Fotoblog: Greenpeace odhalilo nelegální kontaminaci v Andalusii
Minulý týden jsem se účastnil odborného školení desítky pracovníků Greenpeace v oblasti detekce ionizačního záření a radioaktivních látek. Po teoretické části kurzu jsme si šli rozmanitou sbírku přístrojů vyzkoušet na skládku u španělského města Huelva v jižní Andalusii. Kromě zvýšené koncentrace rádia a uranu, které pocházejí z výroby fosfátů, jsme v mokřadu na břehu řeky Rio Tinto objevili radioaktivní césium. To by tam ale vůbec nemělo být! Podařilo se nám tak objevit únik radioaktivity, o němž španělské úřady dosud tvrdily, že k němu nemůže dojít.
Podle všeho jde o pozůstatek skandální nehody z 25. května 1998, kdy v andaluské továrně firmy Acerinox spolu s recyklovaným kovovým šrotem roztavili průmyslový zdroj radioaktivního záření. Ten obsahoval vysoké množství izotopu césia 137. Radioaktivní mrak, který se přitom uvolnil, detekovaly v následujících dnech monitorovací stanice ve Francii, Itálii, Německu a Švýcarsku. Ve francouzském Tolounu - více než tisíc kilometrů odtud - naměřili úroveň aktivity tisíckrát vyšší, než je běžné. Podobně jako v případě výbuchu v Černobylu, byl zdroj kontaminace na jižním pobřeží Španělska určen teprve díky varování ze sousedních států. Španělská rada pro jadernou bezpečnost (CSN) nehodu veřejně oznámila teprve 11. června, tedy se zpožděním téměř tří týdnů.
Mezitím došlo k zamoření tavící pece a dalšího vybavení továrny, popílek z filtrů byl z neznalosti odvezen na další dvě místa, která rovněž kontaminoval. Úřady nakonec zajistily asi sedm tisíc tun radioaktivního materiálu. Ten byl údajně izolován a bezpečně uložen právě na skládce u města Huelva.
Radioaktivní izotop césia 137 patří mezi poměrně nebezpečné látky. Je rozpustný ve vodě a protože jeho poločas rozpadu je třicet roků, představuje dlouhodobou zátěž na několik staletí. Vzniká především v jaderných elektrárnách během štěpení uranu; jeho masivní únik z Černobylu dodnes způsobuje vysokou úroveň kontaminace a neobyvatelnost mnoha tisíc kilometrů čtverečních.
Huelva je už při pohledu na družicový snímek v Google Earth zvláštní město: z jižní a východní strany ji z těsné blízkosti obklopuje obrovská skládka odpadů, zabírající hodně přes tisíc hektarů. Jsou zde vyvezeny především odpady z výroby fosfátových hnojiv, průměrná vrstva haldy je šest metrů. Vzhledem ke zvýšenému obsahu uranu v těžených fosfátech je přímo na povrchu skládky úroveň radioaktivního záření dvacetinásobně vyšší, než je přirozené (naměřili jsme dávkový příkon zhruba 2 až 5 mikroSievert za hodinu, průměrná hodnota pozadí je řádově 0,1 μSv/h), což způsobují právě přirozené radioizotopy uranu a jeho rozpadové řady. Náš gamaspektrometr například identifikoval přítomnost izotopu rádia 226. Naprostá většina haldy je zcela nezajištěná (odkaliště viditelná na satelitním snímku jsou nyní zcela vyschlá), takže se jemný prach z povrchu může vítr šířit poměrně daleko. Nejbližší obytné domy se nacházejí pět set metrů odtud, do centra města je to asi dva kilometry.
Něco takového jsem opravdu nečekal, podobné obrázky jsou k vidění spíš v rozvojových zemích. Při pohledu na tu scenérii se mi vybavil otřesný zážitek z Ruska. Tam jsem před několika lety navštívil tuvínské město Ak Dovurak, nad kterým se tyčí vysoké haldy desítek milionů tun azbestového odpadu. Stejně jako tam, i v Andalusii úřady nad problémem gigantické toxické a radioaktivní skládky zavírají oči.
Kolegové z pobočky Greenpeace v Madridu už ale pracují na tom, aby naše odhalení donutilo vládu k účinné nápravě. A já mám radost, že i po vzdělávací stránce přínosné radiační školení nebylo jen akademické.
Upozornění: Postoje a názory vyjádřené v tomto textu jsou osobním hodnocením autora, nikoliv organizace Greenpeace.
Ze skládky u města Huelva
Pepé, náš místní průvodce
skládka je přístupná bez omezení
kolega Heinz s Geiger-Müllerovým detektorem
detekce izotopů gamaspektrometrem
město je na dosah
nádrže vyschly na prach
na okrajích skládky je pastvina
Půldenní zastávka cestou v Seville
nádraží
centrum města
Moje přechozí fotoblogy / My previous photoblogs:
Léto v Nizozemí / Summer in The Netherlands
Cesta k Severnímu moři / Journey to the North Sea
Cesta do Kašivazaki-Kariva
Cesta do Kašivazaki-Kariva II. (obsahuje i psaný blog)
Některé moje starší fotografie / My older photographs:
Internetová galerie
Podle všeho jde o pozůstatek skandální nehody z 25. května 1998, kdy v andaluské továrně firmy Acerinox spolu s recyklovaným kovovým šrotem roztavili průmyslový zdroj radioaktivního záření. Ten obsahoval vysoké množství izotopu césia 137. Radioaktivní mrak, který se přitom uvolnil, detekovaly v následujících dnech monitorovací stanice ve Francii, Itálii, Německu a Švýcarsku. Ve francouzském Tolounu - více než tisíc kilometrů odtud - naměřili úroveň aktivity tisíckrát vyšší, než je běžné. Podobně jako v případě výbuchu v Černobylu, byl zdroj kontaminace na jižním pobřeží Španělska určen teprve díky varování ze sousedních států. Španělská rada pro jadernou bezpečnost (CSN) nehodu veřejně oznámila teprve 11. června, tedy se zpožděním téměř tří týdnů.
Mezitím došlo k zamoření tavící pece a dalšího vybavení továrny, popílek z filtrů byl z neznalosti odvezen na další dvě místa, která rovněž kontaminoval. Úřady nakonec zajistily asi sedm tisíc tun radioaktivního materiálu. Ten byl údajně izolován a bezpečně uložen právě na skládce u města Huelva.
Radioaktivní izotop césia 137 patří mezi poměrně nebezpečné látky. Je rozpustný ve vodě a protože jeho poločas rozpadu je třicet roků, představuje dlouhodobou zátěž na několik staletí. Vzniká především v jaderných elektrárnách během štěpení uranu; jeho masivní únik z Černobylu dodnes způsobuje vysokou úroveň kontaminace a neobyvatelnost mnoha tisíc kilometrů čtverečních.
Huelva je už při pohledu na družicový snímek v Google Earth zvláštní město: z jižní a východní strany ji z těsné blízkosti obklopuje obrovská skládka odpadů, zabírající hodně přes tisíc hektarů. Jsou zde vyvezeny především odpady z výroby fosfátových hnojiv, průměrná vrstva haldy je šest metrů. Vzhledem ke zvýšenému obsahu uranu v těžených fosfátech je přímo na povrchu skládky úroveň radioaktivního záření dvacetinásobně vyšší, než je přirozené (naměřili jsme dávkový příkon zhruba 2 až 5 mikroSievert za hodinu, průměrná hodnota pozadí je řádově 0,1 μSv/h), což způsobují právě přirozené radioizotopy uranu a jeho rozpadové řady. Náš gamaspektrometr například identifikoval přítomnost izotopu rádia 226. Naprostá většina haldy je zcela nezajištěná (odkaliště viditelná na satelitním snímku jsou nyní zcela vyschlá), takže se jemný prach z povrchu může vítr šířit poměrně daleko. Nejbližší obytné domy se nacházejí pět set metrů odtud, do centra města je to asi dva kilometry.
Něco takového jsem opravdu nečekal, podobné obrázky jsou k vidění spíš v rozvojových zemích. Při pohledu na tu scenérii se mi vybavil otřesný zážitek z Ruska. Tam jsem před několika lety navštívil tuvínské město Ak Dovurak, nad kterým se tyčí vysoké haldy desítek milionů tun azbestového odpadu. Stejně jako tam, i v Andalusii úřady nad problémem gigantické toxické a radioaktivní skládky zavírají oči.
Kolegové z pobočky Greenpeace v Madridu už ale pracují na tom, aby naše odhalení donutilo vládu k účinné nápravě. A já mám radost, že i po vzdělávací stránce přínosné radiační školení nebylo jen akademické.
Upozornění: Postoje a názory vyjádřené v tomto textu jsou osobním hodnocením autora, nikoliv organizace Greenpeace.
Ze skládky u města Huelva
Pepé, náš místní průvodce
skládka je přístupná bez omezení
kolega Heinz s Geiger-Müllerovým detektorem
detekce izotopů gamaspektrometrem
město je na dosah
nádrže vyschly na prach
na okrajích skládky je pastvina
Půldenní zastávka cestou v Seville
nádraží
centrum města
Moje přechozí fotoblogy / My previous photoblogs:
Léto v Nizozemí / Summer in The Netherlands
Cesta k Severnímu moři / Journey to the North Sea
Cesta do Kašivazaki-Kariva
Cesta do Kašivazaki-Kariva II. (obsahuje i psaný blog)
Některé moje starší fotografie / My older photographs:
Internetová galerie