Vyjednávání povolebních koalic, z nichž mají u nás a v Německu vzejít nové vlády, můžeme nyní sledovat takřka v přímém přenosu. Jeden podstatný rozdíl tu patrný je: Němci svoji politickou budoucnost dojednávají v klidu a v pohodě. U českých volebních vítězů lze vypozorovat jistou nervozitu. Trápí je, zda jim do vyjednaného kompromisu prezident, ač je nyní ve stavu nemocných, „nehodí vidle“. Vezme opravdu v potaz, že tvoří parlamentní většinu? Nepovede opět svoji soukromou válku s parlamentem? Nenajmenuje do předsednického postu svého milce, jak milec sám tvrdí?
V prvním vzplanutí citů, patře na volební výsledky, mohl člověk zajásat, jak to ti Češi Babišovi a Okamurovi nandali. Odhlasovali si přece rozhodující většinu pro obě opoziční seskupení. Babišovo ANO a Okamurova SPD sehrají roli příslovečného kůlu v plotě. Sotva první opojení z výsledků sněmovní volby pomine, člověk zjistí, že to s Čechy tak růžové není. Není jim radno co věřit.