Ke komunálním kořenům euroskepticismu II.
Je ale dobré uvést i data o těch, kteří – ač původem z komunální sféry – hlasovali pro LS. Zde si dovolím převzít počty od Veroniky Vendlové, která prošla životopisy a určila, kteří jsou z komunální sféry a hlasovali pro.
Základní informace je tato:
V Senátu hlasovalo 79 přítomných z celku 81 senátorů a senátorek. Celkový podíl senátorů a senátorek z komunální sféry je 41, což představuje 51%. Nepřítomný byl jeden z nich. Pro smlouvu hlasovalo celkem 54, proti nebo se zdrželo bylo 25 senátorů a senátorek.
Při pohledu na hlasování původem komunálních politiků je patrné, že mezi těmi, kdo hlasovali pro smlouvu představovali komunální politici 39%. Mezi těmi kdo hlasovali proti nebo se zdrželi tvořili podíl 76%. Naopak senátoři a senátorky kteří nepocházejí z komunální sféry tvořili mezi zastánci smlouvy 61% a mezi jejími oponenty pouze 24%.
Celkově je tedy patrná silná nadreprezentace komunálních politiků mezi oponenty Lisabonské smlouvy, a to téměř dvojnásobně, a naopak jejich podreprezentace mezi zastánci. U politiků, kteří neprošli nebo nejsou komunálními politiky je poměr opačný. Z hlediska Lisabonské smlouvy tedy přítomnost komunálních politiků v Senátu zvyšuje pravděpodobnost jejího odmítání a naopak příklon k nesdílení české suverenity za evropskou.
Argument o tom, že šlo převážně o senátory ODS je sice pravdivý (16 z 19), ale vzhledem k tomu, že ČSSD měla stranickou instrukci hlasovat pro, což nebyl a nemohl být případ klubu ODS, nevíme jak by se senátoři ČSSD s komunálním zázemím zachovali, kdyby hlasovali každý podle svého názoru. Proto mi argumentace vlivem komunálních kořenů českého euroskepticismu připadá jako relevantnější než argumentace úzce stranická, jakkoli i ta zde patrně hraje roli.
Zřetelně nadreprezentovaný komunální obsah hlasování proti Lisabonské smlouvě je zřejmý a platí. Tolik na vysvětlenou a děkuji kolegyni blogerce za upozornění.