Nemohu se nepodělit o dojmy z brilantní úvahy, ale jako laik říkám, analýzy ústavního právníka Jana Kysely* ke dnešní setrvale se prohlubující politické a ústavní krizi.

Precizně se v ní dokládá, jak prezident Zeman a premiér Babiš, dva ze čtyřky nejvyšších ústavních činitelů se stali aktéry případu, „...kdy se na jaře 2017 z politicky sice citlivého, ústavně však jednoduchého úkonu, tedy odstranění ministra financí z vlády, stala kauza ústící v přípravu návrhu ústavní žaloby pro hrubé porušení ústavního pořádku v Senátu a návrhu kompetenční žaloby předsedy vlády na prezidenta republiky na Úřadu vlády.“

Jan Kysela upozorňuje na skutečnost, že „...Dnes se nacházíme v situaci podobné, protože ústavně nijak nepodmiňovaný a jednoduchý proces odvolání člena vlády (premiér navrhne, prezident odvolá), tentokráte ministra kultury, se vleče už více než tři týdny (obdobně jako v prvním případě odvolání). A to navzdory tomu, že byl předem ohlášen i ministrův nástupce. Téměř nikoho to nezajímá, protože ministr kultury není předsedou koaliční strany, daná koaliční strana je prezidentem nemilovaná a vůbec máme jiné starosti. Jenže to závažné je.“ (Zvýraznil hchr.)

Jan Kysela dále konstatuje „ … V celém tom depresivním seznamu skutků prezidenta republiky Miloše Zemana, jímž skupina senátorů v čele s Václavem Láskou v návrhu ústavní žaloby přesvědčivě líčí celé jeho prezidentství jako seriál o podvracení řádného chodu českého ústavního systému, vyčnívá kauza z jara 2017 jako krystalicky čisté hrubé porušení ústavního pořádku. To není jednání na hraně ústavy, to je zřejmé porušení ústavy. A prezident republiky se nepoučil, naopak to dělá znovu a ještě extenzivněji. Na rozdíl od doby před dvěma lety tu ovšem není žádný premiér, který by na něj politicky či právně tlačil, protože věc považuje za jakousi privátní kauzu "pana Hamáčka", nikoliv za spor o význam ústavy v rozdělení rolí ústavním aktérům.“

Bude proto důležité, co zítra zazní v Praze 7 na Letné, a co podle mého soudu by mělo být oním potřebným impulsem, nebo odrazovým můstkem pro další shromáždění po celé České republice.

Nejde přece jen o to přesvědčit o čistotě úmyslů hlavních aktérů této demonstrace. Zpochybňovaných nejrůznějšími spekulacemi o financování skupiny ´Milion chvilek
pro demokracii´, výběrů hostů, nebo počtech demonstrantů a srovnáváním s demonstracemi před listopadem 1989. Samozřejmě vždy nepovolených komunistickým režimem. Až na tu jednu z posledních v Praze 2 na Škroupově náměstí 10. 12. 1988.

Nedělejme si iluze, že Letná vše řeší, naopak. Je to jen další z mnoha demonstrací, které musí ještě proběhnout po celé republice, aby se podstata problému dostala ke všem lidem. I k té „..nemalé časti populace“, které podle Jana Kysely „...jsou spory o ústavu dokonale lhostejné.“ A v tom si myslím, tkví zásadní význam dalších demonstrací skupiny ´Milion chvilek pro demokracii´, protože o tu každodenní, ne papírovou, ne obcházenou a obelhávanou, demokracii, také sociálně spravedlivou, dnes v České republice běží.

Některé hlasy, ať již dobře či nedobře míněné, apelují na nadstranickost demonstrací. Ale ta se přímo ukázkově, klidně a slušně přece děje. A vůbec, ba právě naopak tato spontánní dosud projevovaná občanská nadstranickost nevylučuje, aby na náměstích, náměstíčkách a návsích konečně zazněly také jasné postoje politiků na všech stupních. Konfrotované v politickém a občanském dialogu s lidmi, kteří na náměstí vyjadřují nejen svou nespokojenost, ale také občanskou vůli.

Ne aby se měnily výsledky politických voleb. Aby ale dotčení politici, kvůli kterým se legitimně dlouhodobě demonstruje, a kteří se zpronevěřují politické odpovědnosti a demokratickým principům, mezi které patří i ono Masarykovo „Nebát se“, dobově parafrázované o „Nelhat a nekrást“, nesli svou politickou, případně trestní odpovědnost za to, že jejich politická činnost je v zásadním rozporu s demokratickými a stávajícími ústavními principy. V případě premiéra Babiše navíc i v rozporu s jeho rozvětveným podnikatelským impériem, jehož je vlastníkem a majitelem, což následně vytváří živnou půdu pro často nelegitimní, protože nekontrolovatelný, střet zájmů.

Psáno pro facebook.

PS.: A dodávám: Pozdrav na Letnou patří všem, včetně poděkování, kteří tam dorazí.

https://nazory.aktualne.cz/komentare/jan-kysela-plac-nad-leckym-opustenou-ustavou-ministr-stanek/r~a9c67180941411e9ab10ac1f6b220ee8/