po válce leckteré věci jinak.

Peroutka však také nebyl žádným realistou, jak o sobě rád říkával. Realistou byl právě Karel Čapek, který si na rozdíl od něj uvědomoval, že za určitou hranici člověk zajít nemůže, protože tím může napomáhat zhmotnění šílených představ. Peroutka z let 1938 a 1939 byl spíše něco na způsob vyznavače appeasementu, tudíž člověkem dostatečně naivním na to, aby si myslel, že ustupování zlu může zabránit jeho metastázi. Vztah společnosti k Židům pro něj byl nástrojem, jak tento postoj vyjádřit. Za přední českou osobnost ho rozhodně nepovažuji.