V Izraeli už týdny probíhají demonstrace proti vládě Benjamina Netanjahua, přezdívaného Bibi. Hlavním důvodem jsou obavy o osud demokracie, kterou vláda začíná ničit prostřednictvím justiční pseudo-reformy.

Balíček legislativy, který se již projednává, by dal izraelskému parlamentu, Knesetu, pravomoc zvrátit rozhodnutí Nejvyššího soudu prostou většinou. Představme si, že by u nás rozhodnutí Ústavního soudu mohli přehlasovat koaliční poslanci, jak se jim zlíbí. Nebo, ještě hůř, poslanci ANO a SPD, až díky ideologické umanutosti současné vlády vyhrají v příštích volbách do Poslanecké sněmovny. Pro doplnění: vlastně by teoreticky k přehlasování stačilo, kdyby se schůze účastnili tři poslanci a dva z nich by hlasovali proti rozhodnutí soudu.

Proto ovšem máme Ústavní soud či Nejvyšší správní soud, aby vyvažovaly politická rozhodnutí v duchu spravedlnosti a ústavy. Když taková pojistka chybí, stačí ke zhroucení celého systému jen málo. Obzvláště pak, kdyby vláda získala pravomoc nominovat soudce Nejvyššího soudu, jak to nyní chystá Netanjahu. Nyní tuto pravomoc má v Izraeli výbor složený ze soudců, právních expertů a politiků. Vláda chce také odebrat soudům pravomoc zneplatnit „nerozumná“ jmenování vlád, jak to v lednu učinil izraelský Nejvyšší soud, což donutilo premiéra Benjamina Netanjahua vyhodit ministra vnitra a zdravotnictví Arje Deriho.

Netanjahu mění legislativu hlavně proto, aby se dostal z procesů kvůli korupci, kterým čelí. On to samozřejmě popírá a říká, že změny jsou nezbytné, protože nikým nevolení soudci mají příliš velkou moc.

Jelikož má Netanjahu ve vládní koalici i místní fašisty a ultraortodoxní náboženské fanatiky, musí jim vyhovět alespoň v těch nejdůležitějších požadavcích, pokud nechce riskovat nové volby. Jedním z nich je legalizování a rozšíření židovských osad na západním břehu Jordánu, tedy na okupovaných územích, která Izraeli nepatří. Mezinárodní politika je bere jako součást Palestiny. A v rozhodování o tom se také bude hodit, že vládní většina v Knesetu může přehlasovat mínění soudců. Pokud k tomu dojde, nebude se jeho způsob prosazování moci příliš lišit od toho Putinova - půjde také o krádež území mocenskými prostředky.

Netanjahu, z něhož se postupem času stal nacionalisticky laděný populista, tak padá do pasti, kterou si sám svou nedůvěryhodností a neschopností připravil. Možná si nepůjde kvůli korupci posedět do chládku, ale historie na něj ukáže jako na politika, který přivedl svou zemi do nejhorší krize v její existenci kvůli svým vlastním, osobním zájmům.