Říká se, že přijde souboj staříků…
Aspoň v tomto duchu hovoří předvolební průzkumy ve věci amerických prezidentských voleb. Podle nich lze totiž ve finálové rovince čekat souboj dvou prezidentských matadorů Joea Bidena a Donalda Trumpa.
Komunisté měli zůstat jako kůl v plotě!!!
Díváte se někdy zpátky? Nejspíš ano. Dělá to každý z nás... Já se pak v tom zpětném pohledu vždycky snažím vidět důležité momenty, hledat mementa, definovat ponaučení aj. Není nutné zbytečně jitřit rány, jen si nastavit určité zrcadlo a díky zážitkům a vzpomínkám z minulosti formovat přítomnost a hlídat si budoucnost tak, aby byla eliminována rizika opakování chyb...
Je to jen 10 dní a stále na to musíme myslet, vlastně vždycky na to budeme myslet…
Se smutkem na srdci a s bolestí na duši v hořké návaznosti na můj poslední text zde zveřejněný si s lítostí musím připustit, že náš svět je od 21. prosince letošního roku zcela jiný!
Bodat, střílet, nenávidět...
Koho? Co? Nejvíc asi jakoukoli jinakost. Souvisí s tím i pocity nepochopení, nedocenění majoritou a otrocký slepý vděk za přijetí radikalizovanou minoritou. Proč jsou všichni tak slepí, hluší a hloupí, že nevidí, kdo je viníkem všeho toho zlého, co se kolem nás děje? Vždyť tady to někdo říká zcela jasně a nepokrytě a má recht...
Jak dobrá je paměť lidstva aneb Máme se 84 let poté bát další světové války?
Kdo dneska ví... kde dneska je nebo není jistota... v lidskou paměť a cit pro poučení ale stále! Na vkus mírumilovného člověka se toho ale na geopolitickém poli aktuálně děje trochu dost! Třaskavé téma, třaskavé regiony, třaskavá budoucnost, otazníky kam se podíváš!
Písnička o nedůvěře se stává nedůvěryhodnou
Kdo chtěl sledovat, sledoval. Kdo chtěl naslouchat, naslouchal. Kdo chtěl rozumět, rozuměl. I když pravda je, že vyznění je přímo úměrné preferovanému táboru. Ale o tom demokracie je! A také proto máme právě za sebou již devatenácté hlasování o nedůvěře vládě v naší dvacetileté demokratické historii.
Rok 5784
V dobách komunistické totality bylo vše, co se týkalo náboženství ve veřejném prostoru tabu. Tak se ani nevědělo, že Židé, naši „starší bratři ve víře“, mají trochu jiný kalendář a slaví trochu jiné svátky. Dnes je tomu naštěstí jinak a mnozí z nás vědí, že židovský Nový rok připadl letos na 16. září. Jen před pár dny se tak tedy začal psát letopočet s číslem 5784.
Nová ruská pohádka Ležanky aneb Pelíšky II. ve východním pojetí
Ruský pilot stíhačky: Dostali jsme rozkaz zklikvidovat diverzanta nad Černým mořem. Britský pozorovací letoun v mezinárodním vzdušném prostoru. Naše dvě stíhačky Su-27 pročesávaly oblohu. Bylo to někdy v září. Přilétá k nám letoun a v něm britský pilot…
Soudruh vyšetřovatel: Jistě, byl to narušitel… A nejspíš vrah… A s takovými se musí jednat bez milosti! To není jako práce s buzolou, soudruzi!
Ruský pilot stíhačky: Jen, co dozněl první výstřel, začali jsme se se soudruhem pilotem naší druhé stíhačky hádat, že prý jsme k útoku nedostali rozkaz...
Bylo to stejné jako letos v březnu, kdy se objevil bezpilotní letoun amerického letectva. Dron MQ-Reaper. Logicky jsme to i tenkrát brali jako jasný rozkaz. Vzdušným prostorem nesmí proletět za žádnou cenu. Nebyl čas lámat si hlavu, kdo je kdo, co je co!
Soudruh vyšetřovatel: Chceš říct, soudruhu kapitáne…
Ruský pilot stíhačky: Jo, dvě dávky… No, já už musím běžet, služba je služba!
Jaký národ, takový vůdce a... vice versa... Rusko!?
Wikipedie u hesla Josif Vissarionovič Stalin vedle celé řady faktických informací mj. uvádí citaci z projevu Winstona Churchilla v Dolní sněmovně ze dne 8. 9. 1942 (s dodatkem, že k němu došlo po setkání se Stalinem): „Pro Rusko je velkým štěstím, že ve svém utrpení má v čele tohoto velkého a tvrdého vojevůdce. Stalin je mohutnou a silnou osobností, vhodnou pro bouřlivou dobu, v níž musí žít. Je to muž nevyčerpatelné odvahy a silné vůle, člověk přímý a též ostrý v řeči, což se mně, jako člověka vyrostlého v Dolní sněmovně, nijak nedotklo, zvláště když to mohu říci i o sobě. Především je člověkem s oním spásným smyslem pro humor, jenž má mimořádný význam pro všechny lidi a pro všechny národy, a zvláště pro velké lidi a velké národy. Stalin na mě učinil dojem muže, jenž disponuje hlubokou a chladnokrevnou moudrostí při úplné absenci jakýchkoli iluzí.“
Ať Bůh dál zůstává s touto krajinou... modlím se s Martou!
Píseň pro Rudolfa III. – pamětníci znají, z těch mladších generací možná pak ještě tak televizní fajnšmekři... Za mě po všech stránkách zajímavá ukázka skloubení neotřelého příběhu, perfektní filmařské práce, skvělých hereckých výkonů, nápadité hudební režie i skladby a... od sedmého dílu (celý seriál měl devět dílů) vlivem tehdy aktuálních událostí také operativnosti všech, kteří se na jeho výrobě podíleli. Nebýt Jaroslava Dietla, autora scénáře, resp. skladatele Jindřicha Brabce a textaře Petra Rady, by byla česká hudební scéna, ale vlastně celá naše historie, ochuzena o jeden významný song. Modlitbu pro Martu. Vlivem souhry pak už spíše politických událostí se z melodie, jež měla původně vyznívat jako určité poselství anděla smíru (Marta Kubišová), narychlo, zato natrvalo, stala nejdříve píseň proti okupaci a o více než dvacet let později symbol samotové revoluce, nové naděje.
Fiala neumí zkrotit Černochovou. Ta zas nedokáže vydýchat Řehku. Voliče to znechucuje
Pokrok nevidí rodinu jako temnou sluj a ženu jako předmět. Prosazuje se ale jen těžce
Overtonovo okno a politika
Vondráček papouškuje Lavrova, Babiš štve "naše lidi" proti uprchlíkům. Kreml tleská
"Nejste v kondici." Vondráček to od Pekarové schytal už ve studiu. To byl jen začátek
