Už jako dítě jsem intuitivně tušil, že tak zvaná sprostá slova ve skutečnosti sprostými nejsou. Jde o přiléhavé a přesné metafory, jimiž v češtině lid obecný dokáže vyjádřit nevyjádřitelné tak zvanou spisovnou češtinou. Lid obecný dokazuje, jakou nesmírnou tvořivostí vládne, jak je nápaditý a současně jak umí být vtipný a ve svých vyjádřeních barvitý. Pokud nějakému prudérovi vadí, že si dovedně upravuje a do vět vkládá podle něho tak zvaná sprostá slova, pak sám prudér vydává vysvědčení jen o sobě. Rozhodně ne o českém lidu obecném.