Veronika Vendlová mne kolegiálně upozornila, že jsem neposkytl úplnou informaci o hlasování komunálních politiků – senátorů a senátorek s tím, že jsem nezmínil ty z komunální sféry, kteří hlasovali pro Lisabonskou smlouvu. Kolegyně Vendlová má pravdu. Sice jsem svůj text spíše zaměřil na tautologickou argumentační platformu euroskeptiků, kteří odmítají sdílet část své národní suverenity s ostatními členy EU výměnou za náš podíl a vliv na celkové suverenitě EU, protože se takto cítí omezováni a svázáni ve svém suverénním politickém rozhodování a cítí proto LS jako nedemokratický nástroj. Nicméně fakt o tom, že takto uvažovali a hlasovali proti nebo se zdrželi především senátoři z komunální sféry jsem skutečně uvedl a považuji jej nadále za indikativní

Je ale dobré uvést i data o těch, kteří – ač původem z komunální sféry – hlasovali pro LS. Zde si dovolím převzít počty od Veroniky Vendlové, která prošla životopisy a určila, kteří jsou z komunální sféry a hlasovali pro.

Základní informace je tato:
V Senátu hlasovalo 79 přítomných z celku 81 senátorů a senátorek. Celkový podíl senátorů a senátorek z komunální sféry je 41, což představuje 51%. Nepřítomný byl jeden z nich. Pro smlouvu hlasovalo celkem 54, proti nebo se zdrželo bylo 25 senátorů a senátorek.

Při pohledu na hlasování původem komunálních politiků je patrné, že mezi těmi, kdo hlasovali pro smlouvu představovali komunální politici 39%. Mezi těmi kdo hlasovali proti nebo se zdrželi tvořili podíl 76%. Naopak senátoři a senátorky kteří nepocházejí z komunální sféry tvořili mezi zastánci smlouvy 61% a mezi jejími oponenty pouze 24%.

Celkově je tedy patrná silná nadreprezentace komunálních politiků mezi oponenty Lisabonské smlouvy, a to téměř dvojnásobně, a naopak jejich podreprezentace mezi zastánci. U politiků, kteří neprošli nebo nejsou komunálními politiky je poměr opačný. Z hlediska Lisabonské smlouvy tedy přítomnost komunálních politiků v Senátu zvyšuje pravděpodobnost jejího odmítání a naopak příklon k nesdílení české suverenity za evropskou.

Argument o tom, že šlo převážně o senátory ODS je sice pravdivý (16 z 19), ale vzhledem k tomu, že ČSSD měla stranickou instrukci hlasovat pro, což nebyl a nemohl být případ klubu ODS, nevíme jak by se senátoři ČSSD s komunálním zázemím zachovali, kdyby hlasovali každý podle svého názoru. Proto mi argumentace vlivem komunálních kořenů českého euroskepticismu připadá jako relevantnější než argumentace úzce stranická, jakkoli i ta zde patrně hraje roli.

Zřetelně nadreprezentovaný komunální obsah hlasování proti Lisabonské smlouvě je zřejmý a platí. Tolik na vysvětlenou a děkuji kolegyni blogerce za upozornění.