Na pražském Václavském náměstí dnes proběhla demonstrace, která měla být protestem proti komunismu a žádala obnovu demokracie a svobody. Vedle oprávněných výtek, směřovaných na komunisty, Babiše, Zemana atd., jsme se však dočkali i dost velkých trapností.

Zlý a hodný estébák

Někteří řečníci měli pravdu, že nyní nám znovu vládne jediná strana (ANO), aniž by k takovému mandátu získala dostatečný počet voličů. V této souvislosti správně poukazovali na to, že vládu vede někdejší agent StB, Andrej Babiš, kterému vždy šlo pouze o vlastní prospěch a zájem.

Potom však na pódium nastoupili jacísi dva zpěváčci a zahráli píseň Karla Kryla z konce 80. let o folkařích, které pronásleduje komunistický režim (Písničkářský bacil). Demonstranti jim poté nadšeně zatleskali. V písni Kryl oslavoval i Jaromíra Nohavicu a Jima Čerta, protože ji složil v době, kdy ještě nebylo známo, že oba spolupracovali s StB. Nohavica udával mj. i Kryla samého a Jim Čert udával za peníze, které od estébáků dostával. Je přitom jasné, že kdo brojí proti jednomu „estébákovi“, není věrohodný, když jiné z nich oslavuje.

Kremelští slouhové versus kremelský slouha

Padla také oprávněná kritika mířená na Miloše Zeman, že je coby kremelský slouha nebezpečím pro naši svobodu.

I tomu by se dalo zatleskat, kdyby demonstraci nespolupořádaly Strana soukromníků, financovaná senátorem Valentou (ten za ni i kandidoval), a iniciativa AUVA. Valenta je většinovým majitelem Parlamentních listů. A ty jsou odborníky hodnoceny jako jedno z dezinformačních médií - krom jiného vydávají i články, které podporují ruského prezidenta Vladimíra Putina a jeho politiku, včetně krádeže ukrajinského území, Krymu a Donbasu. A které bezostyšně hlásají rasismus a xenofobii a přispívají tak vrchovatou měrou k hnědnutí společnosti.

AUVA zase na svých facebookových stránkách obhajuje Valentu a v Parlamentních listech vidí běžné médium. Valenta je přitom pro demokracii potenciálně stejně nebezpečným oligarchou jako Babiš. A mimochodem: na rozdíl od Babiše má již soud za sebou, v roce 2004 byl pravomocně odsouzen ve fotbalové korupční aféře za navádění k podplácení k pokutě ve výši 350 000 korun a čtyřměsíčnímu podmíněnému trestu.

Jinak řečeno, Strana soukromníků a AUVA, které fandí Valentovi a jeho prokremelským Parlamentním listům, nadávaly na hradního kremelského slouhu. Může snad být něco trapnějšího?

Hnědnutí společnosti. Vadí, nevadí?

A konečně se někteří řečníci právem obávali spojení, jak říkali, neofašistů (Okamurova SPD) a komunistů společně s Babišem, jelikož to ohrožuje demokracii i svobodu zároveň. „Zaženeme hnědo-rudé kreatury do propadliště dějin,“ řekl odhodlaně jeden z řečníků a nešlo mu nedat za pravdu. Někteří řečníci připomínali zvěrstva, kterých se dopouštěli komunisti po čtyřicet let, kdy tu vládli. A vedle toho máme i zkušenost s českým předválečným fašismem koncem třicátých let (druhá republika i relativně krátké období před ní) a následujícím nacistickým protektorátem. Zvláště v kontextu těchto zkušeností je odhodlání čelit hnědo-rudé koalici chvályhodné.

Historik a poslanec ODS Pavel Žáček však chvíli potom ve svém projevu obhajoval ministerského předsedu Rudolfa Berana, který u nás za druhé republiky (tedy před tím, než nacisté zabrali celé území Čech a Moravy) de facto zaváděl fašismus. Jeho vláda se domohla zmocňovacího zákona, který ji umožňoval vládnout bez parlamentu (stejně jako Hitler v Německu), přijala některé protižidovské zákony po nacistickém vzoru, začala zřizovat pracovní tábory a nařídila vracení uprchlíků (včetně těch židovských) do Sudet obsazených nacisty.

Násilí a diskriminace druhé republiky na vlastních občanech se v mnohém shodovaly s tím komunistickým. Tak jak to vlastně je, vadí hnědá, nebo nevadí? Opět trapnost: jak by mohla hnědá nevadit, když používala stejné metody jako rudá? (O volebním spojení ODS se Stranou soukromníků i o financování obou těchto stran Valentou, jsem psal v článku KOHO NEVOLIT, díl II. – ODS.)

Pravicová svoboda a demokracie

A za další. Řečníci volali po demokracii a svobodě, což by se dalo okamžitě podepsat, kdyby někteří z nich vzápětí nepředvedli, že jim jde o svobodu a demokracii čistě podle jejich představ. Protože demonstrace byla čistě pravicovou sešlostí, šlo o svobodu pro živnostníky a podnikatele, zatímco ostatní jsou ti špatní, kteří nebezpečí pro naši zemi v podobě Babiše údajně nejsou schopni rozeznat.

Jeden z řečníků předvedl toto jednostranné uvažování na mikrofon: vyprávěl o sluníčkáři, který volil Zelené, ale přerodil se ve voliče Svobodných, když začal podnikat a zažil byrokratické překážky na vlastní kůži. Svoboda a demokracie dle tohoto řečníka tedy nespočívají i v představách „sluníčkářů“, nýbrž pouze v těch správných pravicových, často xenofobních kruzích. Nic víc, než další trapnost.

Babiš není neomarxista

Babiš také není komunista a neomarxista, jak jej, různými výrazy, častovali někteří řečníci. Premiér bez důvěry parlamentu je těžký populista bez jakékoli ideologie, pravicové či levicové. A udělá cokoli (pravicového či levicového), co mu může zvednout popularitu a preference. A výraz „neomarxisti“ dnes coby nadávku používají zastánci "pravicové demokracie a svobody", často tíhnoucí k té hnědé. Značkují jím kohokoli, kdo si dovoluje mít odlišné názory než oni, přestože jde o názory evidentně demokratické a svobodomyslné. Babiš je bezesporu bezpáteřní prospěchář, ale jeho označování za neomarxistu kompromituje tu část kritiky jeho počínání, která je oprávněná.

Demonstrace proti komunismu utrpěla hnědé šrámy. Nestačí být antikomunistou, je třeba být také demokratem, který vyznává svobodu pro všechny a pluralitu jako systémový základ. Trapnost české pravice se ničím neliší od trapností, které nám předvádějí levičácké sešlosti. A kam se tedy poděli demokraté?