Jakkoliv se ministr dopravy Dan Ťok usilovně snaží vyprofilovat se do role největšího antikorupčního bojovníka, ve skříni jeho bohatých profesionálních zkušenosti se vynořil další korupcí poznamenaný kostlivec. Kromě stavební společnosti Skanska, jejíž údajnou korupci popsaly nedávno některá média, se úplatkářství významně dotklo jeho dalšího bývalého zaměstnavatele, francouzského dopravního a energetického gigantu Alstom.

Jmenování Ťoka do vládní funkce loni v prosinci provázely oslavné poznámky o jeho reputaci v oblasti boje proti korupci a za větší transparentnost. V médiích si vysloužil přezdívku Pan Čistý (https://euobserver.com/beyond-brussels/128064). Pyšnil se také bohatými korporátními zkušenostmi – kromě Skansky Ťok pracoval v řídících funkcích místního impéria KKCG Karla Komárka juniora, ale i u nadnárodních průmyslových koncernů jako ABB, RWE či právě Alstom.

A právě francouzský Alstom, jehož české pobočce Ťok šéfoval v letech 2001 až 2005, nedávno získal stříbrnou medaili na žebříčku největších prokázaných korupčních hříšníků z řad firem, seřazených podle celkové výše pokut vládou USA.

Koncem loňského roku Alstom totiž přiznal vinu v přeshraniční korupci a souhlasil se zaplacením pokuty americkému ministerstvu spravedlnosti ve výši 772 milionů dolarů (v přepočtu přes 19 miliard korun) za porušení zákona o přeshraniční korupci (tzv. Foreign Corrupt Practice Act neboli FCPA neboli zákon zakazující všem firmám s obchodními aktivitami v USA uplácet v zahraničí).

Alstom výší své pokuty téměř překonal dosavadního korupčního rekordmana, německý Siemens, který v roce 2008 zaplatil jen o 8 milionů dolarů více, celkem 800 milionů dolarů (a to dohromady americkému ministerstvu spravedlnosti a americké Komisi pro cenné papíry). A odsouzeni za přeshraniční korupci byli také osobně někteří bývalí zaměstnanci firmy.

Alstom měl uplácet státní úředníky po celém světě nejméně od roku 2001 do roku 2010. A ministr Ťok byl ve vedení českých dcer francouzské firmy podle údajů v českém obchodním rejstříku od 7. února 2001 do 29. ledna 2005 (nejdéle konkrétně pro Alstom Power CZ s.r.o.), tedy bezmála čtyři roky.

Uplácení jako byznys model

„Alstom provozoval své korupční praktiky na několika kontinentech a po dobu více než deseti let. Byly ohromující svojí šíří, bezostyšností a celosvětovými následky,“ prohlásil zástupce generálního prokurátora James Cole (http://www.justice.gov/opa/speech/remarks-deputy-attorney-general-james-m-cole-press-conference-regarding-alstom-bribery).

Jak se uvádí ve vyjádření prokurátora, v Alstomu to tehdy většinou probíhalo tak, že firma nebo její místní pobočky uplácely vládní úředníky za účelem získávání státních zakázek a posléze falšovaly účetnictví, aby úplatky schovaly. To se často dělalo tak, že Alstom najímal konzultanty, kteří fungovali jako přestupní můstky k úplatkům pro státní úředníky. Tito konzultanti měli dokonce přezdívky – figuroval tam Pan Paříž, Pan Londýn, Tichý Muž nebo Starý Přítel (například tady http://www.bloomberg.com/news/articles/2014-12-23/alstom-s-mr-paris-paid-millions-in-bribes-u-s-says).

Alstom za úplatky utratil celkově desítky milionů dolarů, získal díky nim zakázky za 4 miliardy dolarů a vytvořil zisk ve výši nejméně 300 milionů dolarů. Pro firmu bylo uplácení v podstatě způsobem, jakým dělala byznys, uvedl ve své analýze server specializující se na mezinárodní korupční kauzy www.fcpablog.com.

Na seznamu zemí, kde se francouzská firma takto předvedla, už figurují Indonésie, Egypt, Saúdská Arábie, Bahamy a Brazílie. A vyšetřovatelé z britského Serious Fraud Office (volně přeloženo jako Úřad vyšetřování zvláště významných podvodů) vyšetřují Alstom podstatně blíž Praze – konkrétně v Polsku a v Litvě. Další vyšetřování se od nedávna vede také v Maďarsku.

Polské orgány například vyšetřují dodávku vagonů varšavského podzemního transportního systému podepsanou v roce 1998 a na dodávku tramvají pro hlavní město z let 2000 a 2001. Sporné zakázky se týkají také Vratislavi.

Případ korupce Alstomu není zdaleka ukončen a neustále objevují se nové detaily. Nedávno byl například bývalý egyptský úředník odsouzen k 42 měsícům ve vězení za to, že přijal od několika firem včetně Alstomu úplatky ve výši více než 5 milionů dolarů.

V Česku zatím ticho po pěšině

V souvislosti s americkou pokutou se zatím nikde v dostupných zprávách neobjevily žádné náznaky, že by se odhalené korupční chování Alstomu mělo týkat i České republiky nebo jejího tehdejšího vedení, případně že by se firmou v souvislosti s korupcí české orgány jakkoliv zabývaly. Ani Ťok ani nikdo jiný z bývalého či současného vedení firmy se k celé věci nijak nevyjadřovali (aspoň co jsem byla schopna zaznamenat).

Aktivity francouzské firmy se sice v Česku v minulosti neobešly bez zpochybňování, ale to nesouviselo s uvedenou rozsáhlou korupcí. Dodávky Alstomu pro České dráhy na rychlovlak Pendolino vyšetřovala v roce 2006 policie. Měla podezření na trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku a porušování závazných pravidel hospodářského styku. Vyšetřováni byli bývalí ředitelé ČD Rudolf Mládek a Dalibor Zelený (http://ekonomika.idnes.cz/policie-zahajila-vysetrovani-smluv-na-pendolino-f67-/ekonomika.aspx?c=A060516_111950_ekonomika_plz). Policie však případ už v roce 2007 odložila s nulovým výsledkem.

A ať už si tedy myslíme o českém prostředí a jeho zkorumpovanosti cokoliv, je klidně možné, že české aktivity Alstomu pod tehdejším Ťokovým vedením (i pod vedením jeho nástupců) byly ve skutečnosti oázou čistoty v jinak kalné firemní kultuře Alstomu. Možná, že česká pobočka fungovala nezávisle na globálních strukturách a při vnitropodnikových poradách ředitelů poboček o byznys modelu založeném na korupci nepadlo jediné slovo. A že obraty a zisky čisté české pobočky úspěšně obstávaly ve vnitrofiremních finančních analýzách i ve srovnání s údajně úplatky- nafouknutými zisky Polska či Maďarska. Že neexistoval žádný Pan Praha nebo Pan Brno.

Přesto by určitě nebyl důvod tento globální úplatkářský příběh v souvislosti s ministrem Ťokem nijak rozebírat a vytvářet konspirační teorie o jeho možné či nemožné účasti. Korupční rozsudek a vyšetřování Alstomu však minimálně zpochybňují kredibilitu Alstomu jakožto zaměstnavatele s vysokou firemní a etickou kulturou. A ve světle nedávného odhalení novinářů o možné korupci ve Skansce může náhodnému pozorovateli najednou připadat, že pan ministr se začíná v souvislostech, kde se do práce jeho zaměstnavatelů či jeho podřízených připletlo podezření z korupce, objevovat nějak častěji.

Jen pro připomenutí: jak novináři Českého a švédského rozhlasu zjistili, Skanska spolu s českým Geosanem v roce 2008 vyhrála tendr na dostavbu silnice R7 ve středních Čechách v hodnotě 2,2 miliardy korun. Skanska však posléze snížila svůj podíl v konsorciu ve prospěch Geosanu, který ale následně opět najal na část zakázky Skansku, jen jí zaplatil o 100 milionů korun méně. A podle zdrojů novinářů měl tento rozdíl ve skutečnosti maskovat úplatky úředníkům. Skanska si na celou věc nechala v roce 2011 vypracovat interní audit, ten však přišel se závěrem, že ke korupci nedošlo.

Obezřetnost Skansky byla určitě na místě – nesrovnalosti kolem R7 totiž nebyly prvním škraloupem v její české historii. V roce 2006 (ještě před Ťokových nástupem) Skanska přiznala, že vedení její třinecké pobočky falšovalo účetnictví až do výše půl miliardy korun (jeden z odkazů například tady http://www.csob.cz/WebCsob/Data/tz/2006/NHQ_060410.pdf). Přiznaný podvod stál místo tehdejšího finančního ředitele firmy Miroslava Tvrdého a Ťokův předchůdce, dlouholetý matador Skansky Zdeněk Burda, měl tehdy hodně co vysvětlovat.

Po novém obvinění médií se Skanska staví k záležitosti kolem R7 čelem, jakkoliv korupci striktně odmítá. Najala si dokonce externí poradce z Deloitte, aby celou záležitost kolem ještě jednou nezávisle prošetřili. Škoda, že ten interní audit jen ještě nezveřejnili.

Ťok také jakékoliv provinění odmítá, ale na rozdíl od Skansky se v celé věci odmítá dál vrtat. Prohlásil, že se o úplatky určitě nejednalo, jinak by ho přece dávno vyhodili. A že ono tajuplné snížení výnosů bylo ve skutečnosti způsobené pouhým poklesem cen stavebních prací. A naopak začal útočit na své kritiky. Zpochybnil auditora, který médiím o možnosti korupce řekl, a pustil se i do novinářů, když podal stížnost na Český rozhlas s tím, že jejich původní reportáž nebyla objektivní. A vyhrožuje dokonce i žalobou.

Přitom lze jen těžko věřit, že by centrála Skansky zadávala vnitřní audit, kdyby vysvětlení bylo tak jednoduché a prosté. A i kdyby se opravdu žádné obvinění z korupce nepotvrdilo, tak pořád zůstává otázka, jaktože se tehdejší firemní šéf – obzvlášť ten, který si zakládá na své pověsti protikorupčního bojovníka – v celé věci podstatně víc nešťoural a neřešil, copak jeho zaměstnanci kují v onom zvláštním konsorciu za pikle, že firmu připravili o nemalý výnos 100 milionů.

Protože potom můžeme také spekulovat o tom, že o všem dobře věděl, ale záměrně to nerozmazával, aby si zbytečně nezpůsobil problém, anebo dokonce o tom, že v tom byl nějak způsobem zainteresován.

Ťokovo apriorní odmítání čehokoliv podezřelého ve světle kauzy Skanska vnáší do jeho tolik oslavované pověsti závan nedůvěry. A kauza jeho bývalého francouzského zaměstnavatele tomu jen dodává. Sečteno a podtrženo, ohánět se štítem Pana Čistého vyžaduje o to větší pokoru a otevřenost či detailnější vysvětlování. Své o tom určitě ví i Ťokův předchůdce mezi českými Pány Čistými, bývalý premiér Petr Nečas.