Vlna protestů v severní Africe a na Blízkém východě zastihla EU zcela nepřipravenou. Jako již mnohokrát v minulosti zní její hlas slabě a nerozhodně.

Vlna protestů v severní Africe a na Blízkém východě zastihla EU zcela nepřipravenou. Jako již mnohokrát v minulosti zní její hlas slabě a nerozhodně. K rozpačitému projevu unijní diplomacie přispívá i skutečnost, že právě v těchto týdnech se tvoří nová diplomatická služba pod vedením baronky Ashtonové. Mnozí noví diplomaté tak stále ještě nevědí, kde mají kancelář, natož aby byli schopni adekvátně reagovat na neočekávaný vývoj, jehož jsme právě svědky.

Nestabilita v přátelském kruhu

EU by ale neměla přešlapovat dlouho. Jde totiž o region, který je zásadní pro vlastní bezpečnost EU a do nějž se v minulosti prostřednictvím různých unijních programů investovalo obrovské množství peněz a politického kapitálu ve snaze vytvořit na jižních hranicích "kruh přátel".

Při bližším zkoumání nicméně zjistíme, že Evropané, kteří tolik zdůrazňují potřebu morálky a etiky v politice, prodávali zbraně největším severoafrickým a blízkovýchodním autokratům. Jak někteří z nich začínají opouštět scénu, EU se musí připravit na novou éru. V tuto chvíli nelze s jistotou říci, jaké režimy se nakonec v arabských zemích etablují, pravděpodobné je ale to, že tento proces bude provázet velká nestabilita. Ta může trvat pár měsíců, spíše však půjde o několik let. Během této doby se bude muset EU vyrovnat s následky těchto změn.

Asi nejviditelnějším následkem je emigrace. Spoustu let spoléhala EU, a především její jižní členské státy, na spolupráci s Libyí, která je hlavní tranzitní zemí uprchlíků z Afriky, ačkoli lidskoprávní organizace opakovaně upozorňovaly na špatné zacházení s uprchlíky ze strany libyjských úřadů. Díky tomu, jak moc je v Evropě citlivé téma ilegální emigrace, nebylo pro Kaddáfího tak obtížné EU vydírat. Hrozil masovou emigrací z černé Afriky, jestliže Evropané Libyi finančně štědře nepřispějí. Nestabilita severní Afriky už nyní vede k tomu, že mnozí hledají útočiště v Evropě. Jak bude jejich počet narůstat, EU bude muset hledat způsoby, jak se s tímto fenoménem vyrovnat.

Gazprom a jaderné zbraně jsou zpátky

Dalším z nebezpečných důsledků je energetická zranitelnost EU. Krátkodobý výpadek ropy z Libye může nahradit Saúdská Arábie. Pokud se ovšem vyhrotí situace mezi šíitskou většinou a vládní sunnitskou menšinou v Bahrajnu, nepokoj se může přelít i do Saúdské Arábie. Následná vysoká cena ropy pak zbrzdí evropské ekonomiky, jež se vzpamatovávají z poslední krize. Dále je to Alžírsko, které je třetím největším dodavatelem plynu do Evropy. EU si od investic do alžírského plynovodu slibovala oslabení závislosti na Rusku. Současná situace ale poskytuje opět příležitost Gazpromu, který již mluví o posílení dodávek plynu do EU. Při vysoké ceně ropy a nejistotě severoafrických zdrojů EU nezbude nic jiného, než aby nabídku Ruska zvážila i se všemi geopolitickými důsledky.

Nestabilita v arabských zemích může urychlit ještě další fenomén - nukleární zbrojení. Nové režimy v mnohých zemích budou potřebovat posílit své postavení, a to jak tváří tvář USA a Izraeli, tak obzvláště vůči regionálním konkurentům. Právě íránský jaderný program může posloužit jako inspirace. Irák či Egypt se tak mohou brzy vydat touto cestou.

Při pohledu na odvážné demonstranty, kteří v ulicích arabských měst volají po sociální spravedlnosti a svobodě, lze jen doufat, že se arabské země vydají cestou postupné demokratizace. Tato cesta však bude představovat mnohá rizika, na něž zatím není EU vůbec připravena.

Psáno pro HN