Před několika dny jsem si v komentáři pro týdeník DIE ZEIT přečetl následující věty: Mnozí politici věří v to, že chudoba dodává populismu na síle. Přitom jde o pociťovanou ztrátu vlastní identity. Tady nepomohou ani stále nově přisypávané miliardy. Na první poslech myšlenka zní přesvědčivě. Populismus se opravdu prvoplánově nesytí chudobou. Zaměřuje se hlavně na lidi frustrované. Dlužno však přiznat, že lidi frustrované nalezneme i mezi chudými. U starého českého furiantského úsloví: Chudoba cti netratí, polibte nám šos, bohatí! mám podezření, že je spíš než lidé chudí vymysleli a do oběhu pustili lidé movití, snažíce se tak ukonejšit poněkud rozjitřené svědomí, patříce na kolem šířící se bídu.