Placený lobbyista Patrick Moore z Kanady se nezměnil. Šidí nás i během své návštěvy České republiky, když rozvoj obnovitelných zdrojů v Německu označuje za selhání a stavbu jaderného reaktoru ve Finsku za úspěch na cestě k naplnění Kjótského protokolu. Tvrdá fakta obě jeho tvrzení vyvracejí.

Ve svém minulém blogu jsem shrnoval působení Patricka Moorea, který v rozporu se skutečností vystupuje jako zakladatel Greenpeace, zatímco už dvacet let na objednávku podporuje nejrůznější ekologicky škodlivé projekty, od odlesňování přes toxické látky až po jadernou energetiku. Včera v České republice vystupoval ve prospěch jaderné energetiky – dá se tedy už tušit, kdo si jeho cestu objednal, i když to public relations agentura Pan Solutions stále odmítá přiznat.

Své české tažení za jadernou energetikou přitom Moore založil na dvou nepravdivých argumentech. Za prvé tvrdil (viz ČTK, Týden, iHNed, iDNES, ČT24), že rozvoj obnovitelných zdrojů v Německu je chybnou cestou a „výsledky snižování emisí CO2 nejsou zatím vůbec patrné“. Za druhé dával za příklad Finsko, které údajně díky stavbě jaderného reaktoru splní limity Kjótského protokolu.

Podívejme se, jaká je skutečnost.

1. Obnovitelné zdroje v Německu jsou ukázkovým úspěchem

Podle oficiálních údajů spolkové vlády ušetřily německé obnovitelné zdroje jen za rok 2006 skleníkové emise v objemu přes 100 milionů tun CO2 (pro srovnání, veškeré emise CO2 v České republice za rok 2005 byly 113 milionů tun). Nemluvě o dalších přínosech, jako je 214 000 pracovních míst, modernizace ekonomiky a velké exportní příležitosti, například 70 % větrných elektráren vyrobených v Německu bylo vyvezeno do zahraničí.

Německo je v rozvoji obnovitelných zdrojů na světové špici, a to díky progresivní legislativě, která investorům poskytuje transparentní a stabilní prostředí, přičemž průměrnou domácnost stojí zvýšené náklady pouhé 1 Euro měsíčně navíc (to je zhruba o 2 % víc). Závazek dosáhnout podílu obnovitelných zdrojů 12 % na výrobě elektřiny do roku 2010 Německo splnilo už v polovině letošního roku, tedy ve výrazném předstihu, zatímco mnoho jiných zemí včetně České republiky připouští, že svůj oficiální cíl nesplní.

Instalovaný výkon obnovitelných zdrojů dosáhl vloni v Německu celkem 30 893 MW (z toho bylo 20 622 MW ve větrných elektrárnách, 4700 MW ve vodních elektrárnách, 2831 MW ve fotovoltaice a 2740 MW v biomase). Ve srovnání s tím má sedmnáct tamních jaderných reaktorů instalovaný výkon 20 339 MW, tedy o polovinu nižší.

Obrázek: Výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů v Německu v jednotlivých letech (v TWh/rok). Tmavě modrá = vodní, zelená = biomasa, světle modrá = vítr, žlutá = fotovoltaika, červená = geotermální.


Z hlediska vyrobené elektřiny dodaly roku 2006 obnovitelné zdroje v Německu do sítě roce 71,2 TWh (z toho větrné elektrárny 43 %, vodní 29 %, biomasa 25 % a fotovoltaika 3 %). To je o pětinu více, než kolik činila konečná spotřeba celé České republiky ve výši 59,4 TWh. Německé jaderné elektrárny vyrobily 158,7 TWh, ale zatímco jejich podíl se pomalu snižuje, výroba elektřiny v obnovitelných zdrojích od roku 2001 vzrostla dvojnásobně. Podle prognóz budou obnovitelné zdroje dodávat více elektřiny než dnešní jaderné elektrárny už v roce 2020. Roku 2030 má výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů dosáhnout 243 TWh, tedy představuje 50 % veškeré současné výroby.

Obrázek: Historická a předpovídaná výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů v Německu (TWh/rok). Tmavě modrá = vodní, světle modrá = větrná na pevnině, modrozelená = větrná v moři (offshore), zelená = biomasa, žlutá = fotovoltaická, červená = geotermální, šedá = další mimo legislativní podporu.


2. Jaderné fiasko ve Finsku

Ve Finsku probíhaly v letech 2000 - 2002 rozsáhlé diskuse o tom, zda je lepší postavit pátý jaderný reaktor, nebo zaměřit energetickou politiku jiným směrem. Nakonec se prosadila jaderná varianta, konkrétně plán postavit do roku 2009 nový jaderný blok o výkonu 1600 MW a za cenu 2,5 miliardy Euro. Podle slibů průmyslu šlo o nejlevnější způsob, jak naplnit energetické potřeby Finska a zároveň k roku 2010 snížit skleníkové emise, jak to požaduje Kjótský protokol.

Stavba v lokalitě Olkiluoto probíhá od roku 2005, francouzská firma Aréva zde buduje ukázkový projekt svého reaktoru EPR – podle tvrzení dodavatele spolehlivějšího, levnějšího a bezpečnějšího. Aréva ještě v roce 2005 uváděla: „EPR je přímým nástupcem osvědčených reaktorů N4 a KONVOI, což zaručuje plně zvládnutou technologii. Díky tomu je riziko spojené s projektováním, schvalováním, výstavbou a provozem minimální, což poskytuje našim zákazníkům jedinečnou výhodu.“

Skutečnost? Po dvou letech výstavby má harmonogram oficiálně přiznávaný skluz 18 až 24 měsíců, cena se zvýšila na 4,7 miliardy Euro a dodavatel zápolí se špatnou kvalitou kritických komponent, od reaktorové nádoby, přes tlakový kompenzátor a primární potrubí až po výstelku kontejnmentu. Finská agentura pro jadernou bezpečnost STUK v květnu 2007 informovala, že eviduje 1500 nedostatků.

Když Aréva oznámila v září další skluz, konzorcium velkých finských průmyslových firem zveřejnilo odhad, že zpoždění bude mít nepřímé ekonomické dopady ve výši asi tři miliardy Euro. Ačkoliv jde o hypotetický údaj, jisté je, že kdyby se Finové v roce 2001 rozhodli pro alternativní scénář, založený na rozvoji úspor a obnovitelných zdrojů, bylo by to výhodnější ekonomicky i ekologicky. Tato alternativní varianta byla tehdy zavržena na základě odhadu, že by byla o půl miliardy Euro nákladnější – to bylo předtím, než cena nového reaktoru vzrostla z 2,5 na 4,7 miliardy Euro, o vedlejších škodách nemluvě.

A jak je to s Kjótským protokolem? Finsko se rozhodlo spoléhat na „snadné řešení“ pomocí nového reaktoru. Dokonce i Mezinárodní energetická agentura už v roce 2004 varovala Finsko, že jednostranné spoléhání na jadernou cestu může zkomplikovat naplnění Kjótského protokolu, pokud při výstavbě dojde ke komplikacím a skluzům. Přesně to se stalo a v rozhodujícím roce 2010 nebude blok Olkiluoto-3 ještě vůbec v provozu.

Co hůř, jednostranná orientace na jádro způsobila útlum investic do dalších opatření, jako je rozvoj obnovitelných zdrojů nebo kombinované výroby tepla a elektřiny (jak ilustrují následující grafy). A tak zatímco v letech 2001 a 2002 skleníkové emise ve Finsku klesaly, nyní už zase rostou.

Obrázek: Dynamika rozvoje kombinované výroby tepla a elektřiny ve Finsku v jednotlivých letech (instalovaný výkon v MW). Je patrný pokles růstu v časové korelaci s rozhodnutím o stabně jaderných reaktorů (červené mezníky).



Obrázek: Dynamika rozvoje větrné energetiky ve Finsku v jednotlivých letech (instalovaný výkon v MW). Modrá křivka představuje původní prognóza z roku 2001 před rozhodnutím o stavbě reaktoru Olkiluoto-3 (Electrowatt-Ekono 2001: Tuulivoiman mahdollisuudet Suomessa /Prospects of Wind Power in Finland). Zelená představuje současnou dynamiku podle Pöyry Energy 2007. Výstavba Olkiluoto-3 pohltí 85 % veškerých investic v elektrárenském sektoru do roku 2010.




Upozornění: Postoje a názory vyjádřené v tomto textu jsou osobním hodnocením autora, nikoliv organizace Greenpeace.