Dozvíme se někdy, jak to vlastně bylo?
Sdíleno ze skupiny Český institut pro uražení politiků
No a co? Přišel dřív, aby se ujistil u pana prezidenta, co na tu pařbu ve dvě v noci by měl přinést za pitivo. A jestli by mohl přijít s kytarou. Tak vo co gou? Pan prezident mu dokonce dal ferman.
A co na to pan předseda Vondráček - případně*
Ivana Svobodová (IS): Celá země nechápe, co je to za hru a k čemu má vést. Ještě jednou se vás proto zeptám: až se to dozvíte, řeknete to veřejnosti?
Radek Vondráček (RV): ,,Postupoval jsem v dobré víře a stále postupuji v dobré víře. A teď očekávám vysvětlení."
IS: A sdělíte ho veřejnosti?
RV: ,,To vám případně veřejně sdělím. Jestli se tedy něco vůbec dozvím."*
Kdyby došly jen baterky u hodin
Bizarnost zmíněné návštěvy je sama o sobě pravdou. A jak se ukazuje, vlastně ani na ní tolik nezáleží. Kdyby došly jen baterky u hodin. Těm na Hradě, ve staré vládě
a s emeritním předsedou Poslanecké sněmovny panem Vondráčkem, kteří zuby nehty bojují o každý den, aby přežili, jim nedochází smutně důležitá skutečnost, vypovídající
o nich a o nás bez nás.
Že v rámci všeobecně rozšířeného lhaní, které nás provází, a které je často povýšeno nad zákony, dělají z mnohých nás - voličů a nevoličů - ještě větší blbce, než ve skutečnosti jsme.
Mimo jiné z reakcí na sociální síti vyplynulo, že neběží jen o srandičku, při které se odreagujeme. Že jde ale o zlořečeně svinskou záležitost v boji o přežití a moc babišovské a zemanovské kliky.