Rychlý hospodářský růst podobně jako hospodářská krize nám ubírá na spokojenosti. Důvodem je pocit nejistoty.
Průzkumy spokojenosti mluví jednoznačně: Výše příjmu a hospodářského pokroku není vhodným měřítkem lidského blahobytu. Nigerijec, Číňan nebo Ind je v průměru spokojenější než Francouz či Japonec. Chudý rolník je často spokojenější a usměvavější než majitel velkého podniku.
Někteří ekonomové tuto skutečnost konečně berou na vědomí a snaží se měřit lidskou spokojenost a analyzovat její zdroje a možnosti ovlivnění. Začínají se ptát jestli by smyslem hospodářské politiky a mezinárodní rozvojové pomoci neměl být růst všeobecné spokojenosti spíše než hrubého domácího produktu.
Eskalace čínského exportu na Západ zatím budí více mediální pozornosti než reálné možnosti pro další růst západního exportu do Číny. Mají západní politici lépe chránit náš domácí trh před čínským zbožím a nutit Čínu ke zhodnocení čínské měny? Anebo se zaměřit na strategii dalšího dobývání čínského trhu?